I Was Accused
Režie:
William CorriganScénář:
Jerome CoopersmithObsahy(2)
Herec a divadelní autor Jiří Voskovec přijíždí 16. května 1950 do Spojených států amerických, aby se zde natrvalo usadil. Původně utekl z rodné země před nacismem, nyní jej do emigrace nadobro vyhnalo vítězství komunistické strany. Je to již jeho pátá návštěva USA a k získání občanství mu zbývá vyřídit několik posledních formalit. Rutinní kontrola imigračních úředníků, která obvykle trvá několik minut, se však nečekaně změní v desetiměsíční internaci na nechvalně známém Ellisově ostrově. Voskovec je zničehonic podroben řadě výslechů a musí vyšetřovatelům do detailů popisovat své názory i svůj dosavadní život. Během internace si vybavuje lidi a události, které mohly k současné situaci vést. Vzpomíná především na kamaráda Rudolfa Homolu, kterému pomohl utéct z koncentračního tábora a se kterým se posléze setkal na americkém území. Prospěchářský Homola se však po únorovém převratu stal agilním členem KSČ. Šokující svědectví pak před vyšetřující radou přinese svědek jménem Bohatý, který prohlásí, že Voskovec je komunista…
Televizní pořad z dramatické antologie Armstrong Circle Theatre vznikl podle skutečných událostí, které Jiří Voskovec zažil při svém příjezdu do Spojených států. Snímek, ve kterém protagonista ztvárnil sám sebe, byl odvysílán na stanici NBC 13. prosince 1955.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Poměrně známá epizoda z Voskovcova amerického života je zde podávána polodokumentárním způsobem, který po všech stránkách zaujme. Imponující je respekt, který si Jiří Voskovec zachovává vůči americkému způsobu ochrany národních zájmů i po deseti měsících trampot, kterými si jako zcela nevinný musel projít. ()
Americká televizní pohádka podle skutečné události. Je lehce komické, že je tu Jan Werich utajen podobně jako v ČSR té doby Jiří Voskovec, ale domnívám se, že v tomto případě to bylo spíše z důvodů ochrany Wericha v Praze... Je to celé lehce nepřesné a zavádějící, ale na druhé straně: dovedete si představit, že by Československá televize pět let po procesu se Slánským natočila dokumentární hraný film, v němž by odhalila skutečnou pravdu o něm? Američané mají mé sympatie za to, že se dokázali podívat do očí pravdě, byť lehce zčernobílené a zcukrkandlovělé... (Správně to vyjadřuje Voskovcova postava: "Není jen den a noc, je i soumrak.") ()
Přijíždí George Voskovec do Států svrhnout americkou vládu? 1) Přesvědčivý hraný dokument přibližuje jednu podivnou historii Jiřího Voskovce. Zajímalo by mě, jestli neutuchající láska ke Spojeným státům je autentická anebo jen na oko. 2) Ve druhém plánu film ukazuje, jak snadno lze za určitých společenských podmínek uškodit a jak to někteří lidé rádi činí. 3) V dalším plánu je obžaloba amerického honu na čarodějnice, jehož vedlejší obětí se Voskovec stal. 4) Na druhé straně je povzbudivé, že krátce poté bylo možno natočit a hlavně odvysílat podobné svědectví. 5) Je faktem, že Osvobozené divadlo bylo přímo ztělesněním české levice. Některé písničky V+W se pak úspěšně zařadily mezi budovatelské songy padesátých let. ()
Keď urobia v niečom američania chybu, napríklad aj byrokratickú, hneď o tom v zápale výčitiek svedomia natočia film. Aspoň televízny. Takáto sebareflexia sa mi páči a to je to, o čom trochu propagandisticky rozpráva aj Voskovec pri svojej záverečnej reči v tomto filme. Ja som o jeho živote v podstate nič nevedel, takže krátka významná epizóda, umne prekladaná retrospektívami a napínavo vrcholiaca na súde ma náramne bavila. Veci prispieva aj Jiřího rola, keď hrá samého seba. Film je výborne dramaturgicky vystavaný, čo poteší najmä ak si uvedomíme, že sa jedná iba o tvorbu pre televíziu. Nás a najmä našich západných susedov poteší, že občas začujú nejaké to české slovíčko, napríklad aj z úst američanky. Svet nie je čierny a biely, svet je proste súmrak. Podľa množstva hodnotení pred a po odvysielaní je fajn vidieť, koľko ľudí (vlastencov:)) si nenechalo tento film poobede v televízii utiecť. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu byly dva lidé, kteří měli velký vliv na Voskovcu internaci na Ellis Islandu - udavač Bohatý a Voskovcův přítel (a později komunista) Rudolf Homola. Jerome Coopersmith (scénarista filmu) potvrdil, že opravdu existovali, ale že jejich skutečná jména nezná, nicméně na této podobě jmen Voskovec trval. [Zdroj: časopis Divadelní revue] (Rollo_Tomasi)
Americká televize produkovala TV cyklus I Was Accused (Byl jsem obžalován), uváděný též pod názvem George Voskovec Story, k němuž si Voskovec napsal scénář a v němž hraje sám sebe. Jedná se o pravdivý příběh kdy byl Voskovec rok internován jako nepohodlný a podezřelý žadatel o americké občanství. Díl s Voskovcou eskapádou byl-ověnčený cenou Christopher Award.******************************************************************************************************************************************************George Voskovec Story Historie Byl jsem obžalován a Rudě planoucích raket Zdá se mi neuvěřitelné, že už uběhlo 51 let ode dne, kdy mne producenti Armstrong Circle Theatre, televizní série hraných původních dramat založených výhradně na skutečných událostech, oslovili, abych napsal hru o českém herci jménem George Voskovec. Moje reakce na tuto nabídku byla nejprve negativní. Pod pojmem “český herec” jsem si totiž představil patetického bělovlasého staříka chrlícího úryvky z Krále Leara. Souhlasil jsem ale alespoň se schůzkou, a když jsem viděl štíhlého a pohledného herce z Prahy a vyslechl jeho příběh, naprosto jsem změnil názor. A obzvlášť se mi líbilo, že George Voskovec bude hrát sám sebe. Producenti mi řekli, že Voskovec utekl před nacisty v předvečer jejich invaze do Československa. Od George samotného jsem se ale dozvěděl že jeho osud je mnohem složitější: že o jeho svobodu usilovaly tři různé vlády, včetně mé vlastní! Byl opravdovým dítětem své doby, mužem lapeným do pasti a zkoušeným díky vzdorování ideologiím. A tak začala řada setkání, na kterých mi George osobně vyprávěl svůj příběh. Bylo jasné, že z právních důvodů budeme muset změnit jména i povahu některých osob a George sám vymýšlel taková jména, která by v takových případech vypadala uvěřitelně. George jsem měl rád, obdivoval jsem jeho inteligenci, vtip a štědrost. Když jsem se tehdy oženil, pozvali nás George se svojí ženou Anne na malou oslavu do jejich bytu v Greenwich Village. V jeden okamžik začali obcházet byt, otevírali zásuvky a vyndávali obyčejné domácí potřeby jako třeba ruční šlehač, dřevěnou lžíci, kapesní zrcátko a dávali nám je jako svatební dárky. Jsem přesvědčený, že tyto drobnosti jim byly symboly jejich šťastného manželství a tímto gestem nám chtěli trochu toho štěstí předat. Byl jsem obžalován bylo vysíláno na počátku roku 1956* a v létě jsem s potěšením zjistil, že za scénář k této televizní hře jsem získal Robert E. Sherwood Award. Cenu mi udělila Nadace pro republiku, odnož Fordovy nadace. Jednou z členek poroty byla dokonce Eleanor Rooseveltová. V roce 2005 mne producent Himan Brown vyzval, abych napsal rozhlasovou hru na téma svobody. Vzpomněl jsem si na příběh George Voskovce. Psaní pro ryze zvukové médium si samozřejmě vyžádalo jisté změny, takže Rudě planoucí rakety se nakonec od Byl jsem obžalován dost liší, nicméně základní příběh a poslání zůstávají stejné. Liší se samozřejmě i proto, že já jsem se za tu dobu změnil. Přidal jsem řadu nových prvků, jako například paralelu Voskovcova příběhu a osudu Josefa K., zkoušeného hrdiny Franze Kafky. Rudě planoucí rakety byly v roce 2005 předvedeny před živým publikem v newyorském Javits Center jako ukázka způsobu, jakým vznikají rozhlasové hry. V rolích George Voskovce a Anne Gerlette vystoupili významní broadwayští herci Paul Hecht a Marian Seldes. Jerome Coopersmith () (méně) (více)