Režie:
Sophie LelloucheScénář:
Sophie LelloucheKamera:
Laurent MachuelHudba:
Jean-Michel BernardHrají:
Alice Taglioni, Patrick Bruel, Marine Delterme, Louis-Do de Lencquesaing, Michel Aumont, Yannick Soulier, Margaux Châtelier, Marie-Christine Adam (více)Obsahy(2)
Hraný debut mladé francouzské režisérky Sophie Lellouche narušuje strukturu současné hollywoodské romantické komedie a přináší inteligentní, půvabnou, a zároveň vtipnou obdobu tohoto oblíbeného filmového žánru. Přináší příběh svobodné svérázné lékárnice Alice, která nachází únik ze samoty ve filozofických filmech Woodyho Allena. V nich totiž dokáže najít odpověď na všechno. Když potká Vincenta, dokonalého partnera, zdá se, že konečně našla lásku svého života. Avšak seznámí se i s Victorem, který doposud neviděl ani jeden Allenův film, ale převrátí její život naruby. Který z nich je tedy ten pravý? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (56)
Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40% ()
Ještě že si Woody zapomněl v hotelu tu skříňku, jinak by měl film o hvězdičku míň. No, jsem trochu romantik. Komedie to byla vpravdě jemná, žádné břichopopadání, film spíše průměrný. Alice je bláznivě zamilovaná do filozofie, kterou na plátna kin uvedl Woody Allen. A tak různé životní situace ve svém pokoji vstříc obrazu tzohoto fiulmového velikána probírá s Woodyho myšlenkami, nechá se jím vlastně vést životem,který je fádní, už je vlastně starou pannou, její mladší sestra už má dospívající dceru a Alice stále nemá ženicha, váhá pak mezi Vincentem a Victorem... Nakonec pochopí, že je to Victor, který obrátí její život, řízený do velké míry jejími rodiči, naruby... ()
Já nevím, jak to v té Franci jen dělají, že tu romantiku nám vždycky naservírují na tak krásném podnosu s přílohou ve formě krásné hudby a já jen sedím a celou dobu se dívám s mírným, ale stabilním úsměvem na rtech. Včera to byla příjemná puska na dobrou noc, která mě do ničeho nenutila, jen mě nechala nahlédnout do jedné rodinky s jejich strastmi a slastmi a já s nimi pomalu plula životem. K tomu pozadí s Woodym Allenem a hlavně s Alicí, která se jím do určité doby nechá vést, než se rozhodne, že ten dlouhodobý dialog ukončí. Mírně komediální a rozhodně příjemný relax mezi ostatními, těžkotonážními filmovými kalibry. ()
Woody wanabee. Je zajímavé sledovat jak se romantický žánr posouvá od cílové skupiny +- 25 k 30 a více..Woody Allen by to určitě vypointoval nějakým vtipným komentářem, já ten talent nemám a tak se mi o tom nechce moc přemýšlet. Nicméně pár vtipných scének a přijatelná stopáž činí z tohoto splněného Sophienina snu "chci točit s Woody Allenem" celkem přijatelnou podívanou, po které si jako chlap můžu s klidem zavrtět hlavou a říct si: "Ženský jedny bláznivý." :) ()
Film působí jako pocta Allenovi, kterého stylově nemusím. Příběh je přirozený, ze života, je z něj znát Francie a to je dobře. Alice není moc společenská a má hezčí sestru, která ji vyfoukne chlapa, který se jí konečně líbil. Nikoho nemá, rodina jí neustále někoho dohazuje. Ale děj má i další linie; není to výrazná komedie, spíš má občas takový nádech, zasmál jsem se všehovšudy dvakrát. Kromě ALice, kvůli které jsem si film pustil stojí za zmínku i Michel Aumont a Patrick Bruel. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 5 | hudba 5 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 ()
Galerie (44)
Zajímavosti (3)
- Natáčení probíhalo v Paříži. (Terva)
- Moudrosti, které promlouvají na Alici (Alice Taglioni) z plakátu, jsou řečené hlasem Woodyho Allena. (Terva)
- Ve snímku se objevuje záběr na plakát k filmu Match Point – Hra osudu (2005). (IQ Tiqe)
Reklama