Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Cosmina Stratan, Cristina Flutur, Dionisie Vitcu, Doru Ana, Luminița Gheorghiu, Teodor Corban, Alina Berzunteanu, Valeriu Andriuta, Dana Tapalaga (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (54)
Možno bude dvojapolhodinová rekonštrukcia skutočných udalostí z roku 2005 niekomu pripadať príliš dlhá, ja som mal naopak pocit, že film v záverečnom akte skutočne nabral na sile a skončil v najlepšom, pričom by som kľudne uvítal ešte ďalšiu hodinu a bol tak svedkom kauzálnych udalostí po udalosti. Lenže Mungiu sa snažil na kladené otázky neodpovedať priamo a nechať riešenia na divákovi, vrátane otázky, čo sa to s Alinou skutočne dialo. Tzv. rumunská nová vlna má svoje nepísané pravidlá a Kopce idú v niektorých ohľadoch (napr. prostredie) svojou vlastnou cestou. Ale samozrejme nesmie chýbať apatický zástupca verejnej zložky ako napríklad necitlivá lekárka. Pripomenuli mi napríklad Exorcistu (vyjadrovanie sa k otázkam cirkvi a medicíny) alebo Piknik na Hanging Rock (nevyjasnená záhada v uzavretom ženskom spoločenstve). ()
Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. ()
K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami. ()
Ještě, že došlo na vymítání. Člověk si u tohohle exkurzu za horským vzduchem a cíkrevními obyčeji může v rozličně dlouhých časových intervalech bez obav řešit, zda se drží správné linky a taky vnitřně přehodnocovat, na co má vlastně cenu se soustředit. Škoda, že to na tak naducané stopáži, i při přistoupení na dokumentrání popisnost, není natolik stimulující, aby se samotná cesta stala cílem. Rumunské cestovky budou tenhle film milovat. ()
Je smutné, že Alinina láska k Voichite nebola opätovaná, že vo svojom stave nedostala patričnú pomoc a že ľudia si ju len pohadzovali. A je zarážajúce, ako sa ku tomu postavili ľudia v kláštore. Robili to síce s dobrým úmyslom - pomôcť jej - ale nebolo to s kostolným poriadkom. V roku 2005? To vážne? A Voichita? ... ako sa na to mohla pozerať, nepochopiť to a nezasiahnuť ... no nemám slov. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 ()
Reklama