Pravá a levá ruka ďábla

Je to s podivem, ale tenhle špageťák jsem viděl poprvé v životě. Najdeme tu v podstatě skoro celou partu, která se pak sešla u Podivného dědictví, ale něco tu přebývá: Bud Spencer. Ten nicméně táhne na svých širokých ramenou celý film. Jeho otrávený výraz je naprostou klasikou. Ovšem nevinné modré oči Terence Hilla utopené kdesi v mastné upocené zarostlé tváři také... À Propos upocené. Po skončení jsem to musel utřít pod televizí, protože pot z filmu vyloženě kape. :-) (26.07.2016)

Šerif Bambíno (Bud Spencer): "To nechceš vôbec nič robiť?" Lenivý Joe (Terence Hill): "Pozri sa, nič nerobím a predsa nemám vôbec na nič čas." Tento dialóg, z inak priemerného westernu, ma odrovnal. Veď to je jasné. Človek, ktorý dokáže nájsť vášnivú radosť v ničnerobení, ako by mohol niekedy pracovať, byť zamestnaný?  Výstižné. Šťastné sú chvíle, keď nemusím nič robiť. Absolútne nemám čas na inú otravnú prácu, či zamestnanie. A ak by som mal prostriedky na ničnerobenie, ani stádom volov by ma do konca života nik nedohnal k nejakej "zmysluplnej a platenej práci". Oveľa radšej by som sa donekonečna kúpal s krásnymi mormónkami v jazere, pojedal plné taniere fazule a preháňal sa na koni krajinou, podobne ako dvaja odlišní a predsa podobní bratia s diabolsky rýchlymi rukami v tomto filme. (19.07.2021)

Jako komedie je to nic moc, humor je tu minimální (snad je výuka mormonů v bití je vtipná). A jako regulérní špagetiwestern je to neprokrvené, s nudnou a dětsky vhodnou akcí. Celkově se jedná o solidně odvedené řemeslo s mladým a čilím duem hlavních protagonistů z dob, kdy ještě hledali svoji cestu. (02.06.2007)

Vyborna prvni polovina a naopak opravdu slaba polovina druha. Skoda Terence Hilla bych si dokazal predstavit ve vaznem westernu ne jenom v komediich protoze jako prava ruka dabla se predstavil skvele. Bohuzel film ztraci na sile v tom az prilis komedialnim duchu druhe poloviny a zaverecna bitka mi proste prisla opravdu slaba. (14.06.2009)

Veliká klasika, kterou jsem viděl za těch  spoustu let, co se na pohyblivé obrázky dívám, už nespočetněkrát. Vždycky mě spolehlivě dostane především hudba a špína, prach a pot  italských špaget, které tady čouhají z každého záběru. K dokonalosti lehké a vtipné westernové komedie pak u nás přispívá i vynikající dabing.  Hill a Spencer tady poprvé navlékli své typické "šaškovské" čepice, vyhrnuli si rukávy, plivli do dlaní a zmlátili, přestříleli či alespoň zesměšnili hordy nanicovatých pistolníků.  Nenápadný návrat k filmové grotesce, který v průběhu své dlouhé a úspěšné kariéry obě italská esa mnohokrát zopakovala, byť z mého pohledu jim to v té rozpálené Divoké Itálii slušelo nejvíc.  A tak nejen z nostalgie  pět fazolí na okraji pánve zůstává. (27.05.2021)