Stalker

// Production Companies: Kinostudiya ''Mosfilm'' // Jediná svetlá chvíľka v tomto od veci nekonečnom a poeticky nudnom prízraku z Ruska znela takto: To ste stále opitý? Ja? čo tým myslíte? Napil som sa tak, ako to robí polovica národa. To druhá polovica národa je opitá, ja som sa len napil. (13.07.2012)

Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. Stalker kašle na nějakou výpravnost, efekty, akčnost, či dějovou dynamiku - vlasntě po cleé tři hodiny sledujeme cestu tří mužů zalesněnou krajinou. Jenže to není cesta ledajaká, překvapivě srozumitelná filozofie na nás vykukuje na každé straně a mozkové závity nadskakují radostí z toakového přívalu jedinečných myšlenek, zatímco oči se obají fantstickou vizuální stránku a uši se nemůžou nabažit padnoucí ambientní hudby. Vizuál je natolik mistrovský právě proto, že kamera v pomalých tazích nebo zcela staticky snímá vlastně jen okolní krajinu, nebo samotné postavy, díky režisérovu/kameramanovu neuvěřitelnému citu a smyslu pro detail jsou však všechny záběry vskutku geniální. Zkrátka a dobře, Stalker je film na který se nezapomíná....A prosím nepsojujte si jej příliš s PC hrou S.T.A.L.K.E.R. :-) (24.09.2007)

Síce som tušil, o čom približne Stalker pojednáva, ale po jeho zhliadnutí mi vôbec nebolo jasné, čo som vlastne videl. Vedel som len, že silu na ďaľšie zhliadnutie nájdem len tažko. Snáď najneobyčajnejší filmový zážitok môjho života, ktorý ma ako celok úplne nenadchol, ale niečo vo mne určite zanechal. Minimálne vizuálna sila obrazov je v tomto prípade neodškriepiteľná, s odstupom času a s pomocou ďalších zdrojov nachádzam v tomto diele aj viac a viac pozoruhodných myšlienok. Výsledné hodnotenie sa vo mne bije, varianta ktorú volím súvisí s faktom, že Zóna sa svojou magičnostou dokáže zavŕtať pod kožu. (15.09.2010)

Film jsem viděl v době, kdy jsem 1. měl velmi v oblibě Strugacké, z jejichž románu film vychází (ale...) a 2. v době, kdy jsem již viděl Solaris a Nostalgii. Docela dlouho mi nesedlo, že je o něčem výrazně jiném, než kniha, byl jsem až zklamaný... Nicméně pak jsem podlehl hypnóze a naprosto mě dostal. Jen nevím, zda bych ho zvládl vidět podruhé :-) /// update po mnoha letech: zvládl a znovu nádhera... (25.01.2007)

Poznej sám sebe. Jestli jsem to pochopila, tak k tomu mělo směřovat procházení Zónou, při bedlivém sledování, kam že se propadla matice s gázou, aby se poutník nepropadl tamtéž. Jaké by bylo moje přání, co by si přáli moji nejbližší .... Člověk si při Stalkerovi pokládá hodně otázek. Pokud Takrovskij chtěl ztvárnit fatalitu, depresi a bezvýchodnost, podařilo se mu to dokonale. Kromě těch otázek, co znějí tak moudře a filosoficky jsem si skoro celou dobu kladla ještě taky otázky typu - čeho chtěl dosáhnout tím, že nutí diváky koukat se skoro tři hodny na tři škaredý chlapy, jak se válí ve vodě, nebo se vodou brodí. Hnusnou, špinavou vodou. Zaráží mě, že všichni ti šťouralové, co v Pánovi prstenů halekají, jak rychle uschnul Samovi plášť, když tahal Froda z vody, tady na stejné téma ani nehlesnou. Opravdu si nikdo nevšiml, že v Zóně lidi vylezou z vody a v dalším záběru už jsou suší? Nebo to není chyba filmu ale vlastnost Zóny? (02.06.2012)