Tulpa - Perdizioni mortali

A já, blbec, si tenhle kousek málem nechal protéct mezi prsty. Zampaglione (mnohými nenáviděný horor Ve stínu hor) pojal svou novinku jako klasické giallo, navazující na Argentovu tradici plnou explicitních vražd a silně erotického dusna, postrádajíc však vlezlou figurku vyšetřujícího detektiva. A je to nakonec jen dobře, protože snímek se tak upírá opravdu jen na hrdinku a na vraha, který likviduje své oběti často a poměrně nápaditě (kolotoč vs. ostnatý drát). Připočtěte si uším lahodící hudbu, spoustu nahoty či příjemnou stopáž a vyjde vám kvalitní euro-horror, který sice nedosahuje kvalit německých Masek, ale jako připomínka Itálie 70. let funguje skoro bezchybně. A teď mě omluvte, spěchám do Tulpy - do privátního nočního klubu, v němž se moje nejtajnější a nejzvrácenější erotické fantazie změní ve skutečnost. (17.04.2014)

Frederico Zampaglione se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampaglione vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. (25.08.2013)

Lisa je vysoko postavená podnikateľka, ktorá sa cez deň venuje práci a v noci si užíva neviazaný sex v tajomnom nočnom klube Tulpa. Keď však niekto začne členov vyvražďovať, Lisa sa s cieľom ochrany rozhodne odhaliť motív vrážd... Mne to sadlo dobre. Je jasné, že Zampaglione tým nenavráti zašlú slávu talianskych hororov, ale poctu im skladá vhodne a film dokáže bez problémov, úspešne a nostalgicky evokovať dojmy zo starších kúskov, čo ma rozhodne potešilo (podobne ako po minulé roky napr. Last Caress, Masks, Symphony in Blood Red, atd.). Natočené je to štýlovo, s pekným vizuálom a kvalitnou hudbou, herci sú fajn, krvavé scénky taktiež, sem-tam nejaké to napätie, nahota a kým sa človek nazdá, tak to pomaly aj končí, takže ani necítim potrebu sa na niečo sťažovať. (11.10.2013)

Také nevýrazné giallo. Najväčší problém vidím v slabučkej atmosfére a v dejovej linke, ktoré vôbec nezaujala. Je tu síce možné nájsť všetky prvky tohto subžánru (ani vrahova rukavica nechýba :D), ale dohromady to akosi nefunguje. Jediné s čím snáď snímok vyniká sú pomerne slušné mordovačky na rôzne spôsoby. Na druhú stranu sa však "tajomný" vrah dal tušiť už celkom skoro pred koncom, tým pádom aj to málo napätia čo tu bolo vyprchalo ako mávnutím čarovného prútika. Film sa síce snaží uvedené nedostatky vyvážiť ľahkou erotikou, avšak neúspešne. Zbytok som dopozeral už len na zotrvačnosť. Skrátka giallo bez nápadu, bez dobrého scenára, so slabou atmosférou a napätím. 50/100 (05.10.2014)

Přesně to, co v loňském roce udělalo z německých Masks povšimnutí hodnou hororovou událost, přesně to tady chybí. Federico Zamaglione klouže po povrchu, oslavuje žánr povrchními atrakcemi, ale jádro mu uniká. Načančaný, řemeslně docela přesvědčivý, ale zcela prázdný film. (22.10.2013)