Buena Vista Social Club

Koho by nechali v klidu tihleti vitální staříci - i s devíti křížky na krku - kteří nejen své muzice rozumí stejně jako vlastní zemi. Atmosféra zlatého věku Kuby z přelomu minulého století z dokumentu přímo vyzařuje a pánové jako Ferrer či Gonzales si zaslouží úctu všech milovníků jakékoli - ale především dobré - hudby. (20.08.2005)

Ja musím dať za 5. Aj keď dokument ako taký by si zaslúžil 4, tú 5. dostane Ry Cooder za to, že vďaka nemu svet neprišiel o takúto neuveriteľné skvelú hudbu, z ktorej mám zimomriavky ............ a samozrejme hudobníci, z ktorých veľa , teraz v roku 2009, už nie je medzi nami................Je jednoducho neuveriteľné, že príde nejaký američan na kubu, pozbiera nejakých zabudnutých dedkov - hudobníkov, ktorý leštia topánky, predávajú žreby a chlastajú, dá im do ruky nástroje a oni vybalia takúto hudobnú bombu.............. Zároveň je smutné, že museli na to čakať tak dlho.............. (12.01.2009)

Skvělý dokument o odcházejícím světě legend kubánské hudby v čele s dnes již zesnulým Ibrahimem Ferrerem, který zemřel loni v srpnu ve věku 78 let. Díky tomuto nadmíru záslužnému, doslova objevitelském počinu pánů Coodera a Wenderse jsme mohli téměř na poslední chvíli nahlédnout do osudů a hudby téměř zapomenutých >soneros< , typických kubánských muzikantů, dnes na sklonku života živořících v jednom z posledních komunistických >rájů< na světě... Stejně vynikající je i samotný soudtrack. Neučesaně autentická a upřímná hudba s (-: banálními :-) texty ze života, která zasáhne i okoralá blahobytná evropská a americká srdce... - - - P.S. A nakonec je vlastně i jedno, kdeže vlastně stával ten starý dobrý společenský klub... :-) (19.02.2006)

Je úžasné pozorovat skupinu kubánských staříků užívajících si zaslouženou slávu na koncertech v Amsterdamu a v Carnegie Hall, ale ještě úžasnější je pozorovat je doma, jak hrají domino, kouří jeden doutník za druhým a vypráví o svém životě. Nejvíce si musíte oblíbit především Ibrahima Ferrera, který pravidelně obětuje svatému Lazarovi rum ("Když chutná mně, musí chutnat i jemu"). Je neuvěřitelné, že tomuhle vitálnímu muži bylo v době natáčení přes devadesát let. Pobavila mě především procházka po New Yorku, kde hudební legendy z "Ostrova svobody" neuvěřitelně "perlí" ("Myslím, že to bude nějakej prezident" říká jede z nich a ukazuje na figurku Billa Clintona). Texty písní, které zazněly, jsou jednoduché a přesto vypovídají o životě více než mnoho. Stejný pocit jsem měla z dokumentu, nezazněla žádná velká slova a přesto z něj byla cítit velká pravda. Myslím, že to ale nebyla zásluha Wima Wenderse, ale hlavně a především všech těch charismatických osobností... (19.08.2005)

Ještě jsem asi nehodnotil dokument - a nějak ani nevím, jak mám dokumenty hodnotit - jak poznat, kolik si asi zaslouží hvězdiček. Zkusím to nějak, jak to cítím - Buena Vista Social Club si tak zaslouží 4 (možná i více) hvězdiček. S hudbou nemám problém - naopak kvůli takové pohodové kubánské muzice jsem se na to koukal. Příběhy hudebníků, kteří i 10 let nedrželi v ruce hudební nástroje, i když by mohli být legendami, a kteří poté době zažívají koncert ve vyprodané Carnegie Hall, jsou zajímavé. Většina z těchto umělců si žije pohodovým životem, kdy nesmutní po zašlé slávě, ale radují se z toho, že jsou naživu. Z nich by si měly vzít příklad "hvězdy" českého showbyznysu, které když už dlouho nejsou vidět v novinách, tak jsou z toho celí nesví... (02.08.2008)