Domov

Zřejmě to takhle v Rusku dnes vypadá. Střetává se tu minulost a tradiční ruský životní styl, kde nemůže chybět vodka, ale posezení v širokém rodinném kruhu; do osamoceného domu uprostřed širé stepi, kde dosud byli jedinými nepřáteli lidí vlci, se vrací nejstarší syn Viktor. Nepřichází ovšem sám, má s sebou bodygardy, kteří ho mají chránit před bandou, která ho chce zabít jako pomstu za jeho účast na vraždě jejich předáka. Ne každý Viktora vítá s otevřenou náručí, city k rodné krvi se tu mísí s vědomím, že Viktor si odbyl hodně let ve vězení za vraždu, kterou vlastně způsobil jeho bratr... Rozvíjí se tu drama rodiny, které nutně musí skončit tragicky, když zabijáci najdou úkryt Viktora. O život vlastně přijde většina z dospělých a zachrání se jen tři děti, které se v osudnou chvíli byly vykoupat... A pak nejmladší bratr, který utíká z domova, protože chce svůj osud vzít do vlastních rukou. Přijde s nimi jiná éra? Přijde nová éra pro Rusko? Ne zcela jsem film chápal a už vůbec ne ten masakr na konci filmu, i když to patřilo asi do ideje filmu... (16.02.2017)

"Dům" je v druhé řadě filmem o věčném tématu otců a dětí, v třetí řadě o rozkladu patriarchální rodiny v podmínkách postmoderního světa a teprve kdesi na konci filmem s akčními a kriminálními prvky. V první řadě je to však film-podobenství, kde velký dům uprostřed široké stepi symbolizuje dnešní Rusko, rozsáhlá vícegenerační a různorodá rodina představuje společenství národů Ruské federace a konec filmu ztvárňuje režisérskou vizi o východisku ze současného marasmu balancování mezi sebeničením a vůlí k životu, mezi nesnášenlivostí a svorností, mezi duševním úpadkem.a duchovní obrodou. Příslušníci velké rodiny představují skoro všechny archetypy obyvatelstva Ruska počínaje otci a veterány revoluce a různých válek, přes matky i domácí puťky, bloudícího inteligenta a jeho obětující se manželku zcela podle vzoru Raskolnikova a Soni Marmeladové z Dostojevského Zločinu a trestu, Žida věčně na rozcestí mezi Ruskem a Izraelem, změšťanštělou intelektuálku, dělníky, rolníky, establishment a kriminál a konče novou neznámou generací. Rozklad vždy začíná uvnitř oslabením jednotlivých článků a spojů. I ten největší dům přestane být pevností, pokud se rodina nedokáže semknout a zaměřit se na nepřítele. ___ Ruská Rodinná oslava v rodinném sídle Skyfall lehce říznutá Kill Billem s "wagnerovskou" hudbou Melancholie. (29.08.2013)

Neúspěšný pokus o kombinaci rodinného dramatu a gangsterky. Vypjaté vztahy mezi nudnými postavami nebyly schopné udržet mou pozornost a klíčové scény působily směšně a vynuceně. Logické kiksy by se daly ještě v rámci žánru odpustit, ale vyústění konečné přestřelky prostě nedává smysl (amatérismus lidí, co jsou "více než gangsteři" je neodpustitelný). Dom je založený na postavách a "stylu", ale jeho postavy jsou nudné a opravdový styl je nepřítomný. (06.07.2012)

Dom přináší zajímavý kontrast. Jednak nicneříkající mrtvou step, jednak skomírající ale početnou rodinku, která uprostřed ní přežívá desítky let, a v neposlední řadě nestabilní prvek mafie, který přitáhne syn - zločinec. Na pár místech pobaví lehkými a nevtíravými situačními gagy, jinde zase zaujme střetem osobností. V každém případě, konec stojí za to, a ačkoliv je Dom v tomto ohledu trochu zvláštní, mně se líbí. [KVIFF 2012] (01.07.2012)

Filmu môžem vyčítať len 3 veci: 1)Že nezachycuje Novorusov, nemyslým finančnú elitu ani štýl US yuppies, skôr bežných mladých ľudi so slušným vzdelaním a žijúcich bežný rodinný život. Sem tam ich vídavám a majú moje sympatie. 2)Vplyv Ruskej pravoslávnej cirkvi a jej postoje. 3)Záverečnú scénu kde dedko na vozíku končí jazdou ako kamikadze obložený dynamitom. To snáď tvorcovia prehnali. Trochu zle sa pozerá film ktorý nemá ani jednu kladnú postavu, len čierne. (20.02.2019)