Alice ve městech

Nezodpovědná matka pohodí dítě po cizím neznámém muži a vypaří se. Následně mohla skvělá kamera snímat příběh vzájemného objevování se mezi chlapíkem s tvůrčím blokem a malou holkou. Zůstalo u té skvělé kamery. Dvojice bloumá městy, jejich vztah se nijak nevyvíjí a road movie unyle šumí ke konci, který klidně mohl přijít o hodinu dříve nebo později a vůbec nic by se nezměnilo. Sofistikovaná nuda. (08.04.2019)

Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších. (27.02.2009)

Mohlo by se chvílemi zdát, že ten film pořádně nedokáže využít svůj potenciál, jakoby mu chyběl scénář a že se v něm toho moc neděje. Jenomže představte si takovou dlouhou cestu dvou naprosto odlišných lidí, z nichž oba prožívají jistý problém, po státech a po městech různými dopravními prostředky. To by (při vší úctě k zdařilým road movie komediím) nebyl v reálu žádný humor plný slovních přestřelek a groteskních dobrodružství. To by byla naopak i spousta monotónních, polonudných chvil během cest a možná i zdlouhavého čekání v noční kavárně. Alice ve městech není filmem, který by se podbízel divákovi, ale zároveň mi s výjimkou úvodu před setkáním s Alicí a matkou, kdy jsem z něj ještě cítil menší odtažitost, připadal nesmírně podmanivý a měl jsem pocit, jakobych sledoval natočený kus života. Jednou jsem si u tohoto filmu připadal jako během dlouhé noční cesty při návratu z dovolené, v jiné scéně se mi zas vybavila moje nedávná návštěva jednoho velkého města za hranicemi... Wim Wenders točí hodně pocitové filmy a tento mě pocitově nadchl stejně jako vizuálně. Wenders má můj výrazný obdiv za to, jakou silnou atmosféru se mu podařilo ze společného bloudění novináře a náhle svěřené dívenky vykřesat a pohltit mě i během dlouhých mlčenlivých pasáží, i ten zde občas postrádaný přerod vztahu s postupným posilněním pouta mezi dvěma hlavními hrdiny jsem v tom pocítil. Působivému zážitku napomohla hodně i poetická černobílá kamera, dobře zvolená komorní rocková hudba a příjemně civilní výkony všech představitelů. [75%] (15.09.2021)

Chtěl jsem napsat nějaký duchaplný komentář, ale jak tady hned nahoře vidím, tak Pohrobek to už udělal za mě. Sám bych to líp nevystihl a souhlasím do poslední puntíku. Jen chci říct, že mi to nějak připomnělo film "Leon", ten by ve vzájemném srovnání nejspíš lehce zvítězil obsahem, nikoliv však formou. Tohle bylo hlavně o pocitech a byla to taková vznešená nádhera. Taky je to moje nejspíš první setkání s hnutím zvaným "Neuer Deutscher Film" a hlásím nadměrnou spokojenost. "Alice ve městech" je snímek, na který se nezapomíná a nejspíš je mnohem silnější, než by se na první pohled mohlo zdát, tedy jeden z těch, které rostou s každým dalších zhlédnutím. (13.01.2013)

Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders... (07.03.2012)