Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • NinadeL
    *****

    Výtečný remake skvělého němého filmu, který se stal Fričovy osudným. Nikdy prý nepochopil zásadní přitažlivost právě tohoto příběhu, ale nijak proti tužbám obecenstva nebojoval. Právě na obou verzích Pátera Vojtěch lze dokladovat dobrou cestu, jakou dokázal ujít český film z vrcholu němého období do nové rutiny zvukového filmu. Za tu krátkou dobu tu vyrostla celá nová herecká generace (Štěpničková a Wanka) a dřívější epizodkáři se formovali do velkých rolí (Marvan). Jen na malou skupinu těch, ze kterých nejvíce vystupoval Struna, čekala největší sláva až po válce. Atmosféra vážného melodramatu zůstala oproti originálu zachována a doplněna byla jen o živelnější vykreslení pomíjivosti vesnického štěstí.(18.2.2009)

  • Marthos
    *****

    Spisovatel Jan Klecanda, pražský rodák a dlouholetý teplický řídící učitel, je pro dnešní generaci již téměř zapomenutým autorem. Literární činnost začínal drobnými povídkami a humoreskami, před koncem století vydával i politický časopis Vyšehrad. Z jeho románových děl se největší oblibě těšil právě Páter Vojtěch, který byl do první filmové podoby realizován na sklonku dvacátých let tehdy začínajícím režisérem Martinem Fričem. Ačkoli je ústřední téma prototypem tzv. červené knihovny, ne náhodou se k němu o osm let později Frič vrátil. Diváky a čtenáře totiž zaujal prostý příběh nenaplněné lásky mladého kněze a chudé venkovské dívky. K tomu, aby vznikl mimořádný a věrohodný portrét tápajícího muže je zapotřebí dobrého a také pohledného hlavního představitele. V němé verzi Vojtěcha představoval Karel Lamač, pro zvukovou adaptaci byl vybrán tehdejší mužský idol Rolf Wanka. Ten si musel v české kinematografii zvyknout na šablonovitou pozici exotického milovníka. Pouze role zádumčivého a s osudem bojujícího Vojtěcha byla opravdu velkou a hodnotnou příležitostí. V úloze Frantiny se objevila Jiřina Štěpničková, která podobné role zvládala s profesionální rutinou, avšak bez možnosti dalšího hereckého růstu. Režiséru Martinu Fričovi se pak podařilo setřít i generační spřízněnost mezi představiteli otce a syna Potockých, hranými věkově téměř stejně starými Jaroslavem Marvanem a Ladislavem H. Strunou. V rámci filmové sezóny roku 1936 se jedná o jeden z nejzdařilejších celovečerních filmů a svým příběhem zaujme i dnes.(3.10.2008)

  • Adiemus
    ***

    Vedle pozdějšího Kroku do tmy další role, ve které se mi Rolf Wanka líbil, a to nejen kvůli vizáži. Příběh je sám o sobě poměrně zajímavý, ale Jiřina Štěpničková svou roli divadelně přehrává a v L. H. Strunovi jsem při sebevětší snaze viděla spíš Marvanova bratra než syna.(19.1.2012)