Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Julius KalašHrají:
František Smolík, Zdeňka Baldová, Ladislav Boháč, Lída Baarová, Hana Vítová, Ladislav Pešek, Růžena Šlemrová, Ella Nollová, Bedřich Veverka, Jiří Dohnal (více)Obsahy(1)
Lída Baarová ve filmovém přepisu stejnojmenné divadelní hry Viléma Wernera o hledání vlastní cesty ke štěstí. Zavede nás do 30. let, do tradiční středostavovské rodiny, v jejímž čele stojí přísný otec, který ctí obecné pojetí morálky a etiky a odmítá se smiřovat s moderními novotami, jejichž nositeli jsou jeho děti. Film byl uveden na V. MFF v Benátkách v roce 1937. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
V tom starém, osmdesátiletém filmu jako kdybych viděla úplně stejnou situaci, se kterou se lidé potýkají i dnes. Nová doba s sebou i tehdy nesla existenční strasti. Mladí lidé, kteří si léta nemohou najít práci a rodiče, kteří se nedokáží přenést přes určitý pokrok, který doba za jejich života vykonala. V tomhle případě to platí pouze pro tatínka, který né že by nechtěl pochopit, ale u kterého vnímám spíš jakousi vnitřní stopku, přes kterou vlak prostě nepojede a basta. Nedokáže pobrat, že lidé se chtějí bavit jinak, že seznamování a vyznání lásky probíhá poněkud ... "zrychleně" než za jejich časů kytiček, dopisů a čekání. Nakonec stejně o nic nešlo. Stále to byly bary a taneční podniky na vysoké úrovni decentnosti a spořádanosti. To kdyby tatínek ze zmíněného filmu věděl, co potomstvo jeho potomstva a potomstvo potomstva jeho potomstva bude vyvádět dnes, tu dobu uvolněné morálky ve všech směrech ... jsem si jistá, že ten šlak, co ho trefi by už nerozdýchal. ()
Sociální drama. Stárnoucí profesor gymnázia, rychlá doba, které on už nerozumí, jeho děti však ano a řítí se jí vstříc. František Smolík ztvárnil starého mrzouta s gráciíí sobě vlastní, jeho děti- dvě dcery a dva synové, rozpustilí, bez větších hodnot a ideálů, potřeštění, hanba povídat, se mu prostě všechny vymkly kontrole a on už je nedokáže řídit. Má pocit, že se doba vymkla z kloubů, ztrácí půdu pod nohama, zmaten rezignuje, vše klade za vinu sobě a své generaci. Snímek je trochu více temný, než by měl být, vše vidí dost černě, tvůrci byli asi v depresi. Přesto jim rozumím, zejména když sleduji zprávy na Nově, chce se mi zvolat: SOS! Bože, odpusť jim naše viny! I naše doba se vymkla z kloubů a nová generace nám to setsakramentsky vrátí, jen si počkejme. Jak je tedy vidět, historie se opakuje, tenhle film je toho důkazem...75% ()
Film začíná hromadným voláním : Máme školy, jsme vyučeni, jen nám chybí uplatnění! A v tomhle duchu se odvíjí i epizody filmu, který je o starostech více než radostech života. Tehdy nefungoval sociální systém jako dneska, nebyly zde byty po socialismu, v nichž žije dosud - dvacet pět let po socialismu - třetina národa, a tak jakž takž se zde žije. Nikdo dneska nestávkuje skrz uplatnění (záměrně neříkám práce, neb té je dost, a špatně placené a otrocké), což je docela zajímavé, ale asi je to tím, že nikdo necítí naději, že by se mohlo v dohledné době v životech většiny něco změnit. Ideologie jsou potlačeny, nemají už takový význam jako dříve, protože potřeba ideologií není masový jev. Proto ve filmu zní slova profesora o morálce, o jakémsi dobrém starém řádu (asi žil dříve v bublině, protože byla dříve ještě horší doba), jako volání ze světa idylky, která ale už neplatí pro jeho děti, které se životem protloukají, jak se dá. V době, kdy převládaly především veselohry, tak je zajímavé, že tak sociálně závažné téma bylo filmově zpracováno. ()
Päťhviezdičková je úvodná päťminútovka, ktorá strihovou skladbou v skratke všeobecne vystihne lesk i biedu kapitalizmu. Vojnové besnenie je nasledované rozmachom v mene obnovy krajiny, budovaním a spokojnými zamestnancami. Blahobyt a neustále hromadenie statkov dosahuje vrcholu, od ktorého sa všetko zvrtne do obrovskej krízy. Novým stimulom rozmachu sa ukazuje byť hroziaca vojna. Z nedávno veselo sa kúdoliacich komínov fabrík a parných lokomotív sa znova začínajú črtať hlavne hrozivých kanónov. Nasledujúci príbeh je až príliš starosvetsky spracovaným sociálno-kritickým príbehom, kde je na príklade jednej rodiny ukázaný rozklad tradičných hodnôt lásky a cti v mene materiálnych výhod a zabezpečenia obživy. ()
Zajímavosti (5)
- František Smolík, Zdenka Bladová a Ladislav Pešek byli obsazeni do stejných rolí v původním představení v Národním divadle. Premiéra se odehrála 19. 2. 1936, přičemž následovalo dalších 96 repríz. (kosticka7)
Lidé na kře jsou filmovou koláží generačního odcizení, sociální kritiky, alegorické choreografie masy celku, parodizujícího odlehčení, avantgardního revolucionářství, niterných dotyků a touhy po životě. Nejzákladnějším prvkem jsou tu generační rozpory, ve vnitřních světech zanechávají stopy hořkosti a nepochopení, hodnoty ideálu se v kontaktu s realitou stávají jen nehmotnými symboly, znemožňující pro celkovou ideovou neslučitelnost pragmatické využívání života. Stěžejními důvody neřešitelných rozepří je aktuální prostředí doby, hospodářská krize, napětí, hrozící válečným konfliktem, finanční mizérie a následné kompromisy morálním zásadám, bez nich by nakonec život nenabízel žádné smysluplné uspokojení a naplnění. Navzdory tomu nelpí Lidé na kře pouze na tragédii, je odhodlána k nadhledu se satirickým vyzněním. Obrazy Ferdinanda Pečenky jsou tím zdrojem alegorického hemžení choreografických bloků, dynamického pohybu modernizace i vydírajících pokusů mravního dilematu. Martin Frič natrvalo zanechal svědectví nejoceňovanější divadelní hry Viléma Wernera, drama hrozí vypuknutím tragédie, humor se snaží přizpůsobit skutečným podmínkám života i prosazovanému standardu pohodlí, a obraz píše lehoučké verše a raduje se z poezie i z tepotu života. Hlavním pilířem generačních rozporů je Václav Junek (velmi dobrý František Smolík), gymnaziální profesor. Morální zásadovost, ani jeho ušlechtilá povaha nedokáží porozumět trendům a způsobům moderního života, který si je vědom zásadního rozporu mezi ideálem a realitou, mládí se umí lehčeji přizpůsobit. Peníze sami o sobě sice niterné štěstí nepřinesou, ale jsou prostředkem k plnohodnotnějšímu a ucelenějšímu prožitku. Jeho vnitřní svět je bičován zuřivou bouří a nevolí s daným stavem věcí. Prostředí nabývá navrch nad výchovou. Hlavní ženskou postavou je Anna (pozoruhodná Zdeňka Baldová), Václavova věrná manželka. Je starostlivá a milující, je pyšná na úspěchy svých dětí a neváhá se o ně rozdělit se sousedským okolím. Je přístupnější ke změnám života, neboť štěstí potomků je důležitější než to ortodoxní lpění na morálních zásadách. Důležitou postavou je Hanka (velmi zajímavá Hana Vítová), nejmladší potomek Junků a stenotypistka se skromným finančním ohodnocením. Mládí touží po té velikosti života a byť se na důvěřivost častokrát doplácí, zde je nakonec zdrojem praktického uchopení života, spojeného s úplným prosazením se ve filmové branži. Významnou postavou příběhu je Jirka (vynikající Ladislav Pešek), mladší synek Junků a náruživý fotbalista s talentem. A jaké to štěstí, že v pivovaře zrovna potřebují účetního, který umí kopat do míče. Výraznou postavou je Pavla (zajímavá Lída Baarová), starší dcera Junkových a špatně placená lékařka v nemocnici. Realita se tak přizpůsobila potřebám, lásku sice nezavrhuje, ale ani ji nevyhledává, neboť finanční zabezpečení je pro život výhodnější. K výrazným postavám patří také Zdeněk (příjemný Ladislav Boháč), nejstarší potomek Junkových a inženýr, momentálně bez zaměstnání. Tento stav je z dlouhodobého hlediska zhoubný pro niternou konzistenci, přizpůsobení se podmínkám uchovává alespoň přání stálé lidské důstojnosti. Z dalších rolí: bohatá a malicherně mstivá Václavova setra Máli (Růžena Šlemrová), finančně zabezpečený lékař a ženich pragmatické Pavly MUDr. Vladimír Řípa (Bedřich Veverka), sebevědomý filmový režisér v sebeklamu zářivé hvězdy Frank Pavelka (Ladislav Hemmer), bezelstný mladý fotbalista Franta Cikán (Jiří Dohnal), občasně prostořeká hospodyně Junkových Barča (Ella Nollová), Zdeňkova nezaměstnaná známost Marta (Marie Glázrová), finančník, a nejen filmový, Bruckmann (Zvonimir Rogoz), či odosobněný nový ministr Bedřich Peterka (Jaroslav Marvan). Lidé na kře patří k nejzajímavějším českým meziválečným filmům. Odráží v sobě aspekty doby i prostředí života. Na generačním rozporu se názorně předvádějí možná nebezpečenství modernizace života i myšlení. Rozdíl mezi ideálem a realitou v dramatu, v komedii i v poezii. Pozoruhodný filmový prožitek! () (méně) (více)