Život za život - Maxmilián Kolbe

Německo-polský film Život za život vypráví o minoritském knězi Maxmiliánu Kolbem, který v srpnu 1941 v koncentračním táboře Osvětim nabídl svůj život výměnou za muže, který měl rodinu a děti. Film poněkud trpí popisností a poněkud plochými charaktery, na druhou stranu se o podobných osobnostech dost těžko točí filmy, zvláště těší-li se mimořádné úctě. (18.10.2018)

Nevím jak to pojmout. Mám v neskonalé úctě lidi co za války pomáhali jiným, nehledě na svůj život. V tomto případě dokonce co vyměnili svůj život za cizí. Dnes těžko psát o Osvětimi a věcech co se udály za ostnatými dráty nabitými elektřinou. Od osoby duchovní by se takový čin dal očekávat. A přeci sebrat k němu odvahu stálo asi setsakramentskou sílu. Vždyť už jen vystoupení z řady na apelu byla nehorázná troufalost, za kterou mohl být vězeň ubit kápy bejkovci ještě než by cokoliv řekl esesmanovi... Film má silný náboženský podtext, jeho cílem je glortifikovat - dnes už Svatého Kolbeho. A s tím mám problém. To opravdu stačí být věřící a obětovat svůj život za jiný aby se člověk stal Svatým? Jakousi protiváhu Kolbemu ve filmu ztvárňuje uprchlík Jan. Ten je částečně stíhán výčitkou, že za něj zemřelo 10 jiných vězňů (oblíbená taxa esesáků za uprchlíka) a zároveň se zajímá o osud muže, který se obětoval místo jiného vybraného vězně. Nakonec však i on dochází k procitnutí... Nebyl to úplně šálek mé kávy, nečekejte od toho žádného Schindlera, ale k filmům o holocaustu se může toto dílo směle přiřadit. Zde o to více, že popisuje katolického duchovního, kteří pomáhali uprchlíkům a Židům což nebylo v antisemitském Polsku až tak běžné... * * * (06.08.2013)

Na této agitce není dobrého vlastně vůbec nic. Pokud chtěli tvůrci poškodit pověst církve, splnili svůj úkol na 1000%. Trapný, nudný, tendenční nefilm Život za život nestojí za obětování hodiny a půl vlastního života. Nevím, jestli se někdy někomu podařilo tak zprasit poměrně silné téma, jako Zanussimu. (08.06.2011)

Ze všech režisérů polských filmů morálního neklidu je mi Zanussi nejvzdálenější pro vyhraněný katolicismus ve svém díle. Vycházím z jiných myšlenkových pozic a Zanussiho východiska jsou pro mě nepřijatelná hned ze dvou hledisek. Uprchlý vězeň nenese žádnou odpovědnost za popravy v koncentráku a tudíž nemusí cítit ani tu nejmenší vinu. Kolektivní tresty byly v nacismu časté a pak by vlastně při takovém pohledu byla jakákoliv odbojová činnost a rezistence nemorální. Veškerou vinu mají nést kati...Ten katolický pocit viny za prvotní hřích a dlouhou řádku "hříchů" následujících mi byl vždycky z duše protivný. Druhé hledisko se týká role katolicismu v 30. a 40. letech. Řada obyčejných katolíků a nižšího duchovenstva se jistě chovala statečně a podle morálních zásad. To nic nemění na tom, že systémově byl katolicismus oné doby pevnou oporou těch nejhorších režimů (Hitler nazýval například Franka pro jeho nejtěsnější vazby na katolický klérus jezuitskou sviní) a Vatikán se vúči Hitlerovi choval víc než pragmaticky... Pokud jde o Zanussiho film, je snad silný tématicky, ale zpracování pokulhává, scénář chtěl dopilovat a vzhledem k důrazu na dialogy a práci kamery jde spíš o televizní inscenaci. Celkový dojem 45 %. (13.07.2008)

Žít s vědomím, že kvůli mně zemřeli jiní lidé, není jednoduché, pokud má člověk v sobě aspoň trochu soucítění. A nic nepomůže zdůvodnění, že jsem jen využil příležitost, a že nejsem odpovědný za krutý systém, který vládl v lágru. V kontrastu proti tomu stojí Maxmilian Kolbe, který život nabídl, i když jinak mohl žít, alespoň tentokrát. Uprchlý Jan nepřipouští žádné pochybnosti, apelovat na pocit spoluviny považuje za vydírání, sám se však nestydí vydírat, když si apelem na křesťanskou lásku vynucuje ubytování a pomoc. Věří jenom na osud. V tom případě by měl důsledný a ponechat vše osudu podle své víry. Celkem solidní zpracování, občas se neubrání schématičnosti a popisnosti. (28.11.2011)