Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1988 a René se vrací ze stáže v USA, kde se učil, jak dobře prodat coca colu, a hned se zapojuje do dění v rodném Chile. Povede totiž kampaň demokratických stran proti stárnoucímu despotickému generálovi. Snímek nominovaný na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film je lehkým, místy až groteskním pohledem na osmdesátá léta a především na to, že pravda je sice jenom jedna, ale abychom ji dokázali prodat, nesmíme ji lidem říkat úplně celou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Vzácnou příležitost spatřit v Žabovřeském kině Lucerna film z Chile využilo v prémiérovém uvedení pět diváků. Mediální masáž Lidových novin nepadla na úrodnou půdu. ()
Chile, junta, Pinochet, rok 1988. Na jedné straně únosy a vraždy na pokyny režimu, který vládne již 15 let, na stranu druhou relativní ekonomický rozvoj a prosperita. A do toho oficiální referendum, zda takto pokračovat či ne. Fakt divná situace. Obě strany - SÍ i NO - mají měsíc na to, aby skrze televizní spoty přesvědčili voliče. Gael García Bernal se podílí na kampani NO. Mají se zobrazovat zvěrstva režimu? Nebo ukázat zářnou budoucnost? A má to cenu, nepůjde jen o legitimizaci generálů? Bude se hrát fér? Skutečně zajímavý vhled do událostí, které asi málokdo zná a to vše v oldschool podání, která doslova vypadá, že pochází z konce osmdesátek. ()
I politický názor se dá prodat úplně stejně jako Coca-Cola, jen je třeba to zabalit do správné omáčky a přidat chytlavé melodie. Zajímavý pohled na jedno z důležitých rozhodnutí v historii Chile. 60% ()
V tom nejlepším slova smyslu "obyčejný" film. Pobaví, poučí, vybídne k zamyšlení, aniž by nějak tlačil na pilu. Jeho myšlenka je nadčasová a přímo se nabízí paralely s českou minulostí i současností. Ani vizuální stránka mi nijak nevadila. Možná spíš naopak, bylo to takové přirozenější, dokonalý obraz působí někdy až příliš chladně a odtažitě. ()
Od první minuty divák pozná, že se nejedná o americký film (nejen dle jazyka, ale i tvůrčího charakteru). Co se týče kampaní, tak více mě oslovila ta pro NE a melodie Chile, přichází štěstí je velmi chytlavá. Což je ve volební kampani uřčitě žádoucí. Film No má něco do sebe, divákovi přibližuje taktiku jednotlivých stran a vzájemnou rivalitu a stojí za shlédnutí. Dávám 60% - tři hvězdy. ()
pravda, že obraz jak ze staré VHS, ale právě to dodává ději tu pravou atmosféru. velmi dobře je vidět, jakou práci dá povzbudit lidi, aby šli k volbám, aby si uvědomili, co se kolem nich děje, aby jim dodali odvahy. Naštěstí to není jen holý, nudný film o práci na kampani, ale vše je prokládáno špetkou dobrého humoru a zároveň napětí, zda se "klaďasům" něco nestane, zda se "dožijí konce". ze začátku působí hudba dost mimoběžně (i když je super), ale teprve v půli pochopíte, proč je vybraná právě tato (díky některým vtipným scénám to do sebe dobře zapadá). ()
Festival Banská Štiavnica 4 živly: Skvela ukazka co sa deje na pozadi kampani volieb. ()
Mám rád politické filmy i Pabla L., ale tohle vypadalo už dost archaické filmařsky i tématicky. ()
ale áno, dalo sa, 65 %..akožedokument, ktorý z môjho pohľadu len potvrdzuje, že tie ľavičiarske kecy o DIKTÁTORSKOM generálovi nestoja za veľa..polarizovaná spoločnosť nemá(la) príliš na výber medzi sí/no..viva Pinochet.. ()
(New York Film Festival, říjen 2012) Pablo Larrain zabodoval nádherným filmem o chilském pravzoru naší nenásilné "sametové" revoluce, vítězné kampani chilské opozice proti generálu Pinochetovi, který chtěl svou moc uchvácenou převratem legitimizovat v referendu. Přes nesporné ekonomické úspěchy své vlády si nesl stigma 3500 obětí převratu. Což je sakra hodně třísek i při kácení takového lesa jako byl Allendův bláhový socialistický experiment, který Chile přivedl do hospodářského a sociálního kolapsu. Pinochet měl v ruce všechny trumfy, kromě už zase fungující ekonomiky také ovládal téměř všechna média a televizní zpravodajství bylo jeho nepřetržitou kampaní. Gael García Bernal je skvělý v hlavní roli reklamního filmaře, který vysvětluje svým opozičním soudruhům, že jejich pravdivé nářky nikoho nezaujmou a že je potřeba pracovat podle osvědčených zásad reklamního byznysu. Účast významných chilských osobností v jejich kampani tolik připomíná Několiv vět... Režisér Larrain na newyorské premiéře filmu vysvětloval, že špatná kvalita záběrů je záměrná - evokuje videozáznamy na VHSkových kamerách, kterým nám v osmdesátých letech movití kamarádi natáčeli svatby a rodinné události, vzpomínáte? Film je skvělou ilustrací toho, jak ve volební kampani zazáleží tolik na programu a idejích, ale na profesionálním provedení. Však volby jako souboj reklamních agentur moc dobře známe i u nás. ()
Originální, zajímavé, přesvědčivé. ()
Reklama