Zvrácený

No, tak jsem absolvoval další film "pozpátku" a mé dojmy jsou poněkud, ehm, rozpolcené. Pár pozitivních věcí na Zvráceném je - snaha o syrovou reálnost (byť místy to působí až přehnaně), zajímavá hudba a uvěřitelné herecké výkony. Zápletka není sama o sobě nijak extra zajímavá, proto ji režisér ozvláštnil obrácením děje a hlavně v úvodu filmu (a na konci děje) opravdu zběsilou prací s kamerou. Ta rotující kamera ve mně zanechala bohužel hlubší dojem, než zmíněná syrovost i výborní herci. Ještě teď se mi z ní točí hlava... (04.11.2007)

Tvůrci si půjčili svůj "převratný" nápad z Nolanova Mementa a obdařili ho ve své době šokujícími scénami, hrubým slovníkem a neklidnou kamerou, které poměrně dlouho trvá než se ustálí. Moje rada pro každého kdo k filmu přistoupí je, aby jej zkrátka ve 40 minutě stopli a pustili znovu. Odpadne jim tak často povinná druhá projekce, se kterou tvůrci jistě vyčůraně počítají. 50% (26.02.2021)

Gaspar Noé se rozhodl, že řekne o naší společnosti věci, o kterých se ví, ale neříkají se. Míra násilí v jeho podobě naprosto převrací vše, co jsem, kdy viděli(resp. neviděl, protože mi to nikdo neukázal). Scéna se znásilněním si nebere servítky naprosto s ničím ani s žaludkem diváka. Pro někoho to bude hodně velké sousto, ale pokud vydrží scénu v gay clubu a toto znásilnění již ho prakticky nic drastického nečeká ( pokud si nemyslíte, že drogy neexistují...). Krásná Monika Bellucci v tomto filmu dostává celkem slušnou nakládačku a její manžel Vincent Cassel na tom taky není o moc lépe. Celý tento krutý film o světě, hnusu v něm, štětkách, homosexuálech, drogách, lidech a pomstě je experimentálně odvíjen pozadu. Noé si netroufnul na styl jiných režiséru, kdy je film poskládán nechronologicky ( Alejandro González Iñárritu ). Výsledek je zvláštní. Nepadne každému, ale někdo v něm uvidí opravdu úžasné dílo. Dokonalá, živá, volně poletující kamera spojená s ponurou hudbou vytváří neuvěřitelně silnou atmosféru, která silně připomíná pobyt v tranzu nebo okamžiky pod vlivem omamných látek. Celkově film, který by měl vidět každý, kdo má silný žaludek(upřímně nepřišli mi scény až tak hnusné... už jde asi o zvyk ) a odvahu zkusit něco nového, co zkouší riskovat a poskakovat na velmi tenkém ledě diváckého vkusu. Pan režisér má hodně rád agresivitu, doufám, že se brzy s něčím opět zajímavým ukáže. (06.08.2004)

// Zvrácený experiment, který nepovažuju za nic víc, než snahu znechutit diváka a otestovat jeho trpělivost... nu což, nejsem proti, když mě někdo v něčem testuje - nesmím to ale prokouknout během prvních deseti minut, pak to pro mě totiž ztrácí veškerý smysl a v tomhle případě i chuť hrát podle nastavených pravidel. Za normálních okolností bych nejspíš prohrál, naštěstí vím, že existuje i třetí možnost a to změnit hru - tudíž pane Noé, jste na tahu!-) (12.07.2013)

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)