VOD (1)
Obsahy(1)
Známý americký instrumentalista Ry Cooder napsal hudbu již ke dvěma filmům Wima Wenderse: ke snímkům Paříž, Texas a The End Of Violence. Během práce na posledním zmíněném snímku hovořil Cooder často s Wendersem o své cestě na Kubu a o tamním nahrávání s několika kubánskými muzikanty. Po té, co se deska objevila na trhu s názvem Buena Vista Social Club, zaznamenala ihned obrovský celosvětový úspěch. Desky se prodalo několik miliónů a byla oceněna cenou Grammy. V roce 1998 se Cooder vydává opět na Kubu, aby zde nahrál solo album s Ibrahimem Ferrerem Opět za účasti muzikantů, kteří se podíleli i na Buena Vista Social Club, a kteří jsou známí na Kubě jako Super Abuelost či Super Granddads. Wenders jej tentokrát doprovází s malým filmovým štábem, aby zaznamenal práci muzikantů ve studiu a jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu, kde Buena Vista Social Club měli dva koncerty a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (78)
jak už tady bylo správně řečeno, záleží na tom, jestli tenhle typ hudby máte rádi nebo ne. Já ano, takže to pro mě byl skvělý zážitek plný pozitivní hudby (hlavně písnička Chan Chan hned v úvodu mě přikovala nadšením do sedadla :), možná snad ten konec, kdy jsou v Americe - ten už je trochu přehnaný :( ale i tak - smekám klobouk před "stařeckým" elánem a schopnostmi! ()
Tento dokument sa Vám bude tak páčiť ako veľmi inklinujete k hudbe zoskupenia Buena Vista a vôbec exotickému kubánskemu folklóru. Jednoznažne najzaujímavejšie (pre európana) je pohlaď na komunistickú Kubu cez optiku sociálnej vrstvy, z ktorej vzišla tálo legenda (chvalabohu bez propagandy, je to v prvom rade film o hudbe). A aj keď toto nieje zrovna môj štýl, ku koncu filmu som sa načapal, ako si podvedome vyklepávam do rytmu. Veľmi podmanivo podané. A môj favorit ? Jednodznačne Barbarito. ()
magický film. Nepateticky romantické zachytenie Kuby bez politizovania (politické narážky len dotvárajú tamojší kolorit, nie sú objektom komplexnejšieho pitvania) a s dôrazom na krásu obsiahnutú v civilnej každodennosti. Okrem dominantnej hudby, predstavujúcej tamojší najuniverzálnejší neúradný jazyk, vytvára silnú atmosféru filmu na rôzne podnety veľmi senzibilná, s kubánskym prostredím absolútne zžitá, udomácnená kamera, pracujúca ako objímka napĺňajúca sa až po okraj tamojším svetom, ktorý divákovi sprostredkúva v obrazoch evokujúcich atmosféru diel Matissa a Gaughina. ()
Není to špatné, ale že bych to musel vidět vícekrát, to asi ne. Chvílemi se mi líbila i hudební složka, byť pravý význam textů (pokud byly přeloženy přesně) zřejmě neznali ani jejich původní autoři. Ocenění Oscarem mi přijde tak nějak ne zcela na místě. Ne snad, že bych znal nějaký lepší dokument z roku 1999, ale než dávat cenu jednookému mezi slepými, tak to raději nic. Nicméně, pokud bych ten film sledoval v jiném rozpoložení, a ne po strašlivé pařbě a s ještě strašlivější kocovinou v hlavě, mohl by můj názor být více příznivý. :) ()
Ještě jsem asi nehodnotil dokument - a nějak ani nevím, jak mám dokumenty hodnotit - jak poznat, kolik si asi zaslouží hvězdiček. Zkusím to nějak, jak to cítím - Buena Vista Social Club si tak zaslouží 4 (možná i více) hvězdiček. S hudbou nemám problém - naopak kvůli takové pohodové kubánské muzice jsem se na to koukal. Příběhy hudebníků, kteří i 10 let nedrželi v ruce hudební nástroje, i když by mohli být legendami, a kteří poté době zažívají koncert ve vyprodané Carnegie Hall, jsou zajímavé. Většina z těchto umělců si žije pohodovým životem, kdy nesmutní po zašlé slávě, ale radují se z toho, že jsou naživu. Z nich by si měly vzít příklad "hvězdy" českého showbyznysu, které když už dlouho nejsou vidět v novinách, tak jsou z toho celí nesví... ()
Galerie (34)
Photo © Senator Film Verleih
Reklama