Statek

Za pozornost především stojí linie vyprávěného příběhu, která má dekadentní obraz doby a zajímavý až téměř sociologický děj ze života tehdejší určité části italské společnosti. Hlavními trumfy filmu jsou tentokráte skvělý tandem. Jean Paul Belmondo ve zcela jiném ladění a temperamentní kráska Claudia Cardinale, jež okouzluje svým půvabem. Dodám ještě, že i přes svou dějovou tragičnost nepostrádá tento snímek opravdový filmový zážitek. Prostě to byl hezkej film. (07.04.2012)

„Rozprávaj mi nejaký príbeh. Veselý alebo smutný? Veselý, či môžeš. Bol raz jeden cintorín - Shakespeare.” • A konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako jeden giovanotto: Amerigo "Ghigo" Casamonti z Florencie [v roku 1885], snáď sprvoti i svojho [mimoriadne chamtivého?] strýka Nanda, naprosto ["tajne"] okrádal, aby skrátka na zaplatenie istých platených služieb puttane Biance mal, za čo vzápätí i vskutku dosť poriadny výprask od tatka Štefana vlastne obdržal, odkedy to v podstate s ním už išlo len akosi dolu vodou, že sa kvôli tomu i do bordelu stiahol; keď zainteresovaný divák sa zrazu ocitol v takmer podobnej situácii, ako i ústredný protagonista, a to konkrétne aj so spoločnými, rozpačitými dojmami - extra naviac.« • A síce sa predsa talianskemu režisérovi: Maurovi Bologninimu, podarilo vytvoriť nevídanú, realistickú atmosféru, ako priam vystrihnutú z dobových katalógov z konca 19. storočia, a k tomu i s pomerne ozvláštnenou, autentickou kompozíciou obrazu v podaní renomovaného Leonida Barboniho, keďže zároveň sa k tomu i krásne vynímala dobová výprava, ktorá náramným spôsobom korešpondovala i s dobovými kostýmami; ale čo nakoniec z toho ešte hádam vyplývalo, keď hlavná postava v podaní začínajúceho, francúzskeho HERCA: Jeana-Paula Belmonda, minimálne aspoň cez rovných 50% - 60% filmového času, výhradne iba v BORDELI [s]trávila so samými šľapkami, kedy sa mi už proste i oveľa častejšie javilo, že Bébel býval úplne strateným; jednoducho povedané: ani nemal príliš čo hrať, resp. jeho charakter bol zväčša maximálne nedopečeným...? • Rozhodne sa zo strany tohto režiséra jednalo o premárnený potenciál, ktorý sa mohol napokon zúžitkovať aj o hodne premyslenejším postupom, než teda len trávenie voľných chvíľ na takomto «hriešnom mieste» s celkovo nulovým vývinom hlavného hrdinu, ktorý na mňa miestami normálne pôsobil až otupeným dojmom. • Sklamanie je URČITE namieste, pretože som očakával niečo kompletne rozdielneho, než čo mi totižto práve tento režisérsky autor naservíroval priamo na tanier, z ktorého mi mimochodom prílišne ne[za]chutilo, nakoľko ponúkané ingrediencie sa nezhodovali s mojimi celkovými chuťovými pohárikmi/predstavami... (19.11.2023)

Konfrontácia ideálov s realitou umocná čiernobielym obrazom. Veľmi mladí Belmondo a Cladia Cardinale v odmeranom filme, ktorý ma nedokázal dosatočne vtiahnuť do deja. Chýbali mi tu najmä údernejšie dialógy, ktoré by zobrazené situácie dokázali lepšie vyhrotiť, herecké výkony mimo ústrednej dvojičky by mi skôr pasovali do sál divadiel ako do filmu. Takže taký priemer... (09.01.2021)

Shoduji se se všemi recenzenty. Ano, tohle je film, film jako standard či prototyp. Nechybí tu nic, co by ve filmu chybět nemělo, neruší tu nic, co by film rušit nemělo, a tak se můžeme volně oddávat příběhu a jeho ztvárnění. To, že mnohé z filmu už předem tušíme (ve rvačce se musí objevit nůž, přítomnost Bianky v závěrečné scéně v bordelu je nám také jasná - Bolognini ji ale pro zabedněné raději přece jen ukáže). A pro rádoby svébytného a svobodomyslného Ameriga je PŮDA přece ještě dosud to poslední, co zbývá. (13.03.2020)

Citlivý, ale nesentimentální příběh o venkovském mladíkovi, který se vší silou pokouší vyplavat z natlakovaného akvária, kterému se říká italská rodina, a zamiluje se do prostitutky, na jejímž vzhledu se čas a profese ještě nepodepsaly. Chtěl by ji nosit na rukou, ona ale stojí víc o zlatá vejce než o modré z nebe. I když, těžko říct. Bianca je nestálá, nevypočitatelná a nečitelná nejen pro chudáka Ameriga, ale i pro diváka. Až do titulků jsem čekala, že se mraky roztrhnou a všechno se vyjasní, ale ve Florencii prší pořád dál. Bůh prý tvořil svět od nejjednodušších forem života po nejsložitější, a proto jako poslední vznikla Eva. Možná je pravda, že muži nikdy nedokážou pochopit ženy, určitě je ale pravda, že my ženy občas nerozumíme ani samy sobě. Proto nejspíš nedokážu pochopit Biancu, její motivace, a proč nechce žít happily ever after. (23.10.2013)