100 dní v Palermu

Trefně to řekl jeho generál Carlo během velmi zajímavé scény besedy se studenty, jaký je ten boj proti mafii těžký, když se mimo centra dění běžní lidé o tyto problémy nezajímají: „Netýká se jich to přímo, netýká se jich to tedy vůbec.“ Asi takový je i můj vztah k filmům s mafiánskou tematikou, obvykle jsou mým zájmům vzdálené až příliš na to, aby mě dokázaly vyloženě nadchnout... Má se cenu opakovat a chválit na 100 dnech v Palermu v první řadě úžasný výkon Lino Ventury v hlavní roli generála? Tak rozhodně má, protože Linovi se tady povedlo téměř nemožné: vtáhnout mě po celý čas naplno právě do dění ryze mafiánského filmu. Dokázal jsem-li s dostatečnou pozorností odsledovat počáteční děj, kde zdokumentovaná série mafiánských vražd je provázena někdy až zdlouhavými dialogy o vysoké politice, záhy na to jsem pak mohl začít s Venturou naplno prožívat jedno silné osobní drama ze života čestného generála, jenž se svým zápalem a nesmlouvavým charakterem uvízl v bezvýchodiskové pasti. Společenské drama ze světa politiky zde tvůrci navíc propojili s malým velkým dramatem ze soukromého života generála a jeho vztahu k mladé snoubence. Konec šlo dávno předem odhadnout a čím víc se blížil, tím víc společné scény mladomanželů (mnohdy více romanticky milé, než prvoplánově smutné) ve mě vyvolávaly silné emoce. Chválím i způsob natočení masakru v závěru, kdy vidíme všechno dění jen z výšky seshora bez detailů na stříkající krev a zohavená těla, ale zasažený divák ten pocitový masakr stejně prožívá... 80% (02.11.2020)

Je to smutné, ale už to se mnou nic nedělá..Ani z piety už nic. Možná, že to byl někdy PRO NĚKOHO super film, ale to byl i Mrazík. Výpověď doby, která ale časem vyprchá... Nejhorší je , že takhle to pořád může a jistě i je...U nás nyní hodně aktuální ...Lidstvo je nepoučitelné a menšina vládne většině...Hranice mezi politiky a kmotry jsou menší a menší.. (24.06.2013)

Carlo Alberto Dalla Chiesa -muž, generál, který dostal místo prefekta v Palermu na Sicílii, aby tak trošku přiškrtil mafii. A on toho za těch sto dnů ve své funkci dokázal opravdu velmi hodně, a to tolik, že vražda jeho i manželky se přiřadila jako další číslo k obrovské sérii těch předchozích. Osmdesátá léta byla velmi divoká, mafie kšeftovala vcelku otevřeně s drogami a zbraněmi a Sicílie je vstupní brána do Evropy. Když vzpomenu na seriál Chobotnice, jeho tvůrce se kdesi zmínil, že měl obrovské problémy jej vůbec natočit, takovým trnem v oku se pro určitá místa stal.Když jsem byla naposledy v Neapoli, probíhala tam válka klanů o politiku s odpady. Kontejnery v ulicích hořely, jak je podpalovali naštvaní občané, dva týdny poté sebrali karabiniéři tuším sedm mrtvých během jediné přestřelky . Hm. Itálie, tam to žije:-) Každopádně, skvělý film, skvěle nasnímaný kamerou, která život v Palermu reálně přiblížila, buldočí povaha Lina Ventury a jeho krásná, mladá žena, kapitán karabiníků, štáb pracovníků na prefektuře i občané města, ti všichni se postarali o velmi slušný filmový zážitek. (13.04.2014)

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)

Realisticky střízlivě, skoro až dokumentárně pojatý snímek, který právě pro tu střízlivost má vysokou vypovídací hodnotu. Když dojde - k očekávanému - konci, člověk se neubrání pocitu tolika zbytečně zmařených lidských životů a jejich zničených osudů a nadějí - jen pro to, aby se pár slizounů mělo dobře. (07.09.2009)