Cesta

Atmosférická pouštní odyssea postapokalyptické doby, při níž se toho moc nenamluví, ale zato se koná. Zda je to nejlepší role Roberta Pattinsona, s určitostí říct nedokážu, neb jsem ho vlastně jinde než v Twilight sáze neviděla, ale Guyovi Pearceovi rozhodně křoví nedělá. Tulák je v prvé řadě hereckým filmem a ti dva jsou přesní jak hodinky. (30.06.2014)

Nuda, nuda,... V polovině filmu jsem se rozhodovala, zda dále ztrácet čas. Ani ryba, ani rak, dlouhodobě nemastný , neslaný děj, záběry detailů tak dlouhé, až jsem začala tvůrce podezřívat z psychických výkyvů. Shrnuto - jedna hvězda Guy a Pattinson určitě též, druhá úplně závěrečná scéna a třetí rozlehlá, vyprahlá Austrálie. A už nikdy více! (10.10.2014)

Symbolické hořké postapo o ne dost dobrém člověku v ještě pořád ne dost do mrtě zničeném a zkaženém světě, kde už sice nejde nic zachránit, ale hlavně lidsky a mezilidsky toho v tom houstnoucím napětí pořád ještě jde dost zkazit, jak se hlavní hrdina ke své lítosti ze zakoušeného zmaru znovu a znovu přesvědčuje na každém nezvládnutém, neuspokojivém zastavení své cesty – aniž by ho kumulující se prožitky měly sílu pohnout, aby se vzchopil a změnil to. *** Sledujeme prototyp ne dost odvážně milujícího člověka, sebou se zaobírajícího zbabělce, jehož trpná cesta má podobu sledu prchavých promarněných setkání, z nichž – kdyby překonal vypěstovanou sebestřednou nedůvěru a přinutil se přesáhnout, sám se o cosi zasadit, nenechat nic, aby se to zvrtlo, vložit důvěru – by pořád ještě mohlo povstat něco dobrého, pevného, něco, co by stálo za to sledovat, chránit a rozvíjet až do posledního dechu. Ale k tomu nedojde, muž každou příležitost raději zničí, nebo nechá zničit, neinvestuje se. Jak pokračuje osaměle dál, v těch vypjatých okamžicích, kdy se ho užuž dotýká lidství, se na ztvrdlý povrch dere ne dost potlačované utrpení a stesk, aniž by však něco měnily. *** Přesto je v něm pořád dost síly pokračovat, jež ho přese všechno selhávání a zklamávání nutí pokračovat, k něčemu směřuje, něčemu ta jednotlivá setkání a všechny ty možnosti projevit se lidsky, obětovává. *** Rozuzlení v závěru jeho cesty však už jen odhalí, že její utkvělý cíl byl stejně mrtvý a prázdný jako jeho rezignovaná duše. *** Film o upřednostňování vlastních bolístek před solidaritou s druhými, o neschopnosti soucítit, toužit a přesáhnout, vypráví o světě beznaděje. *** Osciluje to k pěti čistým, ale lidsky se to ve mně bouří je takové vizi světa dohasínajícího v důsledku ničivého, slabošsky rezignovaného lidství udělit. Ačkoli vím, že se tu vypráví o vizi, k níž dnešní většinová společnost valem směřuje, jsem z těch, kteří se až do konce svých dnů nespokojí s ničím, co není dost, a budou se napřahovat se k druhým, aby jim nabídli úlevu a založili vzájemnou důvěru, bolest nebolest. Takže za čtyři, s respektem. *** Soundtrack složený z drásavých zvuků stojí za zvláštní pozornost. *~ (27.01.2020)

10 let po kolapsu vystupuje hlavní hrdina na chvíli z auta, aby si dopřál skleničku. Auto mu zatím ukradne parta grázlů, takže se je náš hrdina vydá pronásledovat. Schválně počítejte, kolik lidí kvůli tomu zařve. Pak se v pitomé pointě dozvíte, proč tak nutně potřeboval vlastní auto a nemohl v klidu jezdit v tom, co tam zbylo po těch gangsterech. Je to tak hluboké, že to ani nestojí za koukání (50%). (15.07.2014)

Tak tohle bylo dloooooooooooooooooooouhý jako australská okreska.... Já mám pro australácký věci slabost a jsem tak ochoten i lecos odpustit, tady jsem ale cítil velkou potřebu rejži dávat důraz na cokoliv i když to ani nebylo nutné. Příběh sám je vlastně strašně jednoduchý. Hlavnímu hrdinovi se cosi stane a tlupa zdrhající z loupeže mu ukradne jeho auto. Ten jej z nějakého důvodu nechce tlupě obětovat a tak se vydá po stopě za ní. Cestou se shodou náhod potká s potřeleným maníkem, ze kterého se nakonec vyklube jeden ze členů gangu. Toho navíc jeho bratr nechal postřeleného ležet na silnici a odjel... Postřelený ví kam tlupa i zrádný bratr směřuje ( ta se přesouvá ukradeným autem ) a tak chtě nechtě hlavní hero tohohle postřeleného potřebuje aby se dostal k tlupě a ke svému autu... Postřelný je R. Patizón a ačkoliv ho nemusím, tady hrál velmi dobře lehce přiblblého jedince. Stačilo ho ostříhat a zabrousit mu duté špičáky a hned se na něj lépe koukalo :-). Pohledy na nekonečné australské obzory byly nádherné i hudba se povedla...Jenže - ačkoliv jsem pohnutky hlavního hrdiny chápal, udělat kolem toho tak komplikovanou zápletku mi přišlo trochu moc a hůře se pak příběhu věří... Druhá The Road se zase nekonala... Tři náboje do devítky. * * * (21.10.2014)