Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)

A v Čechách po válce ještě více přituhuje. Gottwald je na vrcholu sil a dává o sobě řádně vědět. KSČ je silná a ostatním stranám se to nelíbí. Řeší to radikálně... odstupují a rozhodnutí nechávají na Benešovi. Ten je již nemocný, starý a znechucený vším, co se po válce odehrává. Vcelku věrohodně vykreslená politická atmosféra té doby. Gottwald je zde opravdu politik excelentního umu. Dialogy jeho osoby a komunistických soukmenovců jsou děsivé i zamýšlení hodné (v rámci toho, co přijde později). Debata nad tím, jak panu prezidentu Benešovi pomoci a co udělat pro únor 1948 je vrcholem celého dějství (i s následnou sekvencí s Eduardem Benešem). 80% (18.04.2017)

Nutno říci, že komunisti v čele s Gottwaldem byli nebezpeční fanatici a manipulátoři, kteří ,,své věci" věřili (chuť moci přišla s upevněním si pozice po Únoru). Mnozí z nich byli křupani bez vychování a skrupulí, ale o to víc byli nepříjemní političtí protivníci. Bohužel herci chvílemi vypadali jako parta komiků co žere párky a legračně sprostě mluví (krom představitelů Slánského a Gottwalda, ti byli po celou dobu brilantní). Přesto bravo. (18.11.2016)

Jak řekl sám Beneš, někde se stala chyba, ale kde?...V rámci odklizení Němců a zabezpečení bezpečnosti ČSR se uzavřela spolupráce s SSSR, které Se neSeSeRe, a to byl vlastně počátek konce republiky, jak si jí Beneš, Masaryk a další stvořili a mysleli, že se bude rozvíjet. Nástup Komunistů k moci nezačal v roce 1948, ale už dříve, jak sami mocipáni Gottwald, Zápotocký, Slánský (v jednom malém monetu vyjadřující určitou pochybnost nad Gottwaldem, který chtěl tu MOC). Gottwald je tu vykreslen jako bravůrní politik, s detailně naplánovanou taktikou převzetí moci, kdy měl veškeré tahy promyšlené, a šachistu Beneše a další hráče měl přečtené úplně do morku kostí. Ačkoliv se díl odehrává jen pár let od předchozího, tak se tvůrci rozhodli k tomu, že přeobadí Beneše, zřejmě, aby zvýraznili to, jak za těch pár let zestárl, vlivem různých zdravotních problémů, které ho potkali. Jan Novotný předvádí taktéž velmi dobrý výkon, ale na Martina Fingera to nemá. Na druhé straně máme v tomto díle poprvé na větším prostoru Jiřího Vyorálka, jehož Kléma je pro něj dozajista zatím životním rolí, a jednou z nejlépe zahraných rolí v této sérií. (02.02.2023)

Podle mě jedna z lepších epizod, kdy zvolený formát politických jednání nejvíce odpovídá tomu, jak situace reálně probíhala. To, že nedošlo k rekonstrukci masových scén, je myslím pochopitelné. Navíc obrazy a symboly jsou v díle vysvětlovány, takže divák, který téma tak nezná, dokáže v ději zorientovat. (20.05.2018)

Já jsem si dopřál zajímavý kontrast. Podíval jsem se na toto dílo bezprostředně po zhlédnutí seriálu Gottwald. Zatímco Klement se v obou zpracování značně lišil, je zajímavé, že váhajícího šachistu Beneše a bezradné demisi podávající ministry vidí obě díla téměř stejně. Možná v Gottwaldovi v nich bylo přecejenom trochu více energie. A samotný Kléma? V podání Jiřího Štěpničky rozšafný geniální stragég vidící díky své genialitě vždy dál než všichni ostatní. V podání Jiřího Vyorálka nihilistický cynik, co se chce mstít a páchat zlo jenom tak pro radost. V obou případech však nekompromisní a jdoucí si neomylně za svým. Ač dějinná úloha Klementa Gottwalda více souzní s Vyorálkovým ztvárněním, to zosobněné zlo mi nepřipadalo o moc méně přepálené než Štěpničkova rozšafnost. To samé lze říci o dalších soudruzích z KSČ, kdy nám jedno dílo předkládá soubor charakterních Mirků Dušínů a druhé dílo soubor totálně vypatlaných hovad a primitivů. Byť dění v 50. letech nasvědčuje tomu, že ten druhý výklad je pravděpodobnější, je docela tristní, že v tom karikování si České století nijak se seriálem Gottwald nezadá. (22.02.2021)