Čtyři dohody

Jaroslav Dušek a jeho hra s myšlenkou a slovem. V tomhle je to skvělý, baví to, je potřeba to brát s humorem a ne jako 100% poučky a životní styl. Pravdou je, že hudební vsuvky jsou trochu zbytečný a navíc, ale naopak ty myšlenkový pochody jsou fakt perfektní. Já jsem se bavil a nutno uznat, že kromě toho humoru a nadsázky tam je i dost té životní "pravdy" - rozuměj zkušenosti (ne návod na život). To, co tam zazní, jsme asi všichni někdy nějak zažili... (23.10.2017)

Naivní, utopistické, nereálné? Možná. Na druhou stranu, nemusím(e) souhlasit, ale pokud by tohle „donutilo“ alespoň k zamyšlení se a byť jen částečnému přehodnocení některých našich život. priorit (postojů), stálo to rozhodně za to. Myšlenkově obohacující převedení knihy Dona Miguela Ruize, navíc podáno nenásilnou formou s humorem a vitálností J. Duškovi vlastní. Kdy jindy se navíc pozastavit v tom hektickém životě, než v čase předvánočním a navíc, pokud si stále lámete hlavu s vánočním dárkem, je tohle DVD se záznamem divadelního představení z Lávky ideálním řešením. Lístky na představení, už se vám (přes nakročení do desáté sezóny) pod stromeček totiž zajistit rozhodně nepodaří. [Pouze to bilancování-viz bonus, bylo poněkud, řekněme nešťastné]. (16.12.2013)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." (20.03.2020)

Zajímavé je, jak se to Duškovi podařilo namíchat způsobem, který mnohé zasáhl natolik, že si Čtyři Dohody získaly takovou popularitu. Vždyť je to jalová moudrost pro ezoterické blby, co si luští budoucnost z vlastní dlaně spojena s tragikomikou rodičovství. Asi proto to zaujalo tolik lidí. Mě sral i ten přednes. Dušek tak rozvláčně okecává myšlenku, aby tomu představení vtiskl humornou složku, přičemž mně těmi bezbřehý vtipy způsoboval úzkost, v níž jsem musel setrvat, aby se dozvěděl, že vlastně říká kravinu, která je napůl banální a napůl nepřesná. V komentářích pod záznamem na youtube lidi píší, že jim to dalo víc než kázání v kostele, humanismus a filosofie dohromady. Zajímalo by mě, jak moc se dotyčný seznámil s filosofií a humanismem. Podle mě vůbec, páč je nepříliš vnímavým hlupákem. Ono je totiž tohle představení postavený na stejnojmenný knize, která je určená těm, kteří chtějí přeskočit všechny ty moudré knihy, co byly v různých etapách napsány velkými mysliteli a vstřebat výtažek moudrosti v této jedné knížce, kteří čítá 136 stran. V té jejich duševní malosti, pomatenosti i neschopnosti kriticky uvažovat jim to zní strašně woke a pak tvrdí, že svět by byl přeci lepší, kdyby se tím lidi řídili třeba jen z poloviny. Když jsem vyjádřil svůj nesouhlas s nesmysly, které Dušek tvrdí, tak jsem byl odpálkován tím, že na takové "myšlenky" nemám kapacitu. Zajímavé jest, že jsem za uplynulý týden přečetl Sarteův "Existencialismus je Humanismus" a "Svět Vnímání" od Merleau-Pontyho a následně na to napsal seminárku. Spíš tedy soudím, že blbej nebudu. Naopak - myslím, že jsem natolik inteligentní, že dokážu prohlédnout strukturu toho, jak se může taková sračka uchytit u mnohých nepříliš vnímavých a pomatených. (24.01.2021)