Barwy ochronne
Ochranné sfarbenie
Camouflage
Režie:
Krzysztof ZanussiScénář:
Krzysztof ZanussiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Piotr Garlicki, Zbigniew Zapasiewicz, Christine Paul-Podlasky, Mariusz Dmochowski, Wojciech Alaborski, Joanna Pacuła, Dorota Kamińska, Joanna Żółkowska (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Morální a etické konflikty tu Zanussi analyzuje v úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se koncentruje v opozici dvou etických koncepcí, zosobněných mladým idealistickým docentem Jaroslavem, a uštěpačným cynikem, docentem Jakubem, prosazujícím teorii svérázného etického naturalismu - přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením. Jaroslav, vedoucí soustředění, posuzuje všechny jako rovnoprávné partnery. I konkurs jejich vědeckých prací se snaží vést podle regulí absolutní spravedlnosti. Jakub jako vědecký garant akce jeho počínání zpochybňuje a jejich spory vyústí do ostrého střetu. Jaroslav je zmítán pochybami, zda jeho názory nepramení jen ze snahy být "lepší" než ostatní. Jakub zjistí, že cynismus není dostatečným zbarvením na skrytí jeho vnitřní prázdnoty a vědomí morální prohry. Když kalich nenávisti přeteče, zůstávají sokové osamoceni, vytrženi z okolí, s pocitem určité vzájemné spolupatřičnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Film je plný dialogů, hlavně tedy mezi hlavními dvěma aktéry, žádné větší zvraty se zde nekonají, jen je potřeba nad filmem popřemýšlet a najít si zde poučení. Jsem toho názoru, že Jaroslaw ke konci konečně chápe Jakubovo chování a jeho přístup a do budoucna půjde v jeho stopách. ()
Pioniersky tábor lingvistiky pre starších študentov je dosť netradičné prostredie. Konflikt medzi protivným docentom a mladým asistentom je v názoroch na vzťach k študentom, akceptovanie ich názorov a postojov, ale to doberanie a ich výmeny názorov ma nijako nenadchýnali. A ani záverečné skorodetské vystrájanie, nenašiel som v tom žiadny zmysel ani divácke potešenie. ()
Mé první seznámení se Zanussiho tvorbou a je to téměř něco na způsob lásky na první pohled, pro mne opravdu obohacující divácké setkání, jde o pečlivé zobrazení stupňovaného konfliktu dvou výrazně kontrastních, až protichůdných životních postojů a jejich užitečnosti pro praktické přežití mezi lidmi, konfrontační srovnávání idealistického postoje, až na pomezí naivity, který má zůstat za všech okolností pevný, trvale se opírat o neměnné spravedlivé zásady s postojem až typicky oportunistickým, který se naopak hbitě se syrovým cynismem přizpůsobuje momentální situaci a každé jednání jen bezohledně sleduje vybrané cíle, to vše se odehrává v prostředí letního vysokoškolského soustředění, uzavřeného jakoby na způsob experimentální sociologické laboratoře, nám divákům se pak v ději předkládají k zamyšlení jednotlivé ukázky jednání vytipovaných účastníků, stejně tak i spontánní či záměrné interakce mezi nimi, na nás divácích jen zůstává s jakým jednáním se dokážeme sami v ději identifikovat nebo jaké je nám bytostně cizí či nepřípustné a odsoudíme ho, ano, tak jako v běžném životě, výborné psychologické drama, lze jen doporučit ke shlédnutí. ()
Asi jsem od toho mel proste jen vetsi predstavu nez jaka byla skutecnost.. 80% je pro toto opravdu moc. ()
Na táboře studentů sémiotiky závládl neklid - takový ten morální. Ve věcech morálky bývám klidný jako kráva, takže by mě to nemělo moc týkat. Vezmeme-li v potaz, že dobová témata lze v našem krásném novém světě považovat za vyčpělá, etická dilemata jaksi hnidopišská a postoje úzkoprsé [komu by dnes stálo za to točit film o profesorském favoritismu], šel jsem do filmu s očekáváním čehosi na způsob historického dokumentu - s hudbou od Kilara. Zanussi na plátně ale rozehrává nejen nečasový, ale hlavně od začátku do konce fascinující a hrozně zábavný duel. Zpočátku jasný střet principů se před očima rozpadá v zoufaleckou, zle humornou hru inteligentních bytostí, které si vybíraly jen ze špatných strategií. Chytré dialogy ještě vylepšuje virtuózní podání hlavních představitelů, mezi nimiž jednoznačně vyniká DOKONALÝ Zbigniew Zapasiewicz, jehož vlastním ne neopodstatněným cynismem mučený docent Jakub Szelestowski obsazuje v mém pomyslném žebříčku nejlepší dramatickou figuru pravděpodobně na hóóódně dlouhou dobu. ()
Atmosféra školy v přírodě je depresivně-realistická, diskuze o (ne)potřebnosti morálky výživná. Idealisté dostávají pořádnou nakládačku od životem protřelých, ale je možné, že někdo to uvidí jinak - třeba jako věčný, nerozhodný zápas. Divácky dost náročné, tak se na to připravte. A nečekejte žádnou zábavu. ()
Ukázkový příklad brilantního konverzačního psychologického filmu. ()
To co tady všichni píší je pravda, jenomže už nenapíši jaká je to nuda. Spor mezi intelektuály možná funguje v knize na plátně ale rozhodně ne. ()
Superego versus Ego. Ego versus Id. Ego versus Ego. Pravověrní intelektuálové budou spokojeni, že sledují intelektuální film, lingvisté budou spokojeni, protože sledují film z prostředí lingvistického tábora, někteří budou možná spokojeni, že viděli film, kterej je zas jednou nakop k hlubšímu zamyšlení, já však spokojen rozhodně nejsem, protože Zanussi je možná intouš jak poleno, ale selhává v tom pro film nejpodstatnějším - podat střet dvou postav a principů alespoň nepatrně záživným způsobem. Zkrátka, chce to trochu jiskry do toho umírání ( a žvanění ). A tou jiskrou rozhodně nemám na mysli, že jeden hlavní aktér podává tomu druhému zákulisní informace z akademického prostředí způsobem ala "Až dosud si žil v Matrixu, Neo. Následuj mne a uvidíš, kam až ta králičí nora vede." ()
Nemám rád intelektuálně ukecané filmy o lidech, kteří intelektuálně kecají o intelektuálních intelektuálnostech... ()
Nedoceněnou a poměrně záhadnou postavou je kulturista v lososové košili. Hlavní dějovou linii uzavřelo vysvobození kocoura od zvonku. ()
Dramatické, ale poněkud pro mne neuchopitelné. Převládá ve mne z filmu tísnivý pocit, ale nemohu říci, že bych úplně chápala chování hlavních hrdinů. Ale to nejspíš ani nebylo cílem tvůrců. Vlastně jsem se skoro celou dobu těšila, až ten film už skončí... ()
Film, pokládaný za první příspěvek tzv. polského kina morálního neklidu (polské obdoby české nové vlny, jíž se výrazně inspirovalo). Na modelovém příběhu odlišných etických přístupů dvou vysokoškolských pedagogů se zrcadlí rozkládající se polská společnost 70. let. Filmařsky jako obvykle u PKMN tradiční, bez žádných pokusů o kouzlení obrazem, zato působivé svým z hlediska postmoderny trošku zastaralým myšlenkovým pojetím (dobro versus zlo) a kvalitními hereckými výkony. ()
Námět zajímavej, ale dialogů už bylo příliš moc i na mě, která mám užvaněný filmy ráda. Ocenila bych míň kostrbatý zpracování, toto už bylo "intoušský" zkrátka příliš, přitom by stačilo osekat pár vět, divákovi by se líp dostávalo ke dřeni a vůbec si nemyslím, že by film utrpěl po obsahové stránce. Každopádně, až patologicky cynickej Jakub byl zahrán výtečně, nesnášela jsem ho. :-) ()
Tu to u mňa Kryštofko príliš do akademična viedol alebo ako som na to dnes nemal chuť. Možno dám tomuto kamuflovaniu ešte v budúcnosti jednu šancu. ()
Dobře vystavěné dialektické cvičení, ale emocionálně mě nechalo naprosto nedotčeného. K postavám a jejich konfliktům jsem se po skončení filmu neměl potřebu vracet a přemýšlet o nich. Mám tuhle polskou školu rád, ale Zanussi je přeci jen příliš studený. ()
Myšlenkově podnětný, ale jinak hrozně nudný film, postavy působí staršně a nepřirozeně, studenti jsou dost marní (ta Angličanka je naprosto tragická), snad jen pan rektor působí celkem skutečně. Nevím proč mě napadlo srovnání s Žertem, kde je myšlenkový náboj doprovázen i přitažlivým dějem. ()
Zanussi podáva takmer banálny príbeh, ktorý sa odohráva vo "vysokoškolskom tábore", kde dochádza k stretnutiu dvoch odlišných nazeraní na život a na svet. Oba protipóly sú vo filme naschváľ vyhrotené: až komicky pôsobiaca snaha správať sa morálne (nekecám) vs. cyninzmus a konformizmus ako najpohodlnejšia cesta prežitia medzi ľudmi. Vyberte si to svoje a verte že to nebude ľahká voľba! ()
Ze začátku to vypadalo na zajímavou filosofickou desputaci v akademickém kruhu, postupně se ale akademici začali chovat dost přitrouble a otravně. Na konci to vypadalo (a nejsem si jistý jestli záměrně), že polská akademická obec je na úrovni pětiletých protivných fracků. S bídou dávám 3*, zejména za začátek, jak tam docentík ukázkově vyjebal s počátkem studentské revolty. ()
No popravdě,čekal jsem o trochu víc.Jelikož se jedná o intelektuály, těšil jsem se na více takových argumentačních duelů jaké mezi nimi probíhaly v prví půli.Ale poté se z nich vyklubali normální psychicky labilní jedinci a bylo po rozhovorech.Chvílemi mi obě postavy přišly hodně afektované.Takže za 4*.P.S: Po sledování dabovaných 30ti minut na !ČT2! jsem to vypnul a raději stáhnul v originále... ()