Dva životy

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)

Ešte pred sledovaním tohto filmu je potrebné sa trocha pohrať v histórii nemecko – nórskych vojnových vzťahov. Úplne sa stotožňujem s názorom kolegu „Aky“. Prvýkrát som sa s touto témou fínsko – nemeckých deti stretol vo filme Vojna v severnej Európe, 2007 a aj tu som túto oblasť už okrajovo spomenul v komentári. Ale tento film je trocha iný. Nemci bojovali o Nórsko (o prístup k švédskej železnej rude) od 9.4. do 10.6.1940, keď Nóri podpísali kapituláciu a moc v štáte prevzal Vidkun Quisling, nasadený Hitlerom. Nórsko sa stalo súčasťou Tretej ríše. V Nórskych rodinách žili nemeckí vojaci a samozrejme dochádzalo ku vzťahom s nórskymi ženami. Z týchto vzťahov sa narodilo 11 až 12 tisíc deti. V tej dobe bol rozbehnutý v Nemecku program Lebensborn (Prameň života). Otvorené dvere v tomto projekte mali matky deti nemeckých vojakov, či už z mimomanželských vzťahov alebo slobodné mamičky. Do konca vojny porodili matky po celej Európe Nemcom približne 7500 a keď pripočítame Nórsko tak takmer 20 tisíc malých árijcov. Tieto deti boli roztrúsené po celom Nemecku a tak sa objavili po oslobodení aj vo východnom bloku. Tu sa s ich osudmi už hrala tajná služba NDR STASI. (03.07.2015)

Natočit to v Americe, má to šest nominací na Oskara, a tak dva by i získal. Protože to netočili, nemá to nic. Nicméně je to zase krásně civilní, takové hodně syrové, s výborným hereckým výkonem hlavní hrdinky. Možná to nemělo být bombastické, ale prostě civilně ukázat na něco, o čem se moc neví a jen to ukazuje na to, jaké svině byli ti co za války stříleli do vzduchu. Kolik podobných věci dělali a nevíme o nich? (16.12.2021)

Velice silný příběh o ženě, kterou dostihla minulost, která zaskočí nejen její rodinu. Námětově snímek velmi připomíná Hřebejkův český film ´Kawasakiho růže´, ale tento německý počin je svým zpracováním o hodně stupínků výš. Příběh zpracovaný na základě skutečných událostí i dnes dokáže šokovat osud lidí, kteří svůj život v těžkých časech nijak nemohli ovlivnit a museli dělat to, co jim stávající režim nařídil. Dokáže to ale současnost vzít v úvahu? Hrdinka tohoto příběhu si to nemyslela a tak změnila své jméno. V době pádu berlínské zdi a snaze vyšetřit nacistické zločiny spáchané na "válečných dětech" ve východním Německu je i přes její snahu nesvědčit prozrazena i její poválečná (nucená) spolupráce s tajnou službou, což byla asi ta největší rozbuška pro okolí než fakt, že je dcerou norské ženy, která byla svého času znásilněna německým vojákem a které byla odebrána a dána do tábora Lebensborn. Snímek po psychologické stránce buduje velmi stísněnou atmosféru, která artovou kamerou a skvělým scénářem dává divákům téma k hlubokému zamyšlení. Jak by jsme v takové situaci reagovali my? Měli bychom pochopení? (03.12.2016)

Otevírání starých případů bezpráví, snaha o vyrovnání se s minulostí a odškodnění nevinných obětí může vést také ke znovuotevření dávných ran a novým bolestivým dopadům na všechny zúčastněné. Nejinak tomu je i v tomto skvělém německo-norském dramatu. Od začátku až do konce jsem skoro nedýchala napětím a zvědavostí nad postupně odkrývanou minulostí hlavní hrdinky. K tomu úchvatné pohledy na malebnou norskou krajinu a nádherná hudba. Navíc mě potěšila norská maminka v podání Liv Ullmann, se kterou jsem se už dlouho na filmovém plátně nesetkala. (10.02.2014)