Jde si pro nás noc

Strašlivá řezanice s perfektně natočenými bitkami co jsou tak brutální, že je to na úrovni nejdrsnějších francouzských slasherů. U nich ovšem je tak pět killů za film, zato tady je jich patnáct za minutu. Děj a nebojové scény tu zaberou sotva půlhodinu, snaží se napodobovat klasický Hong Kong, nějaké ty triády, tajemné klany bojovníků, náznak nějakých emocí při osudovém střetu mezi blízkými přáteli, vykoupení híchů hlavního bouchače skrze záchranu děcka, nu skoro až jako by se režisér Tjahanjanto shlédl v Johnu Woo. Je to jen pokus samozřejmě, vůbec na něj v tomto ohledu nemá, příběh nedává vůbec smysl a klouže tak po povrchu, že to vlastně ani nemůže nikoho zajímat. Ne že by to někoho překvapovalo. Ale je to i škoda, protože i ta ukrutná brutalita téměř nezabitelných superhrdinů a cannon fodderu, který se na ně vrhá, pak ani nemá takový dopad. Spíš působí až úsměvně... ale pořád dostatečně zdůrazňuje syrovou fyzičnost akce, a jen o tu tady jde. 7/10 (06.01.2019)

Úvodních dvacet minut je peklo k nepřežití a zkouška trpělivosti, protože se Tjahjanto snaží budouvat jakože osudový děj a vztahy mezi charaktery. Jenže mu v tom nehraje ani jeden byť jen náznakem obstojný herec a sám autor je jako scenárista na zabití. Čili jen čekáte, kdy si konečně uvědomí, co za bitkařské borce všech borců v ansámblu má (to je jako mít pro fotbalový match k dispozici Messiho a místo vpuštění na hřiště byste s ním na lavičce řešili vymírání delfínů) a najde už sakra nějakou záminku, aby si mohli dát řádně po hubě. A jakmile tu záminku vstupem do řeznictví najde, tak víte na čem jste. Ano, jde stylem akce o Raid 1.5. Ne, Tjahjanto není Gareth Evans, ale akci od něj opisuje zdatně. Střídají se kontaktní bitky s hromadnými masakry na ostří mačety, do toho nějaká ta přestřelka, honička... Co chvíle, to jiný typ akce. Spojující elementy jsou tři; hravá syrová choreografie (všechna čest výkonům kaskadérů), dynamická přesto přehledná kamera a absolutní adorace nesmyslně přepáleného neopodstatněného gore-jatkovitého násilí², které ne každý skousne. Zvlášť když platí, že děj/dialogy/pnutí mezi charaktery (ty se objevují odnikud a mizí kamsi) jsou čistě pro formu, jelikož si autor někde přečetl, že právě takové elementy by každý film měl mít. Dobře vám radím, přetočte rovnou na řeznictví a po cca deseti minutách vám bude rázem jasné, zda jste objevili svou novou guilty pleasure kultovku či si poklepete na hlavu "co že za zvrhlá sadistická hovada ti Indonésané jsou" a znechuceně to vypnete. Ovšem než to vypnete, pusťte si ještě alespoň finální desetiminutovou bitku Taslim versus Uwais; to je čiré žánrové blaho. (08.01.2019)

Je to tak brutální a krvavý, až je to chvílema sebeparodující a nedokážu určit, jestli to byl záměr tvůrců, či to mysleli vážně ...!! :-D Připomínalo mi to tím právě třeba ty 70.kový klasiky z Japonska se Sonny Chibou, kde to byla už tenkrát parodie. A je to fajn!! Krásnej vizual a plno akce. Nulovej děj a to co děj je, tak je takový že ani nevím o čem a k těm postavám prostě člověk nijak nepřilne. Nakonec jsem fandil více Ikovi, než Taslimovi, i když měl být záporák. Ale v týhle směsici šílený skupiny postav ...jeden bez dvou za dvacet ... :-D Suprový byly ty holky, to byla nádhera. :-) :-) Julii bych chtěl mít doma ... no i když asi raději všechny tři i s číňankou a francouzkou ... :-P 5/5 (28.10.2018)

"There is no way out of this" - Komentář píšu čtyři roky po prvním zhlédnutí (v průběhu času viděno desetkrát). The Night Comes for Us je pro mne absolutní vrchol akční kinematografie. V průběhu celého filmu si nemůžete ani na chvilku oddechnout a jenom vám chodí do hlavy myšlenka "prosím, ať tenhle snímek trvá věčně". Dech-beroucí choreografie všech postav. Ito je jednoznačně nejvíc badass hlavní postava, co jsem kdy viděl, leč jeho emotivní stránka charakteru mne ke konci malinko dohnala k slzám, a to je dobře!. Na můj vkus snímku nechybí absolutně nic, naopak mne mrzí, že pár scén bylo vystřižených (naštěstí jsou dostupné na YouTube) - Odkaz: Operátorka v obchodě - Konverzace mezi Bobbym a malou   Pamatuju si, když jsem před zhruba deseti lety viděl první The Raid a těšil se na The Raid 2, kterej bude rozvinutější a nikdy mne nenapadlo, že by mohlo přijít ještě něco o mnohem více nadupanějšího, co se týče akce (The Night Comes For Us je takovej mix těchto dvou dohromady s o chloupek lepšími gore elementy). Mít možnost na to jít do kina, jdu minimálně čtyřikrát po sobě. Závěrečný fight mezi Joe Taslimem a Iko Uwaisem nikdy nedostanu z hlavy, parádní řežba! (22.05.2022)

Masokombinát Jakarta, aneb vřeštící chlapci a děvčata s bodno-sečnými zbraněmi jdou na porážku a rozhodně z toho nejsou tak vyděšení, že by se v nich krve nedořezal.. Dopad zoufalé snahy vyprávět nějaký příběh mezi zuřivým porcováním lze přirovnat ke chvíli, kdy malé dítě čeká na to, až mu vymění baterky v ovladači od autodráhy. Otázkou je, jak ho bude to ježdění krvavým autíčkem dokola dlouho bavit.. Významnější přiblížení k estetice Garetha Evanse bohužel přišlo až při finálním souboji a právě na jeho počest jsem složil krátkou tematickou báseň: „Ito bude bit jak žito, Uwais bude křičet auvajs. Oddají se chlapci tanci, hemofilik nemá šanci...“ (17.12.2018)