Život je pes

Půvabná komedie, moc pěkně natočená, nápaditá, vtipná, milá, ve svižném tempu odsýpající. Hugo Haas jako mladý, chudý hudebník sršící energií a zároveň jako starší, seriózní "strýček", který působí solidně a rozvážně, tak, aby získal vytouženou práci v hudebním nakladatelství. Adina Mandlová je tu kouzelná a Theodor Pištěk v roli tatínka/zaměstnavatele úžasný, bylo mi potěšením, báječně jsem se bavila. (27.11.2018)

Co bych vám tak nabíd... Peníze! Nehnu se odtud, dokud mi nezaplatíte. A nebudou mít u vás doma starost? Jsem vášnivý nekuřák... Muž kupující gramodesku (Jára Kohout) shání skladbu Nížina, jedná se o  symfonickou předehru k opeře Tiefland op.34 od německého skladatele Eugena d'Alberta.10 let před tímto filmem měl premiéru film Tiefland, adaptace stejnojmenné opery. Hudební skladatel Viktor Honzl (Hugo Haas) hraje brilantně na klavír, ale Hugo Haas hrát neuměl, klavírní party za něj nahrál jeho bratr Pavel Haas, který k filmu složil hudbu.Hudební nakladatelství Durdys, má ve své prodejně na mnoha místech logo firmy Ultraphon, což byla Nizozemská vydavatelská firma, která později přenechala české filiálce svá práva i název. Ve své době neměla vážnější konkurenci a její místo na trhu bylo monopolní. Defakto se jedná o jeden z prvních českých filmů s Product placementem. Eva Durdysová (Adina Mandlová) je majitelkou vozu Tatra 80 kabriolet. Vodou chlazený dvanáctiválec, měl objem 5,9 litru, výkon 120 koní a rychlost 140 km/h. Spotřeba byla 20 litrů na 100 kilometrů jízdy.  Auto stálo 195 tisíc korun v době, kdy jste za 50 tisíc měli dům, vyrobilo se jich 20-30 kusů, přesné číslo není známo. Vozy byly vyráběny jako šestimístné limuzíny, nebo landaulety či kabriolety. V technickém muzeu v Praze je k vidění tento vůz, který vlastnil T.G.Masaryk. (25.09.2020)

Srovnáním komedií H.Haase s filmy V.Buriana jasně vysvítá, že zatímco Burian byl typ Bohem inspirovaného primitiva přijímaného širokými lidovými vrstvami, komika H.Haase je mnohem modernější a sofistikovanější, přičemž některé dialogy znějí až „allenovsky“ (popřípadě "grouchovsky"). Čemu dávám přednost, je nasnadě. (26.02.2007)

Jedna z nejlepších komedií Hugo Haase, možná až přespříliš reprízovaná. Jako partner Adiny Mandlové mě Hugo Haas zaujme většinou víc než salónní Oldřich Nový; snad si byli bližší i tím, že byli jeden čas životními partnery. Haas i zde ztvárnil postavičku muže, který se proklopýtává dost kostrbatě a neuměle životem, což je mně osobně blízké. Tenhle film je ještě trošku cítit počáteční fází zvukového filmu, kdy některé groteskní prvky vypadají dost primitivně, ačkoliv zámysl (viz inventura pod stolem) byl dobrý; bylo dost častým jevem v prvorepublikovém filmu, kdy jen nepatrná změna ve vizáži způsobila, že daná postava neměla být k poznání... Taková drobnost - v titulcích se objevuje Viktor Honzl dvakrát - jako strýc a synovec, přitom na svatebním oznámení má strýc jiné rodné jméno (myslím, že Antonín)... Ale mám ten film docela rád. (05.10.2014)

Znovu a jinak. Setkání Friče s prostořekým Haasem lze obecně považovat za jeden z nejšťastnějších okamžiků v historii československého filmu, také proto, že umělecké renomé obou mužů nabývalo na intenzitě právě ve třicátých letech. Oba už patřili k zavedeným značkám – Frič úspěšně zápolil s neukázněným Burianem a Haas se mezitím zabydlel v masce postarších, hartusivých strejců, kam jej katapultoval Poláčkův Načeradec. Ale jak známo, změna je život. Crazy komedie byl žánr v Československu tehdy de facto neznámý a možná také díky velké dávce dravosti doslova vybízel k rychlému útoku. Frič v ní mmj. dokázal náležitě uplatnit i prvky (záměny a rychlé převleky), jež měly základ ve francouzské frašce, tzv. vaudevillu, a Haasovi bylo umožněno stvořit na plátně fantastickou dvojroli sympatického smolaře a usedlého hudebního vzdělance tak, že v některých okamžicích nebylo jasné, zda se skutečně stále jedná o tutéž postavu. Hugo Haas pak přes nesouhlas a protesty majitele Moldaviafilmu do hlavní ženské role prosadil Adinu Mandlovou, tehdy třiadvacetiletou začínající herečku, která se po prvních filmových nezdarech objevila ve zcela jiné formě. Hvězdnou sestavu tohoto veskrze autorského snímku doplňuje ještě Haasův starší bratr Pavel, nadaný hudební skladatel, jehož jazzové melodie přímo rozžívají genius loci prvorepublikových časů. Život je pes bezesporu náleží k prvním úspěšným vlaštovkám zlatého věku české komedie, je dílem stále svěžím a moderním, které suverénně obstojí i dnes, po více než osmdesáti letech. Máte rád vážnou hudbu? – Tedy, specielně vážnou. – A chodíte rád na koncerty? – Přímo šíleně. – Jé, to tedy budeme chodit spolu! – Dobře mi tak. (03.10.2008)