Tókjó kazoku

Pomerne plochý a rozvláčny japonský snímok bez väčšej výpovednej hodnoty. Ani Hisaishiho hudba nepozdvihla film a len reflektovala jeho nefarebnosť. Trochu mi Tokyo kazoku pripomenulo československé filmy s trpkým podtónom. Poodhalil veľa z každodenného života v japonskej kultúre, no príbehom nenadchol. (26.06.2015)

Parafráze Ozuova TOKYO MONOGATARI přesazené do současné společnosti. Oproti hlubokému duchovnímu poselství Ozua (v hlasování světových kritiků nejlepší film všech dob) jde o pojetí svou doslovností otevřené širšímu spektru diváků. Občas rozvleklé a na hranici sentimentality, nicméně krásné obrazy a zralé filmařství Jamady si diváka získají. (16.09.2016)

Neuvěřitelně skvěle zahrané, všechny ty detaily, záchvěvy v obličeji, postoj, držení rukou… Isao Hašizune a Kazuko Jošijuki jako starší pár byli nepřekonatelní. Velmi zdatně jim sekundovali i ostatní a pokud bych z nich měla někoho vypíchnout, byl by to Satoši Cumabuki za výborné zvládnutí "emočního výbuchu" na střeše nemocnice. Je to komorní film, jen zobrazuje návštěvu rodičů-prarodičů z venkova v hlavním městě. Jenomže jejich společensky úspěšné děti na ně nemají čas, ani náladu a je až bolestné, jak to vše s úsměvem zvládají. Film kritizuje současnou japonskou společnost a obrací se ke starým hodnotám, kdy rodina a stáří ještě něco znamenalo (hlavně v podobě postavy Aoi Jú – ačkoliv zde příběh lehce sklouzává k naivitě). Neuvěřitelně silný film, který nesedne každému a ne každý je ochotný naslouchat šepotu důchodců. Lepší 4*. Titulky. (17.01.2015)

V remake slávnej klasiky od Jasudžiró Ozua z roku 1953 Tōkyō monogatari (ktorú som nevidel a ani ťahať nebudem kôli jej dlžke- niekto u toho môže skapať od nudy!) sa starý manželský pár rozhodne vycestovať z Hirošimy navštíviť svoje tri deti a vnúčatá do d'aľekého Tokya. Avšak zastihnú všetkých príliš zaneprázdnených na to, aby im obetovali niečo málo zo svojho drahocenného času. Situácia sa však vyhrotí po tom, ako matka nečakane umiera a nevedno, kto sa postará o otca... Veľmi citlivo natočený film s pozoruhodnou kamerou, ktorá zaznamenávala nepovšimnuteľné vychytávky (Shojiho hra s bankovkou, chlap so psom si hádže frisbee, alebo malý Isamu s vrtuľníkom) v pozadí. Hoci nekonečne plynúci, zato bomba! V jednoduchosti je jednoducho sila... (07.12.2013)

Ťažko som mohol dúfať, že remake Ozuovej klasiky môže predčiť originál. A hoci mám pôvodný film veľmi rád, Jamadová adaptácia je nie len aktuálna ale zároveň nesie v sebe všetky prvky a témy, ktoré robia z klasiky také krásne dielo. Jamadov štýl je pomalý a jeho gendaigeky patri ak tomu najlepšiemu čo tradičný súčasný japonský film prináša. Veľkou devízou je postupná zmena rozprávača hlavného príbehu. Z otca na matku, na deti až na Noriko. Pritom je to ale súhra pohľadov a realisticky napísaných dialógov. Celé je to obohatené o krásne zábery panorám nie len Tokia ale aj Hirošimi. Emócie doslova vrú pod povrchom a niekoľko krát počas filmu nastala u mňa veľmi silná katarzia. Koniec je potom krásnym vydýchnutím za majstrovsky zvládnutím filmom. Tento film ma veľmi potešil. A hlavne pohladil na duši. Jú Aoi je nádherná a jej Noriko je dievča po akom by túžil každý muž. A Kazuko Jošijuki je zase babičkou a mamou, ktorá nám pripomína prečo máme radi tie svoje babičky a mamy. Jeden z najlepších filmov aké som mal za poslednú dobu možnosť vidieť. A jasný dôkaz toho, že ak skutočné emócie tak treba si pre ne ísť na východ. (18.02.2016)