Kamera:
David UngaroHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Patrick Bruel, Valérie Benguigui, Charles Berling, Françoise Fabian, Guillaume de Tonquédec, Judith El Zein, Bernard Murat, Yaniss LespertObsahy(1)
Vincent je v najlepšom veku a očakáva narodenie prvého potomka. U svojej sestry Elizabeth a jej manžela Pierra čaká na svoju mladú manželku Annu, aby šťastnú udalosť spoločne oslávili. Všetci sú vo výbornej nálade a čakanie si krátia vyzvedaním o pocitoch nastávajúceho otca. Keď sa ho však opýtajú na meno, ktoré plánuje dať svojmu potomkovi, jeho odpoveď vyvolá sériu absolútne neočakávaných reakcií... (STV)
(více)Videa (4)
Recenze (228)
Super situační film. Vlastně vrcholná Francie v té nejlepší současné podobě. Jméno je vlastně film, kde průběh celého filmu se vyvíjí z minuty na minutu hodně dobře napsanými dialogy. Nemůžu dát ale plný počet, protože v tomhle filmu pořád byly momenty, které mě chvílemi docela nudili. Hlavně tedy začátek. To to trvalo, než se otevřelo jádro pudla... ()
Výborná konverzačka, aj keď to bolo v podstate o ničom a dej sa odohrával iba v jednej miestnosti. Treba uznať, že sa tu veľmi slušne podarilo poodhaliť minulosť všetkých zúčastnených, a to iba na základe dialógov medzi postavami. Tiež ma zaujala jedna myšlienka - tá s tými hitlerovskými fúzami. No... podľa môjho názoru máme my chlapi neskutočné šťastie, že Hitler nosil taký charakteristický pristrihnutý fúz (v tých časoch pomerne populárne). Predstavte si, že by nosil normálny, alebo by si pestoval bradu. To by sme potom museli byť povinne oholení a po Hipsteroch by sa samozrejme tiež zem zľahla. Zaujímavé ako sa niečo také bezvýznamné ako je strih fúzov, môže stať symbolom niečoho "prísne zakázaného". Samozrejme, určite by sa našli prípady kde niečo podobné platí aj naopak, alebo len v pozitívnej rovine. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
65%. Žádný velký zázrak, ale jako oddychová konverzačka, proč ne. Francouzský humor je fajn a postavy fungují, herci hrají překvapivě celkem slušně, zápletka má spád. Ale zase na druhé straně, místy je to docela strohé a vzhledem k tomu, že scénář spoléhá čistě na dialogy, byla laťka nasazena velmi, velmi vysoko - Delaporte si s ní poradil slušně, ale nijak velkolepě (jako třeba u Man from Earth). Hlavně první polovina (nepočítaje nesmyslnou úvodní vložku) je velmi vtipná a atmosférou graduje, druhá polovina už je pak slabší a spíše dramatičtější, což po té první části působí nuceně. Atypická komedie. ()
Přátelství, to je někdy víc než pastelka. Tak takhle měl vypadat vydařený Bůh masakru? Neskutečně povedené. Zakladní nástřel s pár charaktery v jedné místnosti je sice stále používanější, nicméně došroubovat matku, až už s ní nejde hnout, nezvládá moc scénáristů. A když to přeci jen upoceně dotáhnou, pomrví jim to herci. A hle....tady to fungovalo. ()
Chytrá, vtipná a tragikomická konverzačka, v níž téma "jak pojmenovat potomka" jen odstartuje lavinu rodinných křivd a tajemství. Líbil-li se vám Bůh masakru, potěší vás i Jméno (střižené navíc nefalšovaně francouzskou úvodní pasáží, za níž by se nestyděla ani jistá Amélie Poulain).__Myrtille a Apollin u mě vedou! ()
Reklama