Robot Jox - Zápas robotů

Go Go Power Rangers? Ano, jediná podobná záležitost s obřími roboty jsou Strážci vesmíru a tohle těmi efekty není zas tak daleko. Papundeklové kulisy, příšerní herci, příběh vybrakovaný z karate filmů, sci-fi svět o kterém se nic nedovíme a skoro hodinu se nic neděje. Jenže pak začne souboj dvou mechů plný řetězových pil, raket, laserů, transformování, který pokračuje ve vesmíru a vrcholí brutální bitvou pilotů. A já sedím před obrazovkou, je mi zas dvanáct a koukám na to s otevřenou pusou a nadšením v očích. Závěrečné sportovní gesto bylo celkem nečekané, ale silné. Zkrátka za ten konec míň jak tři nedám. (03.02.2016)

Stuart Gordon a jeho (a Yuznův) dvorní herec Jeffrey Combs přispěli našemu porevolučnímu videoboomu řadou populárních titulů, vedle lovecraftovských adaptací RE-ANIMATOR a ZE ZÁHROBÍ také akčními sci-fárnami PEVNOST STRACHU a ROBOT JOX. Druhý jmenovaný snímek Gordon natočil pod názvem Robojox v roce 1986 s úmyslem popást se na transformerské mánii vyprovokované televizním seriálem "TRANSFORMERS" (1984-87). Uvedení filmu bohužel zdržel bankrot jeho produkční společnosti Empire Pictures bratří Bandů (mj. vyprodukovala i ARÉNU, RE-ANIMATORA, ZE ZÁHROBÍ a VĚZNICI) na konci 80. let a když se konečně dostal do kin, šílenství kolem transformerů už odeznělo a snímek propadl. Celkem po právu, protože triky (pookénková animace miniatur robotů, zadní projekce aj.) jsou velmi slabé, akce tu není tolik kolik by mohlo a ukecaný scénář je maximálně předvídatelný (např. vedlejší linie se zrádcem ve vlastních řadách). Nicméně i přesto (a s odstupem času) je to docela napínavé, všechna ta heroizace robo-pilotů funguje a obzvlášť se mi líbilo finále s honičkou vesmírem a závěrečnou bitkou obou pilotů mezi troskami zničených robotů. Jeffrey Combs se tu ale jen mihne jako Prolét č.1, komentující zápas. (30.05.2006)

Před novým shlédnutím: Tady to bude zatím bez hodnocení. Pamatuju si ale, že když jsem to jako malý viděl na videu, tak jsem potom filmu běžel ven, schoval se v nějakým větším křoví a hrál si tam na to, že jsem uvnitř obrovského robota a řídím ho. Nostalgie jako prase. Dneska si ale už nepamatuju z filmu nic, jen že tam spolu bojovali nějací dva roboti. Snad budu mít příležitost to ještě někdy a snad v brzké době vidět. Po shlédnutí po více jak dekádě: Tak jsem to viděl a nostalgie zapracovala. Při sledování filmu jsem si vzpomněl, že jsem v něm snad poprvé v životě slyšel větu "Zlom vaz" a strašně jsem řešil, co to znamená a rozuměl jsem "Zlom vlas". Teď s odstupem času jsem se bavil ale úplně jinak než tenkrát. Dostala mě totální béčkovitost a naivita, která z filmu sálá. Bavily mě také producentské kompromisy, kterých je film plný. Co to je producentský kompromis? To je, když producent slíbí film produkovat pod podmínkou, že se v něm objeví nějaké lákadlo dané doby, například v bondovce Moonwalker lasery a vesmír, páč prostě frčely v té době Hvězdné války. Tady je vidět, že se to snažilo nalákat na všechna lákadla přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jsou tu různé digitální předměty, dálkové ovladače, videotelefony, jsou tu lasery, roboti, je tu souboj zlej rusák versus hodnej amík, je tu bitka ve vesmíru, jsou tu vznášedla a co mě pobavilo nejvíc - je tu karate a box, což v té době frčelo maximálně a ve filmu je cítit, že tam je tato složka celkem násilně našroubovaná. Ale prostě mě to bavilo. (29.12.2007)

Keď som to pozeral ako menší, pripadalo mi to ako dlhá nudná vata pred konečne zábavným akčným súbojom. Dnes by som to otočil: vidíme ako tak zaujímavý námet ukončený upoteným a miestami vyslovene trápnym stretom dvoch chlapíkov v obrovských plechových škatuliach. Vyslovene trápna je minimálne oná exkurzia do vesmíru, ktorá nemá v rámci danej súbojovej taktiky žiaden zmysel a v rámci filmu nanajvýš ten, že vedie k streleckému poškodeniu "kladného robota". Celá idea filmu (namiesto vojen sa vedú súboje prostredníctvom veľkých, vybranými jedincami ovládaných robotov, a to všetko pod dohľadom rozhodcov v patrične páskovaných oblekoch a za prítomnosti nadšených divákov) je bohužiaľ kolosálny, ťažko akceptovateľný nezmysel. - Pokiaľ ide o tú "vatu": videl by som tu zaujímavé body: záchvevy biologickej etiky (ľudia zo skúmavky - sú polnohodnotní?), psychológie (a ono to dievča proste chce a chce dokázať, že vie zvíťaziť; hlavný hrdina je hlboko zasiahnutý tragédiou a zmarenými ľudskými životmi, takže kašle na zmluvu, fanúšikov a nespokojencov a kariéru ukončí; umanutý protivník, ktorý zabíja aj tých, ktorí sa vzdali, a napadne sudcov, len aby si konečne bojom so slávnym Achillom mohol dokázať, že on je ten naj) a akéhosi humanistického posolstva (záver filmu: "Můžeme žít" - čo je dosť kŕčovité a nevierohodné). Tieto svetlé momenty sú síce sympatické, ale zrejme nestačia. Na plnohodnotný film to jednoducho napriek snahe vydať zo seba nejaký dej a pointu nemá, ako béčko to v niektorých bodoch zlyháva. Triky sú slabé, mnohé momenty až príliš naivné - a hlavná ženská postava málo pekná... :-) (25.05.2011)

Vynikajúce sci-fičko, ktoré má pre mňa aj neopísateľnú nostalgickú spomienku na detstvo, v ktorom som tento film videl po prvý krát. Mal som zhruba asi 11. Film na chlapca v tomto veku zapôsobí maximálne, ja som bol ako prikovaný k obrazovke a aj keby horelo, sral by som na to a snažil som sa maximálne sústrediť, aby mi ani jedna sekunda neušla. A po tých dlhých rokoch, keď som náhodou zistil konečne tento názov filmu a mohol si ho zohnať, zistil som, že film nestratil to kúzlo ktoré mal pred časom. Film s vinikajúcim nápadom, efektmi, plný nádherných robotických scén, ktoré fajnšmekra a obdivovateľa veľkých robotov musia nadchnúť, či už je mladý alebo starý. Tí, ktorí na tomto filme pracovali boli rozhodne podobní zanietenci. Ďakujem im za obohatenie môjho detstva. (22.06.2007)