Já a ty

Náš týden na horách. Má setkání s Bernardem Bertoluccim bývají rozpačitá. Očekávání od banálně znějícího titulu Io e te byla velmi vlažná. Odhodlání dvaasedmdesátiletého filmaře hovořit o pre-mileniálech působí zpočátku rozpačitě i roztomile zároveň, zvláště ve scénách, které jakoby vypadly z filmu o padesát let staršího. Dojem, že ať tak či onak to má starý mistr "v paži" ale pomalu překonává rozpor anachronismů, jak bezútěšná psychosociální zápletka o synovi Jiřího Mádla a Malcolma McDowella schovávaném ve sklepě, kam jakoby nacouval dvorkem betonové zahrady, pomalu vykvete ve filmový pugét, který v době vzniku vidělo trestuhodně málo diváků. Jisté filmy dělá jediná scéna a napadá mě hned několik, jež za nanebevstoupení vděčí jediné písničce. Rozháraný výběr hitů, které Bertolucci nejspíš nastudoval jako relevantní (The Cure - Boys Don't Cry; Muse - Sing For Absolution, RHCP - Power Of Equality, Arcade Fire - Rebellion (Lies), exploduje v tanečku ústředního páru na italskou (!) verzi Space Oddity titulem Ragazzo solo, Ragazza sola, nazpívanou samotným (!!) Davidem Bowie (který byl ostatně známý ochotou překvapovat jazykovými verzemi svých písní). Když Tea Falco přidává svému bratrovi třetí hlas, z plátna kane elixír lásky hutnější burákového másla. Nachytal jsem se při otázce, jestli děkovat spíš Bowiemu či Bertoluccimu, ale potom jsem se zastyděl, že bych se ptal stejně na podíl zásluh Mahlera a Viscontiho. S ženskou v místnosti se nedá číst. (24.05.2021)

Komorní příběh čtrnáctiletého asociála a jeho starší nevlastní sestry právě procházející drogovým absťákem má velmi dlouhou a pomalou expozici. Ale čím déle vydržíte, tím více to začne všechno dávat smysl (včetně toho, že vám nejspíš byl hlavní hrdina od první chvíle nesympatický). Zmínku zaslouží i výborná použitá hudba (David Bowie, The Cure, Red Hot Chili Peppers, Arcade Fire, Muse). (24.02.2016)

Převaha tří a dvou hvězdiček mezi hodnotiteli. Taky jsem váhal mezi těmito dvěma možnostmi, ale pak jsem se přiklonil ke třem hvězdičkám, protože příběh hlavu a patu měl. Co bylo nepravděpodobné a nedotažené, byl závěr, kde nebylo zřejmé, zda se matka o synovi dozví, že nebyl na lyžařském zájezdu, jak dalece mu uvěří... Nějak se mi nezdá věřit tomu, že by se neptala na podrobnosti z celého týdne. A že by nevlastním sourozencům ten týden strávený ve sklepě zasáhl do života, dokonce fatálně? To nebylo vůbec patrné. (06.07.2019)

Pre mňa veľmi milé filmové prekvapenie. Komorné, minimalistické, na malom priestore mnohé ukázané a to i napriek tomu že nič zložité sa nerieši a príbeh plynie akoby na malom rozhraní času a priestore bez viditeľných rozdielov a diania. Napriek tomu je to podmanivé a citovo krehké. Záver samotný je ako život: sľuby sa sľubujú.... (20.07.2013)

Čtrnáctiletý asociál, jeho starší nevlastní sestra, která jede v drogách a jeden promyšlenej plán, jak se alespoň na chvíli ztratit z dohledu starostlivých rodičů. Nonkonformní film Bernarda Bertolucciho, který se odehrává výhradně v suterénním prostoru mezi čtyřmi stěnami, na dvou ošuntělých gaučích a za zamřížovaným sklepním okénkem, je obnaženou reflexí světa dospívajících, akcentující jak odlišné postavení obou hlavních protagonistů, tak jejich sociální i společenskou vyloučenost. Zároveň je to film, který tvrdě a bez obalu ukazuje, jak vypadá absťák. (19.06.2017)