Upstream Color

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou. (08.06.2021)

Kytičky, červíci, prasátka. Zajímavý film, který mi připomněl To the Wonder a také Perfect Sence. Na druhou stranu, abych byl zcela upřimný, nemůžu tvrdit, že bych to celé nějak pobral nebo všechno pochopil, takže ho možná někdy v budoucnu budu muset zhlédnout znovu a pak možná hodnocení změním, zatím zůstanu na třech. Jo, výborná hudba. (05.10.2015)

Možno má Carruth iba o 50 čísiel vyššie IQ ako my a jednoducho s tým nič neurobíme. Upstream color má spoločné viac s filmami Charlieho Kaufmana, ako s jeho predošlým Primer. Oba filmy síce treba vidieť viackrát, ale v tom prvom aspoň viete, čo pozeráte. Myslím, že to, o čom je Upstream color som tak nejako vytušil, ale zase sa to trochu prieči s tým, čo je uvedené v obsahu. Každopádne to chcem vidieť znovu a preto hodnotím tak vysoko. Je to viac poetický film, ako rébus, čiže ak ho aj nepochopíte, tak ho stačí iba prežívať. Je tak odlišný od toho, čo sa premieta v klubových kinách, že by si zaslúžil väčšiu pozornosť. (03.05.2015)

Alibistické čtyři. Krásně natočené, atmosférické, tísnivé. Expresivní imprese detailu v celku a celku v detailu, která se vzmáhá jakýmkoliv racionálním narativním formám a která je vždy minimálně krok před divákem (a možná i před autorem). Upstream Color nejspíš můžete analyzovat do nekonečna a ohánět se Bordwellem na všechny strany nebo si film prostě užít a smířit se s tím, že ne vše se dá pochopit a spojit (napoprvé). Shane Carruth definitivně jeden z nejzajímavějších filmařů dneška. Fascinující záležitost srovnatelná snad jen se Synecdoche New York. Jedno zhlédnutí nestačí, na druhé budu sbírat síly ještě dlouho. (30.05.2013)

Některé věci mi hlava nebere a tenhle film je tomu ukázkovým příkladem. První chvíle s hlavní hrdinkou vypadají velmi nadějně. Nadrogovaná žena, z které jsou vyždímány její úspory... to by ještě ušlo, ale co následovalo... opravdu nevím jaký to mělo smysl a o co tam vlastně šlo. Nesmyslné dialogy, střih a zostření jen na místa, která jsou důležitá mám rád (něco podobného jako v Misfits), ale tady mě postupně právě to začalo štvát, hlavně střih byl dost pitomej a katastrofální, že mi znechutil film až do úplnýho konce. Hrdinka mi chvílema připomínala Bartošovou a možná právě něco podobného se jí honilo před sebevraždou v hlavě taky. Pár hodin tohle sledovat a skočil by pod vlak kde kdo. Jen tak tak a letěl by odpad. Hvězdička za začátek a hudební doprovod. (01.05.2014)