Tom na farmě

Trochu bych přitlačila na ten punc psychologický víc, než na thriller, ale to je jen maličkost. Neřekla bych, že je tenhle snímek úplně pro každého, ale já jsem zase obohacená o něco trochu jiného, malinko zvláštního, ale přitom atmosféricky tak přitažlivého, že jsem chvíli váhala nad pětkou. Ze začátku jsem jen lehce oťukávala a našlapovala kolem všech postav velmi opatrně a byla jsem v pokušení všechny poslat do psychiatrické léčebny. Ovšem jakmile jsem se přehoupla přes polovinu Tomova pobytu na farmě, tak mě Xavier Dolan dostal do situace, která mě ani na minutu nedovolila odejít. Je vidět, že si s chutí zahrává s hlavní postavou Tomem a jestli si myslíte, že skvěle vygradovaný závěr je předvídatelný, tak to se hluboce mýlíte. Alespoň já jsem ho takový nečekala. Osobně bych přivítala trochu víc vykreslenější charaktery hlavních postav, ale možná právě jen ty letmé doteky byly účelové. Za mě určitě spokojenost. (17.08.2014)

Xavíkovu sofistikovanou tvorbu lze prakticky rozdělit do dvou skupin: 1) extravagantní; 2) seriózní. Přičemž snímek Tom na farmě je prvním impulzem Dolanova koketování s druhou alternativou, tedy vážným dramatem, v němž experimentuje, jestli se jeho signifikantní rukopis obejde bez nekonvenčních metod vyprávění a kreativního exhibicionismu. Vytváří se zde tak jistá kontraproduktivní ambivalence, která divákům na pohárcích jejich filmového jazýčku zanechá nechutně hořkou pachuť. Pojetí jako takový je až neuvěřitelně syrový a chladnokrevný, a jeho pochmurná atmosféra je neskutečně deprimující, až skoro nahání husí kůži - přičemž závěrečný 'Hitchcockovský antiklimax' ve finále vyšumí do ztracena. Xavík zde zkrátka mrhá svým jedinečným talentem a to je nesmírná škoda. (06.07.2020)

Filmařsky vděčnou atmosféru homofobního prostředí narušuje nelogické jednání hlavního hrdiny. V některých filmech s činy hrdinů souhlasit nemusíte, a přesto chápete jejich motivace, v tomto případě jakékoliv osvětlení toho, proč se Tom chová tak, jak se chová, chybí. Ano, chápu, že oběť může přilnout ke svému vězniteli, jenže pokud ji tyran několikrát napadne jen pár hodin poté, co se poprvé potkali, a pokud oběť může svobodně kamkoliv jet nebo komukoliv zavolat, nedokážu si představit inteligentního, nezávislého člověka, který by vesnici neopustil nebo alespoň nezavolal policii. (09.07.2014)

+2* hodně zvláštní film. Ani by mi nevadilo, že je poněkud zvrácený a nelogický, protože to tak někdy v životě bývá, že je to hodně o vášni a emocích. Ale hlavně to moc nikam nevede a nevím zda je poučný. Podobně vyznívající příběh byl vidět v seriálu Okurka a tam byl zpracován odlehčeněji a ne tak zbytečně rozvláčně. Takže pro mě zklamání. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (12.03.2018)

Ve srovnání s podobně laděnými filmy musím udělit psychologickému dramatu Xaviera Dolana nadprůměrné hodnocení. Příbuzní i kolegové zemřelého mladíka se zaplétají postupně do sítě lží, jednak aby matka zůstala ušetřena toho jaký její syn vedl život a také kvůli tomu aby se rodina nedostala do problému. Ze začátku to vypadá, že vývoj příběhu bude předvídatelný, ale naštěstí se tak nestalo a Dolan rozjíždí nápaditou dramatickou jízdu, která má spád. Také, jak jsem se dočetl v některých komentářích, občas nelogické chování hlavního hrdiny má ale v příběhu svou důležitou roli a připadalo mi uvěřitelné. (11.07.2014)