poster

Způsob zabíjení (festivalový název)

  • Velká Británie

    The Act of Killing

  • Slovensko

    Akt zabitia

    (festivalový název)

Dokumentární / Krimi / Historický

Dánsko / Norsko / Velká Británie, 2012, 115 min (Director's cut: 159 min)

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • *CARNIFEX*
    ****

    "Act of Killing" je prvý z dvojice dokumentov o prevrate v Indonézii z roku 1965. Kým v "The Look of Silence" dostal priestor mladý lekár, ktorý sa postupne stretáva s nejedným vrahom svojho brata, krok za krokom sa dozvedá aký bol priebeh, akým spôsobom mu bol odobratý život, či sa snaží ukázať skutočnú históriu vtedajšej doby z pohľadu "poškodeného" v Indonézii, tento dáva priestor na vyjadrenie či opisovanie ohavných činov samotným zabijákom, gangsterom, ktorí boli, sú, a dlho budú pod ochranou samotnej vlády. Najviac zaráža fakt sily samotnej úprimnosti, s akou radosťou, bez akýchkoľvek výčitiek, priam s hrdosťou sebe samou títo "ľudia" dokázali zabíjať. Nuž, buďme radi (zatiaľ), že žijeme na našom malebnom Slovensku.(27.2.2016)

  • Kristusazapad
    *****

    Akt zabitia je masterpiece, aký sa podarí "len raz za život". Oppenheimer dokázal vo svojom filme zdokumentovať udalosti občianskej vojny v Indonézii, ponúknuť pôsobivú psychologickú sondu do života masových vrahov i podať výpoveď o účinku filmu na divákov či otázkach vkusu. Akýmsi sprievodcom celým filmom je Anwar Congo, kedysi obávaný „gangster“ a jeden z vykonávateľov rozsudkov počas spomínanej genocídy. Spolu so svojimi kamarátmi spomína na staré časy, keď vlastnili kino a vraždili ľudí spôsobom odpozeraným z hollywoodskych filmov. Ich láska k filmu sa prejavila aj v príbehu, keďže Oppenheimerova snímka je z časti akýmsi filmom o filme, ktorý títo bývalí gangsteri nakrúcajú. Viacerí z nich sú zároveň ešte stále vysokopostavenými osobami v politike, väčšinou v paramilitaristickej organizácii Pemuda Pancasila, vďaka čomu sa dozvedáme aj niečo o spôsobe fungovania súčasnej indonézskej spoločnosti. Aj vďaka týmto okolnostiam tak Oppenheimer získal možnosť natočiť nevídane autentickú snímku. Nestáva sa totiž príliš často, aby o samotnej genocíde niekto z bývalých vrahov natočil film, a už vôbec nie, aby vznikol podobne odvážny dokument zo zákulisia. Výsledné dielo tak získava odzbrojujúco desivú úprimnosť, keďže vidíme bývalých gangstrov, hercov a režisérov v jednom, ako premýšľajú nad čo najpresnejším stvárnením vtedajších pomerov a spôsobov zabíjania. Filmári im zdanlivo odovzdane ponechávajú priestor na ničím nerušené diskusie a nakrúcanie a vzniknutý materiál organicky včleňujú do štruktúry svojho dokumentu. Navyše aj samotný subžáner „film o filme“, v ktorom diváci vidia samotný akt nakrúcania, psychologicky posilňuje zdanie autenticity. Počas filmu samotní aktéri niekoľkokrát odhaľujú aj svoju cinefilnú dušu, čo sa prejavuje nielen v samotnom spôsobe zabíjania obetí, ale aj v štýle obliekania či v samotnom filme, ktorý nakrúcajú.Tvorcom filmu sa podarilo vyhnúť aj emocionálnej manipulácii, keďže zvuková zložka filmu je pomerne nevýrazná a „neruší“, dokonca, až na zopár výnimiek, nesprevádza žiadne emocionálne vypäté konanie postáv a kamera je obvykle ručná či statická. Rozprávanie o vraždách postavy „produkujú“ so stoickým, niekedy až trochu cynickým výrazom na tvárach i v hlasoch a niektorí absolútne relativizujú akékoľvek humanistické ideály. Aj vďaka týmto okolnostiam si mohol Oppenheimer dovoliť do výsledného tvaru príliš nezasahovať a nepodsúvať divákovi jednoznačnú odpoveď. Samotná absurdnosť stavu indonézskej spoločnosti i výsledného filmu natáčaného hlavnými aktérmi dokumentu hovorí sama za seba. Viac tu(4.10.2014)

  • TaxiDriver
    *****

    http://www.youtube.com/watch?v=LLQxVy7R9qo(25.12.2013)

  • DwayneJohnson
    ****

    Bůh nemá rád určitě komunisty..... Tahle věta mi asi nejvíc utkvěla v paměti. Až tragikomický dokument, který se ohlíží o skoro padesát let zpátky a mapuje násilné převzetí moci v Indonésii. Milión zvražděných, převážně komunistů, ten mluví už jenom sám za sebe. Jejich tehdejší katové po těch několika desítkách let dělají, jako by snad lovili králíky nebo přemnožené krysy a ani nehnou brvou a souhlasí s něčím, u čeho se mně můj rozum už tak dlouho nepříčil. Když to tak vezmu, jsem nakonec velmi rád, kde jsem se narodil. A to rozhodně nežiju v ideálním státě.(19.1.2015)

  • RasputincZ
    *****

    "War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět!(27.5.2013)

  • - Štáb byl častokrát kárán vojenskou policií a byl mu zabavován filmový materiál. Na dokumentu se totiž přímo podíleli přeživší masakrů z roku 1965, kteří jsou v zemi pod přísným dohledem a kontrolou. (Brousitch)

  • - Barva Anwarova vlasového porostu se mění pomalu co scénu. Důvodem je, že výsledný materiál je řazen tématicky a nikoli chronologicky. První setkání s Anwarem totiž probíhala v době, kdy měl šedé vlasy. On si je potom sám od sebe pro účely filmu obarvil na černo, ale natáčení trvalo tak dlouho, že mu během něj postupně odrostly zpět do původní barvy. Autoři si toho byli vědomi, ale dle Herzoga to je o předmětu jejich zájmu rovněž svým způsobem vypovídající a tak Anwara nijak nenutili k odbarvení poté, co se s barevným přelivem poprvé ukázal. (Zdroj: bonusy na Blu-ray) (DaViD´82)

  • - Režisér Joshua Oppenheimer v Indonésii původně natáčel snímek na zakázku, který sledoval komunitu obyvatel, kteří se pokoušeli založit odbory tam, kde jsou ilegální. Na vlastní pěst a s malým financováním díky univerzitnímu stipendiu se poté do země vrátil, aby s komunitou natočil film o událostech z roku 1965. Vyprávění vesničanů ho poté zavedla právě k samotným vrahům, kteří byli hned od začátku otevření k celé kauze a sami od sebe Oppenheimera na místa vražd zaváděli. (Brousitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace