Morozko
Mrázik
Frosty
Frosty
VOD (1)
Obsahy(1)
Legendární ruská pohádka o pracovité Nastěnce, statečném, ale samolibém Ivanovi a lásce, která si poradí se zlou macechou stejně jako s mrazivým kouzlem berly mrazilky. Bylo nebylo, žil kdysi stařeček, který měl hodnou a pracovitou dceru Nastěnku, jenže si vzal za ženu zlou, která je oba týrala stejně jako její rozmazlená dcera Marfuša. A protože Marfuša příliš krásy nepobrala, o to víc macecha nenáviděla půvabnou Nastěnku, a přemýšlela jak se jí zbavit, až ji nakonec jedné kruté zimy do lesa vyhnala a doufala, že tam zmrzne nebo ji vlci sežerou. V lese naštěstí pečoval o zasněžené stromy kouzelný Mrazík, strážce zimního lesa, car metelice a bouře. A ten, protože byl spravedlivý, pomohl Nastěnce a postaral se oni. A ve stejný čas, ovšem na jiném místě zas, vydal se do světa pohledný silák Ivan. Loupežníky přemohl, s ježibabou si poradil, ale dědečka hříbečka urazil, takže se stal medvědem a musel konati dobré skutky, aby znovu získal zpět své lidskou tvář. Však to všechno dobře znáte, vždyť s touhle pohádkou se na televizních obrazovkách setkáváte rok co rok už více než třicet let. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 047)
Vidět tenhle film v ruštině s titulky, pak by asi bylo po kultu. Snad jediný film, kterému dabing přidal minimálně hvězdu navíc. A nebyla rudá :) ()
Kdybych dal Mrazíkovi jiné hodnocení než maximum, musel bych si nafackovat. Totální kult!!!! ()
Je to naivní, sovětské, viděné už 100x, ale je to klasika, na kterou se každý rád podívá i po 101. a ani nehlesne. Protože se z tohohle filmového klišé stalo klišé českých vánoc a všichni ho žerou i s naviákem. ()
Tak za prvé - je to jenom pohádka. Za druhé - je to ruská pohádka. Za třetí - vrcholný skvost českého dabingu a důkaz toho, že čeští filmoví překladatelé mají blíž k ruštině než k angličtině:) Za čtvrté - kolik filmů si s kamarády dobrovolně sehrajete za dlouhého pochodu a ještě se u toho skvěle pobavíte? Tyhle čtyři body by měly obhájit to co je snad všem předem jasné - Mrazík je klasika všech klasik a jako takový je nedotknutelný jako Berla Mrazilka:) ()
Stokrát omletá podívaná pro mne absolutně ztratila na přitažlivosti a snímek se pro mne stal téměř nesnesitelný. Pár svátků ho teď vynechám a možná, že za nějakých dvacet let se mi bude opět líbit... ()
Není to špatný ani jako pohádka, ani jako sovětská záležitost...o Františku Filipovském ani nemluvě ;-) ()
Kult, který nechápu. Tohle by mi dokázalo každoročně zkazit Silvestra... ještěže se dá televize přepnout, popřípadě vůbec nezapínat. ()
Ano, někdo může namítnout, že ho viděl už snad 20x. Ano, někdo může namítnout, že jsou v této pohádce určité nelogické návaznosti. Ano, někdo může namítnout, že herecké výkony jsou naivně pitomoučké ... Sakra, o čem to tady melu? Vždyť je to Mrazík!!! A Mrazíkovi prostě nejde dát nic jiného, než 5 hvězdiček nepodmíněně! Už jen za ten skvělý dabing si je plně zaslouží. "Před naší, za naší, cesta má ať nepráší, hej ...." ()
Devadesát pět procent slávy této pohádky si pro sebe uzurpoval dabing, který je tak geniální, že z obyčejné ruské pohádky udělal takový zážitek, že je potřeba jej v našich duších připomínat každého Silvestra. Pro klid našeho národa. ()
Veľmi milá, pohodová rozprávka na spríjemnenie naprílad takých Vianoc, kde nie je núdza o dobré odfrky, všelijaké čudesné rozprávkové postavy, hlavne ježibaba nemá chybu, Slovenský dabing tiež spraví svoje, trikovo tiež slušne spravení, masky prepracované, proste klasika čo pobaví aj po x-krát. /80%/ ()
Gavarite parusky? ()
Scénář: Nikolai Erdman, Mikhail Volpin .. Milovaný Mikulášský evrgrín. ()
Odjakziva mi bola tato rozpravka protivna. ()
Vysoké hodnocení téhle pohádky je zřejmě vytvořeno kultem, který kolem téhle pohádky v českých zemích vznikl a podléhám mu patrně i já - kdybych měl totiž na tomhle filmu pochválit něco konkrétního, tak vlastně nevím ani (mimo geniálního českého dabingu), co bych tak napsal... Jako malý jsem někdy na počátku 80. let oceňoval především atypickou fyziku pohádkového světa - třeba to, že někdo vyhodí obušky do vzduchu a oni spadnou až někdy za půl roku, nebo to, že chaloupka na muří nožce se otáčí k mluvčímu na povel, jako dospělý divák bych mohl napsat něco o použití subjektivní kamery či o specifické práci s barvami...stejně ale převládá pocit nostalgie...a nedělám si iluze, že u jiných diváků i ostalgie... ()
Nejlegendárnější zfilmovaná pohádka. ()
Kdo nezná tuto pohádku, jako by nežil. Určitě nejoblíbenější vánoční film v ČR. Přestože je ruská. Ha, Ivan!! ()
NASTĚNKU CHCI ZA ŽENU...... /// Tady snad nemá smysl pro nás, ,,Husákovi" děti co dodávat... . Musím upozornit, že 5.1 zvuk (nově vytvořen pro DVD!) ocení zejména obdivovatelé Marfuščina ,,loupání" ořechů. Uchu lahodící pasáž očekávejte taktéž, když chuďinka čeká v lese na Mrazíka a ,,papá". ()
Pohádkový kult. Nechápu lidi, co neviděli Mrazíka alespoň 7krát . . . ()
Mrázik bol natočený pred 27 rokmi môjho narodenia a na tak starý ročník to nieje zlé. Aj keď pre mňa je to príliš staré, takže mám pochopenie pre každý nedostatok tej doby. Ale v konečnom dôsledku viac ako 60% tomu nedám.............. Soundtrack Nikolay Budashkin:. ()
Nemohu než nepoužít toto zhodnocení díla, které jsem našel někde na internetu, doufám že to autorovi nebude vadit: K textům, jejichž hluboký smysl zůstává skryt pod profánním povrchem, patří i známá sovětská filmová pohádka Mrazík. Běžně bývá vykládána jako boj dobra a zla. Ano, je tomu tak, ale nejde tu tolik o boj mezi hodným Ivanem s Nasťou a jejich spojenci na jedné straně a zlými stvůrami od ježibaby až po macechu a hloupého ženicha s prasečím hláskem na druhé. Jde o boj lidské přirozenosti proti spoutávajícím ji konvencím. Autor scénáře Nikolaj Erdman, významný představitel ruského absurdního dramatu, vědomě zašifroval do konvenční, z folklóru převzaté struktury pohádky poselství o síle vášně, která překonává nepřízeň pokrytecké doby. Proberme si pohádku obraz po obraze: Na počátku vidíme loučení Ivana s matkou. Ivan odchází do světa a vůbec se mu nechce poslouchat matčina doporučení, jak se chovat co nejkonvenčněji ("a starým ustupuj"), natožpak zůstávat v incestním oidipálním vztahu k ní ("a někdy si na mě vzpomeň"). V této souvislosti je typické, že není zmínky o Ivanově otci: Váňa vyrůstá, aniž by znal model mužského, otcovského chování. Ivanův odchod není jen tradiční "cestou na zkušenou": Roztržení svazujícího, incestně zabarveného a tedy patologického vztahu s matkou je pro něho otázkou životního dozrání, vyspění v muže. Stín matky jako jediné ženy, kterou skutečně miluje, však provází Ivana i dále: Ivan potkává půvabné dívky, které ho lákají k vykonání zralého genitálního kontaktu. Všimněme si i jednoznačně erotického symbolu jablka (mýtus o Evě a rajském plodu!), které dívky házejí Ivanovi, zpívajíce verš "jablíčko ti dáme, pak si zazpíváme". "Zpívání" jako tabuistické označení soulože je rovněž hluboce tradiční. Ivan však tyto pokusy o kontakt odmítá. Cítí poprvé, že jeho přirozené tíhnutí je jiné. K incestuálnímu poměru s matkou přibývá i další součást komplexu rozpadu: narcismus. Poznáváme jej ve scéně se zrcadlem, kdy se Ivan zhlíží ve svém mladistvém půvabu. Píseň "Nevěstu si vyhledám / ta musí být jak jarní květ / jinak budu radši sám" odhaluje jeho falšující, krycí motivy: Nemožnost navázat vztah s reálnou ženou maskuje touhou po ideálu, rozumí se že čistém, platonickém, který nebude vyžadovat prokázání jeho mužnosti. V tomto okamžiku nás film přenáší jinam. Jsme uvedeni přímo do ohniska konfliktu, který probíhá v rodině Nastěnčině. Ošklivá sestra Marfuša nemůže spát - je trápena neukrotitelnou pohlavní touhou. Je to ovšem touha nestandardní: Lízátko v její ruce je symbolem cunnilinctu - ano, Marfušina touha je zřetelně lesbická, jejím objektem je nevlastní sestra Nastěnka. Nastěnka, jejíž zaměření je naopak heterosexuální (jehlice, s nimiž neustále při pletení obcuje), nechce své sestře vyhovět. Zlá macecha jí proto vyhrožuje a sadisticky se na ní ukájí. Lesbický motiv je tedy přítomen i zde. Děj se opět vrací k Ivanovi: Přepadávají ho loupežníci. Nenadálý kontakt se světem drsné, vyzrálé maskulinity je pro Ivana nečekaně přitažlivý. Zjišťuje, že jeho vlastní role je ženská, pasivní. Jeho výrok "nu což, tak si mě olupte" vyjadřuje touhu být hrubě, bestiálně, nejlépe análně znásilněn. Zaujetí, s jakým se vrhá na kyje loupežníků a vyhazuje je do výšky (křivka, jíž kyje vylétají k obloze, se nenáhodně podobá Rauch-Paulsenově křivce orgasmu), svědčí o intenzitě probuzené vášně. Jednorázový kontakt, při němž jde pouze o holý sex, však Ivana nadlouho nemůže uspokojit. Dědeček Hříbeček, jehož Ivan potkává vzápětí, je jedinou bytostí mimo labyrint erotických vztahů této pohádky. Jeho úloha je jiná - iniciační. Ve schématu, popsaném Danielou Hodrovou v Románu zasvěcení, zastává Dědeček Hříbeček úlohu Zasvětitele: s Ivanem si hrají na honěnou. Honička zde symbolizuje psychoanalytický proces, dokonce i s náznakem funkce přenosu, kdy se totiž ze cvičných důvodů na okamžik stává objektem pacientovy touhy sám lékař. Dědeček Hříbeček v honičce zvítězil, Ivan je poražen, tj. rozpoznán. Dědeček-psychoanalytik mu dává nazřít jeho identitu. Ivan se ovšem brání přiznat si vlastní homosexualitu až do konce. Dědečkovu diagnózu odmítá a z jeho varování, že potlačovaná přirozenost mu způsobí psychické problémy, si nic nedělá. V marné snaze uniknout svému údělu pokouší se Ivan ještě jednou, naposledy, o heterosexuální styk - s Nastěnkou, kterou potkává na břehu říčky. Osud je ovšem neúprosný. Ivan při pokusu o penetraci selhává. Kbelík, který mu Nastěnka nasazuje na hlavu, je symbolem impotence. Medvědí hlava, která se zpod kbelíku vynořuje, je hlavou potupeného člověka, těžce zraněného ve svém narcismu, hlavou "buzeranta", vystaveného veřejnému posměchu. Jakékoliv další snahy navázat lidský kontakt jsou odsouzeny k neúspěchu. Maska nelidského tvora, stigmatizovaného společností, nedovoluje Ivanovi přiblížit se ke komukoliv. I nevinné děti, ještě nerozumějící podstatě Ivanovy odlišnosti, avšak poslušné společenského tlaku, před Ivanem prchají. Zdánlivě nenápadná postava slepé babky má ve skutečnosti klíčovou úlohu. Je to ve skutečnosti stará prostitutka. Ona jediná díky své "slepotě", tj. neuznávání společenských konvencí, si Ivana neoškliví. Poskytne mu útěchu, nahrazující něhu matčinu. V jejím kvazimateřském objetí (ve filmu je symbolizuje nesení babky na zádech) se Ivan smiřuje se svým údělem. Prostitutka odchází, její úloha v příběhu byla vyplněna. Ivanovi však zůstává její hůl, symbol penisu, který bude od nynějška jeho osudem. V okamžiku Ivanova comming outu mizí jeho medvědí hlava: Už není tvorem vyděděným na okraj lidské společnosti. Je uvědomělým homosexuálem. Ivan vyvozuje z přijaté identity důsledky. Rozhoduje se vyhledat společnost sobě rovných, hledá skupiny homosexuálních aktivistů. Jeho cesta vede nejprve do vykřičeného podniku, chaloupky na kuří nožce. Naráží však na travestitu, Babu Jagu. Kabaretní výstup travestity (v ruském filmu i v českém dabingu představuje Babu Jagu muž) je jedním z vrcholů zpracování pohádky. Ani travestita však není pro Ivana vhodným partnerem: Chce ho strhnout k sobě na společenské dno, zapojit ho do temných osidel homosexuálního podsvětí, kde se obchoduje s drogami a se sexem. Ivan odmítá nabídku stát se prostitutem. Travestita, který se ukazuje ve své druhé podobě - jako mocný vládce podsvětí, povolává heslem "šufír - kefír - dřevěný bohatýr" své gorily. Ivan je "sejmut". Banda se ho pokouší ponutit k prostituci násilím a vydíráním. Pec, do níž má být vhozen, je symbolem mravní propasti, z níž už není návratu. V posledním momentě Ivan z podsvětí uniká. Nastěnka zatím touží po heterosexuálním partnerství, není jí však dopřáno. Ženich, který se o ni uchází, sice praví "Nastěnku chci za ženu", kejhavá INTONACE věty však v souvislosti s větou "můj synáček moc rád husí játříčka" prozrazuje ženichovu identitu: Ano, jedná se o zoofila. Režisér českého znění K. M. Walló velmi správně pochopil charakter této postavy, proto také svěřil dabing duchovnímu spřízněnci ženicha, tedy známému českému zoofilovi, strýčku Jedličkovi. Zoufalá Nastěnka chce skoncovat se životem a vrhá se do rybníčka. Marfuša, která se tu právě koupala, si to ovšem vyloží jako projev náklonnosti. Nastěnka ji prudce odmítá a macecha se rozhoduje rozbroje v domě ukončit - nařizuje staříkovi, aby Nasťu odvezl do lesa. Teprve nyní vidíme, jak silné citové pouto existuje mezi staříkem a jeho dcerou. Že není prosto incestuálního prvku, to se rozumí samo sebou. Mrazík, který se Nastěnky ujme, je kultivovaný bisexuál z vyšší společnosti (motiv dvojího kožichu!), který s ní má, jak uvidíme, velmi přesné plány. Ona verze filmové pohádky, která nám byla prezentována, ovšem postrádá jednu scénu zásadního významu: osudové setkání Ivana s Mrazíkem. V Mrazíkovi Ivan nalézá zralého, staršího, zkušeného partnera, který počne kultivovat jeho osobnost, Mrazík v Ivanovi bouřlivé, jeho dosud jednotvárný intelektuálský život osvěžující mládí a nezkrotnou tělesnost. Původní Erdmanova verze dospívala v této hluboce procítěné scéně své kulminace, mužnou něhou i jiskřivou ironií dialogů se důstojně řadící k nejkrásnějším milostným scénám světové kultury, setkáním Danta s Beatricí počínaje a Otokara Březiny s Jakubem Demlem konče. Stalinská cenzura, která nepochopila množství symbolů Erdmanova filmu, však tuto otevřenou manifestaci sexuální svobody nedovolila. Dialog Ivana s Mrazíkem byl vystřižen. (Bohužel zbytek textu se již do komentáře nevešel, dávám proto aspoň odkaz http://ografologii.blogspot.cz/2007/12/mrazik-psychoanalyticka-interpretace.html) () (méně) (více)