Dva životy

Už jen za ten zajímavý námět si tento film zaslouží vyšší hodnocení, protože na téma související s válkou bylo natočeno velké množství a přijít s něčím originálním je už téměř uměním. Pro mě šlo rozhodně o událostech, o kterých jsem vůbec nevěděla, že existovaly. Zajímavé, plus velmi dobře koukatelné s Liv Ullmann, kterou bych asi nepoznala, kdybych si nepřečetla obsazení. A celé to tajemno bylo navíc zahaleno ve spoustě nádherně bílého sněhu, které velmi dobře podtrhlo atmosféru celého děje. Minulost nás někdy i přes velkou snahu jí uniknout přece jen dožene. (10.12.2014)

Natočit to v Americe, má to šest nominací na Oskara, a tak dva by i získal. Protože to netočili, nemá to nic. Nicméně je to zase krásně civilní, takové hodně syrové, s výborným hereckým výkonem hlavní hrdinky. Možná to nemělo být bombastické, ale prostě civilně ukázat na něco, o čem se moc neví a jen to ukazuje na to, jaké svině byli ti co za války stříleli do vzduchu. Kolik podobných věci dělali a nevíme o nich? (16.12.2021)

Málo srozumitelný film, místy překombinovaný nebo špatně vysvětlený. Příběh dětí norských matek, které byly za války odvlečeny do Německa. Některé z nich se vydaly své matky hledat, a to všemi možnými způsoby. Po sjednocení Německa vznikla organizace, která se snažila matky s dcerami spojit a zajistit jim od Německa i Norska odškodnění. (05.07.2020)

Príbeh, ktorý sa takto kľudne mohol stať. A vôbec, koľko podobných príbehov sa udialo v súvislosti s programom Lebensborn, o ktorom som nemala poňatie. Na začiatku filmu je síce človek zmätený, len niečo tuší, ale postupne sa to celé začne odkrývať a nestačí sa čudovať, čo všetko spôsobila vojna. Naozaj vydarená vec. (20.02.2016)

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)