Jméno

Francouzi komedie pořád umějí. Navíc když se jedná o můj oblíbený žánr "odehrává se na jednom místě" a režisér zvládně ukočírovat dialogovou kadenci, je pravděpodobnost úspěchu celkem vysoká. Neříkám, že nemáte chvílemi pocit, že je to už celé trochu přehnané, ale rád to filmu odpustím, pokud funguje jako celek a navíc vás udržuje v pozoru celé dvě hodiny. 7/10 (21.08.2014)

Taková nezajímavá rodinka. La Prénom je neskutečně povrchní, rádoby sofistikovaná (ve skutečnosti působí inteligentně pouze samoúčelnými nájezdy kamery na přeplněné knihovny a žvaněním o umění) a vyprázdněná konverzačka, která zcela předvídatelně a nahodile vytahuje kostlivce ze skříní nesympatických postav a tím vyvolává umělé konflikty, které jsou povětšinou k smíchu. Kdo by to byl řekl, že banda nesympatických pseudointelektuálů bude potřebovat k definici slova "egoista" naučný slovník. Od vzdělaných lidí bych rozhodně očekával mrazivější konfrontace s bolestivějšími a důsledněji mířenými ranami, než trapná tahanice o "Adolph(f)a" (ano, byl to velmi nevydařený žertík), narážky na homosexuály na úrovni týpků ze čtvrté cenové a to celé vypointované ultratrapným a velmi laciným románkem. Aby se to celé zakončilo mizerným, ale k takto mizernému snímku, padnoucím happyendem. Je mi z toho filmu zle, nejen ze špatně napsaných postav v jejichž společnosti bych nevydržel ani pět minut, ale i z nevýrazných hereckých výkonů. Film o ničem, ani komedie ani drama. Až se uklidním, možná půjdu s hodnocením ještě níže. A skutečně jsem šel... (10.07.2013)

Nemôžem povedať, že som z Mena úplne nadšený. Riešilo sa totiž asi polovicu filmu, no tie výtky, odhalenia a zvraty, ktoré prišli potom, boli celkom obyčajné, ako zo života. Teda sa očakáva, že budú pôsobiť vierohodne, čo sa aj stalo. Viac mi však vadí, čo sa tam nestalo. Kauza ohľadom mena dieťaťa skoro rozoštvala blízkych ľudí, ale faktom, že jeho budúca matka začala fajčiť v tehotenstve, sa nezapodievali takmer vôbec. Toľko blbcov na večeru, a pri tom tak inteligentných ľudí, môžeme snáď vidieť iba vo filme. Treba jednoducho myslieť na to, že scenár je úzko spätý s chovaním postáv, nielen s ich verbálnymi schopnosťami. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (02.04.2015)

Francouzština je pro mě jedním z nejlibozvučnějších jazyků, které existují a být svědkem takové dlouhé konverzačky je balzámem pro uši i duši. Nenudíte se od začátku, do úplného konce. Zvrat, který nastane zvrhne pohodovou, přátelskou večeři v pořádné dusno a máme tu i "hru" na pravdu. Kolikrát jsem si říkala, že bych už asi dávno práskla dveřmi, nebo porodila předčasně, ale oni ne. Oni si i v té napjaté situaci dokázali občas výstižně zavtipkovat. Pičunem mě ale odrovnali. To mě tak rozesmáli, že mě dokonce z vedlejšího pokoje museli pštít! Na druhou stranu bych v takové společnosti vzdělaných lidí očekávala jistý nadhled a odstup. Každopádně, co je komu do koho, hlavně ať je mimčo zdravé, ne? ;-) (13.07.2015)

Mno. Takze hoci francuzsku kinematografiu mam hodne rad /od komisara Maigreta s Gabinom, cez Heroin, Sicilsky klan, Cetnika ze Saint Tropez cez Jean od Floretty s Auteuilom az ... po Purpurove Reky/, ale tento film siel absolutne mimo mna. Nuda, nuda a este raz nuda - toto plati o tomto filme. Nic nesuvisi s nicim, prazdne tlachanie o tom, ake meno dat dietatu ma xmrti nudilo, dejova linia- to je tuna ciste vakuum a scifi a reziu to zrejme nemalo. Tu rezisersku lamu menom Mathieu Delaporte nepocitam. Zaroven tymto komentarom navrhujem namiesto waterboardingu mucit vaznov na Guantaname tymto filmom. A vyhrazat sa vaznom neustalou 24 hodinovou projekciou tejto "nadhery". Stavim sa, ze prvy Arabas, ktoremu sa budu vyhrazat opakovanymi projekciami tejto "nadhery" vyzvani od strachu hned vsetkych zosnovatelov utoku na Dvojicky aj s adresami, a poinformuje o vsetkych aj najmensich podrobnostiach iranskeho nukleraneho programu /ktora sekretarka ma trojky a ktora stvorky, kedy sa fasuju hajzelkefy a ci sa hajzle cistia v smere pohybu hodinovych ruciciek ci proti smeru pohybu hodinovych ruciciek a kolkokrat bola na aute stlacena spojka cestou do prace a kolkokrat cestou z prace/. Prazdna konzervacka o hovne, kde sa neriesi nic, len prazdne tlachanie o medziludskych vztahoch a zmykanie vsetkych moznych emocii. To nemam rad uz od Docela Obycejneho Pribehu. 0 % (21.09.2014)