My Best Pals
Obsahy(2)
Šest přátel, mezi kterými jsou třeba zubař, ředitel divadla nebo popová hvězda, se po dvaceti letech sejde a prožije víkend plný hudby, vzpomínek a pořádného zmatku. (Netflix)
Recenze (1)
„Zakončili jsme to tím, že se věci jednou změní, ale bude to pěkně, pěkně dlouho trvat.“ No dobře, tak já skopíruji, co jsem před pár dny už napsal k jinému filmu: Ne, ne, ne... nemám rád tyto filmy typu L'Invitation, ve kterých se sejde spousta postav na jednom místě a už skoro nic víc zajímavého se pak v tom neuděje. Bohužel mám na ně poslední dobou až příliš velké „štěstí“. Do toho filmu jsem šel s tím, že Jean-Marie Poiré je sice režisérem, který mi zatím nikdy moc nesedl, ale přesto jsem byl na jeho počin zařazený do hudebního žánru zvědavý. Chyba lávky! Občas zde dojde v rámci flashbacků na kousky hudebních vystoupení, z nichž mě toho moc neupoutalo, občas zazní kus nějaké skladby v pozadí. Jinak celých 110 minut je o tom, jak se sejde několik lidí z neúspěšné rozpadlé kapely po letech, baví se občas i o hudbě, ale především o sexu, do toho se režisér ve flashbacích vyžívá nad fetováním v éře hippies a to mě má zřejmě bavit... Jako komedie vtipné jen velice zřídka díky světlým momentům ze strany Claviera, jako drama po stránce emocí a psychologie postav ploché, jako hudební film prakticky nefunkční, jako art stylově i myšlenkově pro mě nepříliš výrazné, i když se mi líbily první dvě černobílé sekvence ve víru mladické rebelie a taky smířlivý závěr. Bohužel Poiré mi jako režisér nesedne, ať už od něj vidím cokoliv a tady vše relativně zajímavé zkazil mj. nezájmem hlouběji pracovat s postavami a přepálenou stopáží. [40%] ()