Rudá jako rubín

Rychlý, neučasaný střih záběrů, které mnohdy jakoby skáčou z jednoho do druhého, toť jeden z klasických znaků béčkového snímku. Zde je však příběh zasazen do nevšedního a poměrně zajímavého a propracovaného fantasy-světa, a tak lze určité nedokonalosti i odpustit. Ale prvky teenagerovské ? Achjo, zbytečné shození všeho. (21.06.2020)

Knihu Rudá jako rubín od skvělé spisovatelky Kerstin Geir, podle které byl tento film natočen, naprosto zbožňuju! Film podle ní mohl být krásný. Cestovaní v čase, mladá láska, dobrodružství... Nic by tomu nechybělo! Je veliká škoda, že filmaři udělali z krásného příběhu poměrně nesmyslnou slátaninu. Mrzí mě to:/ Všem, kteří mají chuť ovšem vřele doporučuju knížku! (22.08.2015)

Jak debilnim filmem pokazit celkem čtivou knihu: 1) Zásadně obsadte nesympatické herce 2) Scénář upravte tak aby linie nedávala smysl a 3) Vložte do linie scény, které tam nejen nepatří a diváka matou, nebo jsou maximálně trapné 4) Všechny postavy by měly být černobílé 5) Není důležité se držet zajímavého nápadu, ale udělat z filmu typickou teenagerovskou love story - ale ne dobrou (pokud to v tomto žánru vůbec jde)... Taková škoda... (13.03.2019)

Snímek přináší příběh o uzavřeném okruhu lidí se zvláštní strukturou DNA, která jim umožňuje cestovat zpět v čase. Natočeno je to na základě prvního dílu knižní trilogie a jedná se o filmové dílo, které si nehraje na velkolepost a masovní speciální efekty, jaká jsou známá z produkce Hollywoodu. A to může mnohé diváky již rozmazlené CGI efekty odradit. Jenomže tohle je film evropský, tedy stavěný zcela jinak. Tady jde hlavně o příběh, který je pochopitelně volně dle knihy, neboť přesný převod do filmu není nikdy možný. Film je dobrodružný, zábavný a v jistém smyslu hravý. Je to i ukázka toho, že lze natočit vkusný fantasy příběh pro mládež daleko jednodušeji a hlavně levněji. Jenomže Hollywood je prostě Hollywood a tak není divu, že tento snímek není široce tak znám. (15.01.2017)

Zcela zmatená směska vzájemně nesouvisejících scén, jako kdyby někdo sestříhal seriál a vzal z něj jen nepodstatné věci. Celému filmu chybí nějaké sevřenost děje, nějaké jasnější směřování, a dokonce i dodržování vnitřních pravidel. Chápu, ano, teenegerovské záhady ze středních škol s podivnými týpky a velkou, romantickou láskou, kdy do té doby podceňovaná dívka zazáří, jsou moderní, až to bolí. Ale přece jen by to mohlo snad mít nějakou úroveň. Oč v tom filmu šlo? Proč tedy hrabě chce tu krev? A proč po ní tedy nejde daleko dravěji? Ty dvě sekty vedle sebe se střetnou jen jednou, náhodně, někde v parku při projížďce kočárem? Jinak totiž o té druhé sektě netušíme nic, a o téhle vlastně taky ne, protože sice pořád něco ochraňuje, ale jinak nevyvíjí žádnou činnost. Ale financí mají hodně. Spousta náznaků, nedovedených do nějakého vysvětlení - vize tety, rodinná historie, dědeček, havrani, samotný hrabě - vše je jen nahozeno, letmo, jako když jedete vlakem a za oknem proletí listí ze stromu. Jednání postav ani nemá smysl komentovat, každý se každou chvíli chová jinak. Někteří jsou chvíli za idioty, jindy jsou stateční. ale hlavně - nikomu nevěřte, jen svým citům! Také ta němčina v Londýně zněla divně, a navíc je evidentní, že musel vzniknout srdceryvný soundtrack pro dívčí srdíčka. Jdu pod pseudonymem napsat Tajuplnou Lenku s tajemným přívěskem, kterak se na gymplu v Legerově ulici zamiluje do nějakého podivína, třeba mi to Němci časem taky zfilmují. (05.07.2014)