Vše je ztraceno

Čo vám na to poviem, názov hovorí za všetko. Robert za plaví po vode hodinu a pol, medzi tým prehodí pár slov, skutočne len pár slov, občas natrafí na zopár nešťastí, či búrku, alebo na loď, ktorej preletí v noci červena svetlica pár milimetrov pre čelným, ale nech to zaujímavejšie ide sa ďalej. V celom filme sa o Fordovi mustangovi dozvieme velké prd, dokonca ani nevieme ako sa volá, no podstatné je, že ho po tých nešťastiach zachráni na šírom oceáne chlapík s plťkou. A to je vlastne všetko. Pecka, čo ? 45% - 2* (05.04.2014)

Myslel jsem původně, že tuhle výtku budu směrovat spíš na Gravity, ale nakonec to padne doprostřed oceánu. Tomuhle filmu chybí jakákoli přidaná hodnota. Situace je vypjatá, řemeslně plus mínus hodně slušný (až strhující místy), Redford hraje do posledního dechu, ale když si odmyslím intenzivních 106 minut, vyplněných sledem mých nejhorších nočních můr, pak Vše je ztraceno představuje jen velmi povrchní metaforu samoty a naděje. Postava "našeho člověka" (titulkové označení) je strašně přibližná, de facto jde spíš o kochání se Redfordovým charismatem, vitalitou a úsporným herectvím - fuck už dlouho neznělo na plátně tak autenticky. Film spotřebuje skoro všechna slova v úvodu na docela banální epitaf hrdiny, následný průběh nám o něm paradoxně už moc neprozradí. Nechybí tomu v žádném případě epický rozměr, stopáž pro mě letěla jako splašená, co mi chybí je cokoli vertikálního (krom zdůrazňovaných nadhledů a podhledů kamery). Možná je to proto, že film lze skrze Redfordovu osobnost číst hlavně jako mne nijak nedojímající symbolický obraz chřadnoucí "staré Ameriky" a výzvu vytrvat až do posledního Amen, protože i v absolutní temnotě existuje světlo naděje. Jak se zpívá v závěrečné písní Alexe Eberta: "Old man, the word... raised on golden days, God love the USA". Jednoduše mi tu ale chybí něco, co s trochou patosu nazvu univerzálním, a přitom konkrétním pohledem na obnažené lidství, možnost identifikovat se nejen se situací, ale též s protagonistou. Je to silné, ale jen v okamžiku trvání. Při pohledu zpět se to pomalu, ale jistě ztrácí jako plachetnice s příliš křehkým trupem. [70%] (02.12.2013)

Myslím si, že o roli kdy budou mít ve filmu 106.min absolutní sólo sní většina herců, ale ne každý by své sólo dokázal zvládnout. To se ovšem Roberta absolutně netýká a zahraniční veřejná šeptanda, že tenhle modrooký sympaťák začátkem roku polaská Oscarkovu plešku má něco do sebe. Je to opravdu velmi obdivuhodné, jak celý film dokáže odtáhnout jeden pár očí. V nich vidítě snahu přežít, boj o život, zoufalství, strach, naději, opravdu Robert ze sebe vydal maximum svého umění. Mám tam trošku problém s technickýma věcma ( plachta, vlny vs díra ) i se zákony přírody (Robert vs pitná voda) , ale beru to tak, že všechno je přizpůsobeno tomu, aby si divák dopřál nehtovou okusovačku a to se častokrát zadařilo. (19.12.2013)

Na začátku to vypadalo na zajímavej film, ale postupem času mě Robert Redford v souboji s oceánem přestal bavit. Pořád jsem čekal, že se o hlavní (respektive jediný) postavě něco dozvim, ale nedozvěděl jsem se vůbec nic. Zůstalo mi utajeno, kdo to je, kam na tý lodi pluje, proč tam pluje, atd... Navíc Redford zarytě mlčí a za celej film řekne asi tak 10 slov. Ta postava na mě nepůsobila vůbec nijak a bylo mi tim pádem lhostejný, jestli umře, nebo se zachrání. Ke konci jsem se už nudil. (11.01.2019)

Zde je opravdu vše ztraceno. Trosečník trochu jinak aneb Robert Redford si na stará kolena hraje na větrem ošlehaného námořníka, který hravě sklátí žraloka stativem fotoaparátu. Když ale narazí na dodávku bot do českých tržnic, rozhodí mu to sandál. Odkázaný na své vlastní síly se nepřestává prát s osudem. Po dvou kolech v ringu s uragánem si ždímá svůj červený šátek a plánuje další taktiku. Konečně se naučí se sextantem, procvičí si práci s lékárničkou a zhruba po hodině zjistíme, že umí i mluvit, když ze sebe vypraví "ou džízis" a "fak..fak". Slovník jak z pornofilmu. Nebudu vás napínat. Při sledování tohoto nervy drásajícího a napínavého snímku jsem si musel udělat dvakrát kávu a dvě pauzy na opláchnutí studenou vodou. Ne snad, abych se vcítil do hlavního hrdiny, který byl zrovna bičován kapkami deště vprostřed oceánu, ale abych neusnul. Mnozí to přirovnávají ke Gravitaci, která pro mne byla podobnou sračkou, nicméně se tam alespoň něco dělo. Tady se neděje zhola nic. Jestli jsem Gravitaci přirovnával k předraženému spořiči obrazovky, tohle je statické pozadí plochy. I se svým velmi slabým hodnocením je tohle až příliš nadhodnocený nudný pokus o trumfnutí Turínského koně v pletení biče z hovna. Kdybych dvě hodiny čuměl do zdi, mělo by to podobný efekt. 30% (14.05.2014)