Koleje osudu

Škoda podružné režie, ale jinak supersilné téma o nelidskosti a odpuštění.. II. světová válka trošku jinak a menší sonda do japonských zajateckých táborů, kde se sadismus mohl rovnat fašistům.. Nicole Kidman pouze dělá křoví jako vždy výbornému anglánovi tělem i duší Colinu Firthovi.. Přidala bych trošku násilí (divák je v dnešní době otrkán a na sadistickej film je ho málo) a přidala více detailů ze vztahu Lomax a nová paní Lomaxová.. Rozhodně to stálo za natočení, protože se mi další slepá část dějin odkryla ;-) (22.05.2014)

O utrpení a odpustení. Japonsko vs Veľká Británia, chvíľu to bolo 1:0, nakoniec sa to ale obrátilo a svojím skutočným príbehom dáva Eric Lomax svedectvo, ako sa dá prekonať i to najhoršie. Film nie je silný na násilné situácie, ktoré tu mohli byť zobrazované plnou hrsťou, ani bitie palicou mi pankreas nezdvihlo, ale sleduje hlavný cieľ dať divákovi hlavnú myšlienku a posolstvo, ktoré si má zapamätať. Je naozaj zaujímavé, kým boli Japonci len pred nedávnom a kým sú dnes. Ideológia dokáže zatemniť aj tie najgeniálnejšie mozgy. (15.10.2023)

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Standardní válečný snímek o utrpení a odvaze, o ponižování a zachování si důstojnosti, o přežití nelidských útrap a dlouholetých následcích ve formě nočních můr a denních běsů. Sílu filmu dodává, že je natočený podle skutečné události. A zcela ohromující je závěr, kdy by mě nikdy nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. _____ KOUSEK DĚJE Tedy až do té chvíle, než jsem zjistila, že tvůrci hrdiny oproti skutečnosti výrazně omladili. Přece jenom v posledních letech života už je člověk asi se vším smířenější, než když je ještě v plné síle a s relativně čerstvými vzpomínkami na prožité hrůzy. (11.03.2015)

Když jsem v průběhu filmu kontroloval čas, abych zjistil, kolik ještě zbývá do konce, nedělal jsem to proto, že bych se nudil, ale že mi úvod přišel strašně obsáhlý. A opravdu tomu tak bylo. Nevím, jestli Teplitzky je tak neschopný režisér, nebo kinoverzi sestříhal někdo za něj, ale všechny emočně vypjaté momenty byly použity úplně nevhodně - rozplynuly se v tom, co jim předcházelo a v tom, co následovalo. Znova zopakuji, že to nebyla nuda, ale co mě štvalo, bylo mrhání potenciálem. Mohli jsme totiž zažít filmové vyprávění, které by nás doslova přikovalo ke křeslům v němém úžasu a hrůze z toho, jak strašně může válka ohnout všechna pravidla lidského chování. Nic takového se však nestalo, žádného velkého zvratu se nedočkáme - ano, film by se dal zřejmě předvídat i v případě, že by jej točil rozhodně zdatnější režisér, ale i tak může překvapit. A prostoru pro překvapení tady bylo opravdu hodně. Přesto jsem za ten snímek rád. 55%. (03.05.2014)