Rozbitý svět

Podvědomě jsem tak nějak vytušila, že se mi to líbit nebude. Ale první minuty příjemně překvapily. To počáteční napadení je také jediná zajímavá věc na celém tomhle filmu. Ač se snažím jak se snažím, zamilovat si tahle britská sociální dramata se mi nedaří. Přitom v sobě mají něco mnohem lákavějšího, než jsou americké filmy. A bývají realističtější, syrovější.. ale především nudnější,jednoduše z nich nikdy nemám stoprocentní dojem. Broken má zase příliš postav, což je škoda, protože nejsou nijak rozvedené,jak už tu padlo. A protože se Broken věnuje tolika lidem, příběhy do sebe pak nezapadají a celé je to jednoduše o ničem. (11.02.2013)

Takový zvláštní divnofilm, který kombinuje žánry jak na běžícím páse, tragiku střídá komedií, nevíte, jestli se smát, nebo brečet, komedii střídá romantikou, romantiku dramatem. Je to film o jednom sousedství tří domů, kde se propletou osudy lidí tak zvláštním způsobem. Malá holka, která má svůj přímý, nezkažený a naivní pohled na svět, mentálně zaostalý mladík, který se během 14 dnů stane největším smolařem na světě, a okolo nic se roztočí epizody života. (11.09.2022)

Čekala jsem typickou festivalovou sračku, která se ze všech sil pokouší o šokantnost a používá k tomu témata, terče a prostředky, které byly šokující naposled někdy v druhé polovině devatenáctého století (možná), a dostala jsem o řád lepší Juno. Asi se v budoucnu přece jen přenesu přes riziko, že na mě z žánru sociálního realismu vykoukne něco podobného Fish Tanku, a zase se k jeho sledování opatrně vrátím. (31.07.2014)

Mám ráda nezávislé filmy, tak jsem si s nadšením pustila Broken a opravdu prvních deset minut bylo velmi slibných, ale tím to také skončilo. Příliš mnoho osob a ani jedna nebyla uceleněji vykreslená a časové přesmyčky k lepšímu dojmu rozhodně nepomohly, ale naopak ještě víc přitížily k mému ambivalentnímu pocitu z celého filmu. Závěr už neměl vůbec co do činění s reálností a celková roztříštěnost celého příběhu mě tudíž i emocionálně úplně minula. Velká škoda, ale výš já dneska nepůjdu. (23.02.2013)

Ještě pár minut před závěrečnými titulky jsem si myslel, že se na autory budu zlobit za to, jak nejdřív rozehráli slibnou, citlivou, ze života dobře odpozorovanou mnohovrstevnatou partii, jen aby s ní v koncovce zakormidlovali do bezpečného přístavu slzopudného melodramatu. Těch posledních pár minut ale měli celé kino včetně mé maličkosti na lopatě tak, že jsem jim odpustil a šel domů lehce rozechvělý. Pak jsem se na to vyspal a druhý den už ve mně mnoho nezůstalo. (30.07.2014)