Pošťák

Naplněno přátelstvím, pochopením, láskou a romantickými záběry na azurové moře. K tomu trochu podmanivých tónů ze slunné Itálie, milá oduševnělá tvář Phillippe Noireta, špetka inteligentního humoru a filmový skvost je na světě. Není to laciný snímek, kterým by se snažili tvůrci vydírat divákovy city. Přesto si vaše city na své přijdou. Výborná kamera i režie, skvělý Troisiho scénář a bravurní herecké výkony si navždy získaly mé srdce nadšeného filmového fanouška. Massimo Troisi se stal v tomto snímku zcela rovnoceným hereckým partnerem P. Noireta a svou roli charakterního člověka snažícího se získat srdce své lásky zahrál nadmíru přesvědčivě. V dnešní době zavrhování socialistických ideálů se někomu možná bude zdát tento snímek nevhodný, ale věřte, že i když příběh pojednává o životě básníka se socialistickými myšlenkami, je v něm opravdu politiky tak málo, že vyznívá spíše to lidství, porozumnění a vlídný humor. (08.06.2009)

Komedie ? Lehký úsměv je jenom maska, za kterou se skrývá naléhavé drama o hlubokém přátelství, o velké lásce a o hledání vlastní cesty ... ke štěstí - a taky k ideálům, které by mohly změnit svět k lepšímu … se závěrem, který jsem absolutně nečekala. Nehledejte v něm za každou cenu politiku, protože touha po svobodnější a SPRAVEDLIVĚJŠÍ budoucnosti je stará jako lidstvo samo a ubírá se nejrůznějšími stezkami. (23.07.2009)

Z hereckých příležitostí jde znát, že pan Noiret jistě miloval literaturu a ne náhodou i tu naši středoevropskou-českou. Tento příběh je velice originální a zajímavě zpracovaný. Přátelství je někdy na celý život... Láska zcela určitě a smrt, ta je nevyhnutelná. Velmi procítěný a tragický příběh jednoho muže. (21.07.2009)

Nebudu chodit kolem horké krupicové kaše - bylo to extrémně nudné a současně extrémně dobře zahráno. Pošťák mi svou prostoduchostí dráždil nervová zakončení, přičemž tohohle otravu skvěle doplňoval Pablo, který zase žvatlal o tajích poezie. Vzhledem k tomu, že k poezii mám slušnou averzi (a to i přesto, že jsem dvojnásobný mistr Středočeského kraje v poezii), tak jsem trpěl jak tur. 65% (05.09.2016)

Nemám co vytknout a po pravdě řečeno ani nechci, psal se rok 1952, vše je omluvitelné.. Snímek je krásně natočený, kamera úchvatná, příběh o náhodném setkání poutavý a v závěru strhující, herecky mimořádně zdařilé, ať už výborný Philippe Noiret jako Pablo Neruda či charismatický Massimo Troisi jako pošťák na kole a nechybí ani velmi půvabná žena Maria Grazia.. Nádherná záležitost.. (05.04.2020)