Obsah
-
Prvý slovenský hraný film nakrútený po druhej svetovej vojne.
Mnohí Slováci pred prvou svetovou vojnou emigrovali do Ameriky za lepším životom, pretože na Slovensku vládol útlak zo strany vládnucej maďarskej moci a ľudia si nedokázali nájsť prácu. Tak ako iní, za more odchádza aj mladý horal Ondrej Muranica (Paľo Bielik), aby si vo vysnívanom Novom svete našiel prácu a zarobil peniaze pre svoju rodinu. Sny a nádeje na lepší život mu však zmarí banská katastrofa. Ondrej sa síce zachráni, ale stratí pamäť. Vyhlásia ho za nezvestného a keď sa mu po rokoch náhodou vráti pamäť, Ondrej sa rozhodne vrátiť domov. Až po návrate do vlasti zistí, že sa jeho žena Eva (Jiřina Štěpničková) vydala za jeho najlepšieho kamaráta Miša (Július Pántik). Ako inak, schyľuje sa ku katastrofe...
V období rokov 1918-1938 dominovala v Československu česká kinematografia, na Slovensku sa vyskytli len ojedinelé snahy vybudovať filmový život. Vďaka štátnej podpore v období 1939-1945 sa dotvorili obrysy slovenského filmu, ktoré ukončil vznik hraných snímok Varúj...! a Vlčie diery (1948) v demokratickom Československu. V snímke Varúj... síce stále zohráva nezanedbateľnú úlohu česká tradícia a jej reprezentanti vo všetkých zložkách filmovej produkcie (režisér, kameraman Václav Hanuš, scenárista Karel Steklý), ale po prvý raz sa československá spolupráca z 30. rokov stáva slovensko-českou.
Voľba adaptácie drámy Ivana Stodolu Bačova žena ako prvého slovenského filmu produkčnej spoločnosti Slofis mala viacero dôvodov. Pre Friča bol príťažlivý dedinsko-folklórny rámec príbehu, pre Bielika zase skúsenosť so Stodolovou drámou z čias pôsobenia v Slovenskom národnom divadle, kde hral postavu Ondreja Muranicu, a jej sociálno-kritické zázemie. Z politického hľadiska téma vyhovovala zameraniu nového života, pripomínala maďarský útlak a zrod Československa roku 1918 ako paralelu k budovateľskému optimizmu prvých povojnových rokov.
Paradoxom je, že po nedemokratickom prevrate v roku 1948, sa naplno rozbehla činnosť cenzúrnych orgánov, ktoré o dva roky neskôr snímku spolu s ďalšími 541 filmami vyradili z filmovej distribúcie, pretože nevyhoveli ideologickým kritériám. O rok neskôr pri prehodnocovaní naďalej zostal film v trezore, pretože ho komisia považovala za vadný z hľadiska ideovej hodnoty. Podobne dopadli napr. aj Vlčie diery a Čertova stena, ktoré nesú plné stopy buržoáznej filmovej tvorby i buržoázneho nacionalizmu. (oficiální text distributora) -
Původně komorní melodramatický příběh milostného trojúhelníku, končícího sebevraždou „nevinně nevěrné" bačovy ženy Evy, tvůrci zbavili tragické pointy a „odlehčili" otevřeným koncem. Z osudového melodramatu se stalo abstraktnější sociální drama na téma vystěhovalectví a změnila se i hlavní postava. Osou příběhu se stal „muž bačovy ženy" Ondrej Muranica v podání „národopisného Slováka" Paľo Bielika.
V případě prvního slovenského filmu bylo samozřejmě velmi důležité herecké obsazení. Hlavní mužská role byla jasná od začátku, jistý problém představovala postava Evy. Po namáhavém hledání v hereckých kartotékách i ve slovenských divadlech si Frič nakonec vybral zkušenou (byť trochu ohranou) Jiřinu Štěpničkovou. Na její správnou slovenštinu měl dohlížet jazykový poradce. Podoba filmového štábu byla určována duplicitou funkcí. K českému profesionálovi byl přidělen slovenský asistent, který se tak vedle zkušenějšího českého kolegy zaučoval do filmového řemesla.
Z filmu Varúj..! ovšem dnes přece jen zaznívá jakási koloniální slovacita. Fričova slabost „pro Slováky", zvlášť pro exJánošíka Bielika, je z etnografického pojetí filmu zřejmá a mnozí filmoví kritikové na ni v dobovém tisku velmi citlivě reagovali. Frič by ale nebyl Fričem, kdyby pod glazurou krojované exotiky občas neprosakovala americká formule. Mac Frič (a v tom bude na Slovensku jeho pokračovatelem právě Bielik) velmi dobře ovládal konvence diváckého filmu, hollywoodské pointování filmového vyprávění. Vrcholem této „komerční imaginace" je scéna Muranicova vzpomínání uprostřed mrakodrapů - poněkud komická spektakulární scéna s roztrženým reklamním cigárem..
Varúj...! se,podobně jako tehdy mnohé filmy přechodného období, stal po uvedení terčem ideologické kritiky. Mezi začátkem natáčení a premiérou totiž utekla určitá doba, během níž nabyly úvahy o poslání kinematografie v životě poválečného Československa zřetelnější ideologickou podobu. Výjimečně ambiciózní film s tematikou ekonomicky motivovaného vystěhovalectví, ukončený kvazivlasteneckou pointou, se tak v období prudkých politických změn a stranických zápasů stal téměř den ze dne ideologicky passé. - Petra Hanáková (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (14)
-
tron
„Načo som sa vracal...“ – „MUSEL si sa vrátiť. Ako si musel odísť.“ Strašne patetické, od hereckých výkonov po až otravne duniacu hudbu, oproti ktorej je soundtrack Howarda Shorea k trilógii PÁN PRSTEŇOV tichým cinkaním. Monštruózne „prehrávajúci“ herci v čele s Paľom Bielikom, úsmevné akčné scény (medveď) a trápno-útrpné hlášky, za ktoré som sa hanbil („Pálenka každého správneho chlapa za pár dní postaví na nohy.“).(27.5.2011)
-
Phobia
Na svou dobu nečekaně kvalitní sociální drama, ukazující těžký život chudých vrstev na slovenském venkově a ještě těžší úděl horníků v dolech. Osobně ve filmu vnímám náznak socialistické propagandy (klasický útlak od bohatých, útěk do Ameriky se ukáže být zhoubným krokem atd.), ovšem dá se to ještě překousnout - vzniknout film o pár let později, jistě by to bylo podstatně horší. Velmi mě tedy překvapuje šoupnutí snímku do trezoru; soudruzi zřejmě shledali závadným putování chudiny do USA kvůli práci a schopnosti uživit rodiny. No, možná tam bylo i něco víc politicky "nekorektního", přece jen jsem film viděla před delší dobou. 72%(21.5.2009)
-
anderson
Trikrát s ... Július Pántik: ČST 1 = 13.8.1986 (20.2.2011)(20.2.2011)
-
gogo76
P.Bielik už v 46. roku dokázal pútavo vyrozprávať príbeh , ktorému aj po toľkých rokoch dám prednosť pred hociktorým holywoodskym trhákom. Narozdiel od Phobia vo filme nevnímam náznak komunistickej propagandy, jednoducho nešťastia v baniach sa stávajú. Komunisti sa dostali k moci až v 48. roku preto neverím, že v 46. mohli mať nad filmom čo i len štipku kontroly. Chudoba a emigrácia sú témy , ktoré sa dotýkajú mnohých slovenských rodín a ani tá moja vlastná nebola výnimkou,preto stotožnenie sa s hlavným hrdinom mi nerobí žiaden problém. P.Bielik v hlavnej úlohe je chlap na pravom mieste , nemazná sa ani s medveďom..."Medveďa som ja zabil koža by mala byť moja!" Scéna zo zavalenej bane je mrazivá ešte aj dnes.Vzhľadom na rok výroby neskutočne vyzrelé a pozerateľné dielo, preto musím dať plný počet. 100%.(1.10.2009)
-
ScarPoul
V začiatkoch to slovenská kinematografie vôbec nemala ľahké. A o skutočne prvom slovenskom filme sa rozpráva až v roku 1946. Je ním práve film Váruj. Keďže Slovensko nemalo žiadnych režisérov, alebo scenáristov, museli im pomôcť susedia z Čiech. Lenže situácia medzi Čechmi a Slovákmi si prešla tiež nepriateľskou fázou a film Váruj predstavoval akési spojenie českého majstra režiséra Friča a slovenského junáka, neskôr autorského tvorcu Paľa Bielika. Na filme Váruj cítiť zub času. Hlavne v dialógoch, ktoré dnes pôsobia úsmevne. Emocionálna rovina škrípe tiež. Paľovi Bielikovi to celkom vychádza, pretože mal predsa len už nejaké skúsenosti pri filme, v divadle a aj s Fričom. U ostatných je to otázne. Ale aj keď sa po hereckej stránke až na pár svetlých momentov film nemá veľmi čím chváliť, jeho vizuálna podoba - hory a údolia stredného slovenska - na ktoré zobrazenie dohliadal Plicka - povestný svojou filmovou alegóriou Zem spieva- je na veľmi vysokej úrovni. Z toho čerpajú aj dve najsilnejšie scény filmu - útok medveďa a návrat Ondreja do rodnej dedinky. Filmu sa nedá uprieť novátorstvo ani historický status. A aj keď nie je veľa vecí - okrem skĺznutia Paľa Bielika s kopca - ktoré by dnešného diváka dokázali zaujať, Varuj stále zostáva ako prvý Slovenský film, ktorý nielenže spravil prienik do života slovenského ľudu, ale inšpiroval desiatky diel, ktoré mali prísť po ňom.(6.11.2011)
-
KrajicHlad
Nedivím se zobrazení uherské šlechty způsobem neustávajících kratochvílí se symbolickou zkratkou, které by to jinak slušelo v poetických filmech 60. let, kapelou hrající na voze svištícím krajinou (Pozn. V půli 19. stol. patřila ke šlechtě 4 procenta obyvatel Uher!). Životní podmínky obyvatel podhorských oblastí byly skutečně tristní. Druhdy jsem si psal poznámky z knihy Ivana Hálka, syna básníka Vítězslava, lékaře, který na Slovensku působil od roku 1901. Teď se hodí. Doslovná citace: „V 18. století byla životní míra sedlákova 96 litrů obilí na hlavu a na krk, v Oravě dokonce jen 13 litrů, zatímco v tehdejší Francii byl životní standard osmkrát vyšší než slovenský průměr. − Velmi málo poddaných rodin znalo chléb, třeba jen ovesný. Úřední záznamy z této doby, stejně jako už ze 17. století, mluví o tom, že sedláci se ve své nouzi živili stromovou kůrou, žaludy a pilinami. Úřední zprávy a memoranda ze čtyřicátých let minulého století říkají: V Trenčanské, dokud nezmrzla zem, kopali lidé pýr − a tím se živili.“ (Ivan Hálek − Kysuce: Pokus lékaře o sociologii hornatých krajů Slovenska) Dokonce ještě za Hálka životní kulisy mnoha obyvatel Kysucka tvořily dymné jizby (chatrče s ohništěm uprostřed, z nichž kouř mohl unikat jen otevřenými okny a dveřmi) s hliněnou podlahou, hojně rozšířený alkoholismus a šílená kojenecká úmrtnost (během prvního roku života na Slovensku zemřela z živě narozených dětí více než pětina)… Nejen v tomto kontextu na mě ve filmu silně zapůsobilo Ondrejovo vzepření se osudu a nezměrná vůle žít prýštící z mrazivé důlní scény.(9.10.2010)
-
corpsy
Oslavný snímok, kvalitne natočený a zahraný.(1.3.2011)
-
klúčik
Rok vzniku tesne po vojne. Materiál na ktorý sa točilo asi nič moc, ale film je to výborný. Paľo Bielik je chlapisko na svojom mieste. Výborná aj J.Štěpničková. Dobré sú scény v bani... Film hodnotím 80%.(1.11.2010)
-
tonho
Slovenský herec a režisér a zároveň zakladateľská osobnosť slovenskej kinematografie Paľo Bielik ako Ondrej Muranica a česká herečka Jiřina Štěpničková ako jeho žena Eva v prvom slovenskom zvukom celovečernom hranom filme, ktorý bol nakrútený podľa divadelnej hry Ivana Stodolu Bačova žena. Film sa dotýka fenoménu slovenského vysťahovalectva v rokoch 1880 až 1914, ktorého príčinou boli nielen zlé hospodárske pomery, ale aj národnostný útlak zo strany Maďarov. Odohráva sa v rokoch 1910 až 1922 na Slovensku (Uhorsko, prvá ČSR) a v Amerike, kam hlavný hrdina Ondrej Muranica odchádza za prácou. V Amerike však dôjde k nešťastiu, konkrétne v bani, v ktorej Ondrej pracuje. Ondrej, napriek tom, že katastrofu prežije, je vyhlásený za nezvestného , navyše trpí amnéziou. Z jeho ženy Evy sa stane bigamistka, zoberie si za muža jeho najlepšieho kamaráta Miša (Július Pántik), keďže je presvedčená o tom, že jej muž je mŕtvy. Ondrej sa však po 12 rokoch vracia domov , doma ho však nikto nečaká, pretože všetci sú presvedčení o tom, že zomrel, okrem jeho matky, ktorá však tesne pred jeho príchodom skoná. V závere sa Ondrej stretne so svojim synom, z ktorého je už 18-násťročný teeneger. Keďže slovenská kinematografia bola ešte koncom 40. a v 50. rokoch v plienkach, na Slovensko chodili vypomáhať českí režiséri, čo je aj prípad tohto filmu, ktorý nakrútil významný český režisér Martin Frič.(9.2.2011)
-
gumolit
Veľmi silný príbeh a vlastne aj prvý celovečerný slovenský film !!Nezabudnuteľná je scéna ked sa hrdina plazí rúrou zo zasypanej bane a čas ukazuje režisér na hodinách mrtvého baníka !!Fakt nezabudnuteľné ako aj scéna s medvedom krásny slovenský film !!(7.3.2012)
-
Mikino00
Hrozně patetický film s silným nádechem sociálního realismu a komunismu. Strašné je i přehrávání herců a hudba.(3.12.2011)
-
miki408
silný príbeh o živote v Novom svete-sny a realita(11.9.2009)
-
PetrC.
Nevím. Nějak nesdílím nadšení ostatních z tohoto snímku. Přišlo mi to vypravěčsky dost slabé, místy navíc docela nelogické a naivní. Film hraje na nacionální a sociální strunu, možná o něco víc, než by bylo pro příběh samotný potřeba. Není ale nutné v tom něco extra hledat. Celkově, ač je mi to moc líto, pro mne tenhle film padá po všech stránkách do podprůměru. 31 %(31.10.2010)
-
BlueNeon81
Ono je to taký jalový film s príšernými hereckými výkonmi inak výborných hercov. Možno za to môže povojnová situácia, roztrieštenosť názorov a skúseností českých a slovenských tvorcov, kto vie. Oficiálne prvý slovenský zvukový film, ale na ten prvý dobrý slovenský zvukový film si diváci ešte nejaký rok-dva počkali.(8.11.2011)
