Páter Thomas

Kvalitní podívaná, rozhodně o třídu lepší než Fulciho Zombí 2, ale přesto... V dnešní době to již není ono. Pro milovníky žánru nutnost, jinak spíše podprůměr. Ale scény se stolní vrtačkou apod. jsou i na dnešní poměry dosti brutální. Jiné, např. scéna, kdy mrtvý kněz rozplácne bláto plné žížal jakési dívce do obličeje, působí příjemně komicky. V součtu překvapivě zábavné. (05.06.2007)

Tenhle film nám jednou v devadesátém roce vykládala na základce naše učitelka matematiky (pak to nějaký kokot doma vykecal a byl z toho pěkný průser) a my jsme z toho byli docela hotoví (hlavně ze zvracení vnitřností). Pak to brácha přitáhl na videu a dojmy z filmu byly stejné, byl jsem z toho docela vystrašenej. No a sice už z toho nejsem tak posranej (i když pár scén je fakt napínacích), ale tak nějak ty dojmy zůstaly dodneška. Společně s E tu vivrai nel terrore – L'aldilá asi Fulciho nejlepší horor, s docela dobrou atmosférou, starými dobrými zombíky (ne těmi dnešními nakaženými), pár chuťovkovými záležitostmi (již zmíněné zvracení vnitřností, vrtačka, nějaký ty červi a odporné zvuky) a docela parádní hororovou muzikou. Věřím, že pro spoustu z nás, který jsme to jako náctiletí sjížděli na videu, to zůstalo a zůstane srdcovou záležitostí. (04.10.2009)

Především velké zklamání. Dávám sice čtyři, protože pořád je to Itálie, ne Amerika a italské horory jsou úplně o něčem jiném. Tento, v našich končinách jeden z nejznámějších italských hororů je hrozně nesjednocený a některé scény snad nejsou ani ukončené. Je to možná první film, u kterého se mi chtělo trošku zvracet a to při blití vnitřností dívky, která předtím spatřila pátera Thomase. (05.07.2009)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)

Stejně jako příbuzný Fulciho snímek Brána do záhrobí, který jsem viděl pár let nazpět, se jedná o brutálně natahovanou nudu bez ladu a skladu. Chápu, že pro některé se jedná o kultovní záležitost a že ve své době film dokázal vyděsit nebo pobouřit. Ale u Páter Thomas jsem se osobně musel hodně přemáhat k dokoukání. Gore efekty jsou sice opět místy šmakózní, ale scénář je prostě slabota a všechno vyznívá tak nechtěně vtipně. Navíc je to násilí tak samoúčelné až hanba. Stejně jako většina Fulciho filmů. (28.01.2020)