Jméno

Taková nezajímavá rodinka. La Prénom je neskutečně povrchní, rádoby sofistikovaná (ve skutečnosti působí inteligentně pouze samoúčelnými nájezdy kamery na přeplněné knihovny a žvaněním o umění) a vyprázdněná konverzačka, která zcela předvídatelně a nahodile vytahuje kostlivce ze skříní nesympatických postav a tím vyvolává umělé konflikty, které jsou povětšinou k smíchu. Kdo by to byl řekl, že banda nesympatických pseudointelektuálů bude potřebovat k definici slova "egoista" naučný slovník. Od vzdělaných lidí bych rozhodně očekával mrazivější konfrontace s bolestivějšími a důsledněji mířenými ranami, než trapná tahanice o "Adolph(f)a" (ano, byl to velmi nevydařený žertík), narážky na homosexuály na úrovni týpků ze čtvrté cenové a to celé vypointované ultratrapným a velmi laciným románkem. Aby se to celé zakončilo mizerným, ale k takto mizernému snímku, padnoucím happyendem. Je mi z toho filmu zle, nejen ze špatně napsaných postav v jejichž společnosti bych nevydržel ani pět minut, ale i z nevýrazných hereckých výkonů. Film o ničem, ani komedie ani drama. Až se uklidním, možná půjdu s hodnocením ještě níže. A skutečně jsem šel... (10.07.2013)

Chytrá, vtipná a tragikomická konverzačka, v níž téma "jak pojmenovat potomka" jen odstartuje lavinu rodinných křivd a tajemství. Líbil-li se vám Bůh masakru, potěší vás i Jméno (střižené navíc nefalšovaně francouzskou úvodní pasáží, za níž by se nestyděla ani jistá Amélie Poulain).__Myrtille a Apollin u mě vedou! (02.06.2013)

Francouzština je pro mě jedním z nejlibozvučnějších jazyků, které existují a být svědkem takové dlouhé konverzačky je balzámem pro uši i duši. Nenudíte se od začátku, do úplného konce. Zvrat, který nastane zvrhne pohodovou, přátelskou večeři v pořádné dusno a máme tu i "hru" na pravdu. Kolikrát jsem si říkala, že bych už asi dávno práskla dveřmi, nebo porodila předčasně, ale oni ne. Oni si i v té napjaté situaci dokázali občas výstižně zavtipkovat. Pičunem mě ale odrovnali. To mě tak rozesmáli, že mě dokonce z vedlejšího pokoje museli pštít! Na druhou stranu bych v takové společnosti vzdělaných lidí očekávala jistý nadhled a odstup. Každopádně, co je komu do koho, hlavně ať je mimčo zdravé, ne? ;-) (13.07.2015)

"Adolphe byl Adolphem ještě před Adolfem." Adolf Larchet by jistě bylo celkem solidní jméno, které by budoucímu potomkovi přineslo nejednu zábavnou chvilku, ale tady jeden vtípek odstartoval nekonečnou hádku, která mě příliš nebavila. Nicméně jsem se dozvěděl, kdo je egoista, kdo je skrblík, je-li Švýcarsko teplé, kdo zabil psa, kdo dal dětem debilní jména, kdo se nestará o děti, kdo spí s čí mámou a ... spoustu dalších údajů, bez kterých bych patrně dokázal žít. Já jsem prostě chtěl vidět avizovanou komedii a místo toho jsem se zasmál jen jednou a to větě: "Kdo rozházel můj bordel?". Jinak se jen házela špína mezi přáteli a to já si prostě užít neumím. (23.05.2016)

Vybrúsené dialógy. No, trochu o tom zapochybujem. Skôr súbor odhalených kostlivcov v skrini a ventilovanie potlačovaných pocitov v rámci konverzácie skupinky najbližších priateľov. Tá para z hrnca, to uvoľnenie napätia nemuselo byť tak prudké, pokiaľ by sa to, čo je nazývané skvelou konverzáciou, a v skutočnosti bolo len normálnym rozhovorom, odohrávalo stále a na nenútenej, uvoľnenej báze. Žiaľ politická korektnosť jazyka, čo sa týka spoločnosti a vzťahov je u Francúzov úspešne implantovaná tak, že v bežnom dialógu sa obrusujú hrany až to vedie k neúprimnosti a zastieraniu skutočných pocitov. Raz za čas teda dôjde k eskalácii a celá faloš vypláva na povrch náhle a prekvapivo. Zhora naordinované ohýbanie reči, vyhýbajúce sa akémukoľvek náznaku konfrontácie, diskriminácie, či nevhodnej propagácie vedie k podobne absurdným scénkam, aké vidieť vo filme. Len ma prekvapilo akú zanietenú dôležitosť naši galskí bratia venujú politike, ako ich dokáže rozžeraviť nevhodná politická narážka. V rámci hesla, že každý má nejaké maslo na hlave sa ujde postupne každému z chlapov porcia krivého charakteru diktovaná biblickými hriechmi (pýcha, smilstvo, nesvár, lživý jazyk) či neskôr pápežom vyhlásenými siedmymi smrteľnými (lakomstvo). V tomto parciálnom rozdelení krivostí charakterov však tiež vidieť podobnú korektnosť (nik nie je čistý, sme si rovní aj v hriechu) aká sa dnes tak účinne presadzuje. Samozrejme, pár výmien názorov nepostráda švih a dá sa absolvovať najmenej jeden výbuch smiechu. 63% (23.09.2014)