Černá kočka

Čierna kočka -vraždiaca kočka. Už táto prvá veta má naznačiť, že ide o typický brak.Nie, ale o typický Fulciovský brak.Nekorunovaný kráľ prevažne béčkových ,,gore,, hororov sa snažil zatlačiť do filmu kus thrilleru a mysterióznosti. Ale výsledok? Pri pozretí na hercov a počúvaním ich dialógov máte pocit,že scenár je práca amatéra alebo študenta ,ktorý slovo naivita vo svojom slovníku nemá. Po režíjnej stránke je to tiež na bodu mrazu.Chaotické sa chovanie postáv, ich výrazov v tvári,očiach, viz. zábery kamery na vystrašené pohľady prítomných protagonistov.Jedinou silnejšou zbraňou Fulciho filmov ,ktoré fungujú aj tu je hudba.Na ľahké nahodenie atmosféry za pomoci pár basovo-mollových tónov k uspokojivému pocitu stačia.Ja sa, ale pýtam myslí to vôbec vážne?Pri krvavom béčku by sa to pochopiť dalo. U tohto filmu je ale otázka na mieste. (24.12.2008)

Ako námet pre tento filmový snímok talianskemu režisérovi Luciovi Fulcimu poslúžila rovnomenná krátka poviedka, ktorú v deväťnástom storočí napísal známy americký spisovateľ Edgar Allan Poe. Takáto kombinácia určite zaujme každého, kto má rád horrorovú tvorbu. Ja osobne som bol celkom spokojný. Fulci sa nijak zvlášť prísne nedrží pôvodnej literárnej predlohy, ale na jej základe rozohráva svoju vlastnú zmodernizovanú adaptáciu. *** (28.06.2015)

Černá kočka od mistra Lucia Fulciho vznikla ve stejném roce jako jeho velké a známé horory – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila a Quella villa accanto al cimitero. Tento (bohužel) podceňovaný horor postrádá Fulciho tradiční gore efekty, proto byl zato odsouzen k ignoraci a znevážení od určitých neobjektivních delikventů. Černá kočka se může chlubit perfektní a zajímavou kamerou, kterou opět držel zkušený a kreativní Sergio Salvati. Problematiku kolem kočky, prostředí a různých situací nádherně podkresluje dokonalá hudba z pera skladatele, kterým není nikdo jiný než Pino Donaggio. Film vládne zneklidňující a nejistou atmosférou. Na scéně se objevil i můj oblíbený herec David Warbeck, který hlavně zazářil ve Fulciho předchozím filmu – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila. Všeobecná známost toho, že kočky se nedají vycvičit (jak psi)- je zde neuvěřitelně vyvrácena. Tento film jsem viděl mnohokrát a stále jsem nenašel důvod k nějaké kritice. (31.10.2010)

Fulci překvapil. Práce s kamerou mne zaujala. Střih místy též. Využití lidských a kočičích očí v některých situacích nahánělo hrůzu, jen všeho s mírou. I dík tomu byla atmosféra semo tamo velmi hustá a přiznám se, že jsem se i bál. Tzn. snímek splnil, co si předsevzal. Horší už byly další typické Fulciho neduhy. Scénář vskutku jak z partesu, odvolávat se na Poa je poněkud diletantské. Haprující logika, co naplat, mistr Fulci je v tomto kabrňák. Herci jak prkna, ale ne všichni, překvapivě. Nahotinka tu byla jen jedna a její nahota se dala i odůvodnit. Lacinost triků a hudby se dala čekat, tudíž, dobré. Plác, plác. (21.12.2009)

Fulci je jeden z mála režisérů, který do jednoho filmu dokáže narvat scény, které jsou zajímavé, člověka překvapí, nadchnou a chvíli nad nimi přemýšlí a scény, které buď nudí, nebo se nad nimi člověk pousměje. Tak je tomu i u Černé kočky, dobré a špatné scény se střídají v docela dobrém poměru, zápletka je docela dobře budovaná, venkov hororově ponurý, kočka nádherná (i když doma bych ji mít nechtěl - mluvím samozřejmě o té čtyřnohé!!!!!). Jen těch záběrů na ty ksichty by fakt mohlo být méně. On je to takový nehororový (co se týče atmosféry atd. - i když zazdívání je dost dobrá scéna) horor. Ač je to svým způsobem průměrný film, něčím mě prostě zaujal. (26.02.2009)