Pátrání po Sugar Manovi

Ideální pohádka na nedělní (či jiné ráno). Pohádka bez těžkých zápletech, zlých čarodějů a záporných postav. Příběh s milým začátkem, obrovským nadšením, přejemnými songy onoho hledaného Rodrgueze a očekávaným happy endem. Zároveň ale příběh, jehož tempo se ani na minutu nezmění, film, který postrádá hlubší myšlenku a snímek, jemuž by neuškodila kratší stopáž... (05.07.2012)

Ano, to je příběh, který má skutečného hrdinu. Je to příběh, který vhání slzy do očí - nejspíš bez rozdílu věku a pohlaví. Ale je to také příběh, po kterém vroucně toužíme - někdo domněle ztracený se náhle znovu objeví, a my ho můžeme vidět, a můžeme s ním mluvit. Prostě, vrátil se ztracený syn. Pozn.1: Režisér tohoto (jeho jediného) filmu Malik Bendjelloul spáchal v roce 2014 sebevraždu (deprese). Pozn.2: Tohle je možná příběh, ve kterém by se lidstvo mohlo sjednotit; žádné starozákonní drama, žádná komunistická chiméra, žádný konzumní výklad. (18.01.2018)

Nevidět a neslyšet to na vlastní oči a uši, rozum by se zdráhal něco takového, jak z pera prachbídného scenáristy, nějak vstřebat. Téměř neuvěřitelný příběh o tom, že talent a štěstí vždycky nejdou ruku v ruce. Rodriguez měl to první, toho druhého se mu nedostalo. Ačkoliv to je relativní…..a víc ani nemohu napsat, ani sebemenším náznakem, aby se u lidí, kteří to ještě neviděli, neoslabil divácký emocionální účinek. U mě i na běhání mrazu po zádech došlo a také díky za slova, která tam padla: „Jenom proto, že je někdo chudý, nebo má málo, to ještě neznamená, že nemá velké sny a že není bohatý na duchu.“ (11.08.2013)

Za sebe musím napsat, že mě mnohem více okouzlilo zpracování dokumentu, tím myslím různé grafické vychytávky, než téma které zpracovává. Hudebně mě Rodriguez příliš neoslovil, a to mám hudbu z tohoto období velmi rád. O trošku více mě oslovil jako osobnost, protože uznávám lidi, kteří celý život tvrdě dřou a je mi úplně jedno, jestli se jedná o zpěváka, závodníka F1, nebo třeba takového pomocníka na stavbách. Rodriguez je postavička velmi zajímavá. Na začátku pátrání vypadá velmi záhadně, ale postupně zjistíme, že se jedná o člověka relativně normálního. Během sledování se mi párkrát chloupky postavily do pozoru, ale nejednalo se o nic výrazného. Rodriguezovy texty neshledávám ničím geniálním. Měl pouze štěstí. Respektive neměl štěstí na producenta. Někdo si uvědomil, že podobné texty, které jsou útočně orientované proti vládě, by mohli zaujmout v zemi, kde jsou lidé v rozporu s vládou. Na tomto nápadu si dotyčný řádně namastil kapsu. Rodriguez se poté později, díky několika dobrosrdečným nadšencům, kterým to také hodilo nějaký ten dolar, stal uznávaným a velmi respektovaným a na stará a upracovaná kolena si také přivydělal. Očekával jsem, že mi více sedne hudba a hned po skončení dokumentu si všechna jeho alba poctivě stáhnu. Dále je dokument přehnaně roztahaný a velmi stereotypní a přitom má pouhých 86 minut. 2* (25.11.2013)

Sixta jsem objevila náhodou, možná před šesti lety, kdy jsem se podívala na trailer k filmu Candy. Zaujala mě písnička, která tam hrála a tak sem si jí našla. Sugar man od Rodrigueze. Když jsem si jí oposlouchala, začala jsem prozkoumávat celou jeho tvorbu. Nikdy mě asi ani nenapadlo pídit se po člověku samotném. Až po letech mi do oka padl tenhle film. Rodriguez? No sakra, vždyť je to můj Sugar man! Cože? Tak zabil se? Jak se mohl zabít? A on teda nebyl slavný? Odpovědi sem našla tady a jak jsem ráda. Možná bych Sixta poslouchala jen tak, ale ten příběh za tím tomu dodává víc síly. Ne snad, že by to jeho muzika potřebovala, ale teď mi přijde reálnější, jako bych se mu víc přiblížila. Sixto Rodriguez je velká osobnost! (24.11.2014)