Osvoboždenie
Befreiung
Wyzwolenie
L'armata rossa alla liberazione dell'Europa
Liberation
Oslobodenie
Režie:
Jurij OzerovHudba:
Jurij LevitinHrají:
Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkina, Barbara Brylska, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Vladimir Koreněv (více)Obsahy(1)
Pětidílná epopej Osvobození byla natáčena bez ohledu na rozpočet, aby bylo dosaženo maximálních historických i technických detailů. Například tanková bitva u Prochorovky byla natáčena dva měsíce. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých a francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytváří unikátní divácký dojem. Ve filmu vystupují pouze reálné postavy a samotní vojenští poradci byli účastníci 2. světové války.
Jednotlivé částí: Osvobození I - Ohnivá duha (1967)
Osvobození II - Průlom (1968)
Osvobození III - Směr hlavního úderu (1970)
Osvobození IV - Bitva o Berlín (1971)
Osvobození V - Poslední úder (1971)
(oficiální text distributora)
Recenze (85)
Mistrovský sovětský epos Osvobození v režii Jurije Ozerova je sice občas ideologicky v době minulé (Komunisti - vpřed!), ale filmově v masových válečných scénách jeden z nejlepších, ideologie je zde jen zanedbatelně. Já osobně mám tento druh filmů v oblibě. Rusové válečné filmy točit uměli, vždyť prostředky na ně byly téměř neomezené a Němci jim došli až po dotočení všech dílů:)). Hodnocení jednotlivých dílů Osvobození - díl 1: Ohnivá duha - je asi nejlepší z celé série a je věnován tankové bitvě u Kurska a Prochorovky, díl 2: Průlom - je o bitvě o Dněpr a dobytí Kyjeva, díl 3: Směr hlavního úderu, se věnuje bitvám v bažinách Běloruska v létě 1944 - operaci Bagration; díl 4: Bitva o Berlín - 1945; a díl 5: Poslední úder -1945, který je už nadbytečný, nudný a dost tendenčně se zabývá vztyčováním vlajky na Reichstagem, nevěrohodným kafíčkem Němky pro právě nakvartýrované ruské vojáky, Hitlerovou sebevraždou a pozdní kapitulací. Trailer: nenalezen ()
Arcoss v podstatě shrnul všechna hlavní pro a proti tohoto mamutího projektu, jaký skutečně nemá obdoby. Na filmu je znát poměrně pečlivá práce s historickými fakty, jak bitvami, tak plánováním v zázemí. Samozřejmě je jasné, že se dost probíralo, aby mohlo být ukázáno jen to v konečném důsledku pozitivní, nicméně i tak se dá Osvobození brát jako poměrně přehledný a věrný obraz historických událostí. Opravdu zajímavé je, že se tvůrci nezaměřili pouze na východní frontu, ale alespoň informativně se snaží postihnout i činnost západních spojenců, kteří nejsou líčeni nijak negativně (a budu znovu opakovat Arcosse, který západní film něco takového v takové míře má, snad seriál Vichry války). Dokonce nemám pocit, že by Němci byli vždy prvoplánově karikováni a zavrhováni, z rozhodování sovětských velitelů je znát respet z nepřítele a jeho bojového umění. Tam, kde by jinde byly triumfální věty o vítězství u Stalingradu, neváhá se Stavka probírat následným debaklem u Charkova. Vůbec scény ze zázemí jsou asi největší hodnotou filmu. Bitvy občas trochu postrádají atmosféru, ale jsou v pravdě monumentální. Pokud má být na plátně 100 tanků, je tam 100 tanků (techniku užitou ve válečných filmech rozebírám na konci). Choreografie se ovšem od dobového průměru nijak neliší, ani většina starších západních filmů není v tomto ohledu nijak skvělá, obdobnou a současnou Bitvu v Ardenách to dle mého soudu dosti výrazně překonává (nadprůměrnou výjimkou oproti dobovému stylu jsou např. Most u Remagenu nebo pozdější Příliš vzdálený most, ale to byly ve své době špičky). Samozřejmě je tu místo na patos a hrdinství ruských vojáků, ale není ho zas tolik, kolik jsem čekal, dokonce se objevují i jevy jako strach či zbabělství. Takže vzledem k době vzniku tu máme až překvapivě objektivně natočený polodokument poskytující pohled na dění od roku 1943 do konce války v Evropě a minimálně pro notorické militaristy povinost vidět. Doplnění o bojové technice užívané ve filmech: Pokusím se porovnat Osvobození s dobovou produkcí po stránce užití vojenské techniky (jako doplnění Arcossova komentáře). Používání jiné techniky místo německé (a ostatně i spojenecké) je chronickým nedostatkem válečných filmů od konce druhé světové. Křiklavým příkladem je Bitva v Ardenách, což je nejnepřesnější z klasických válečných velkofilmů své doby. Od základu mění reálie bitvy (tanková bitva v létě bez sněhu), a co se týče techniky: nejen že německé königstigery zastupují poválečné M47, ale dokonce místo shermanů hromadně vystupují M24, což sice jsou válečné tanky, ale v té době se nevyskytovaly v takovém měřítku (navíc jsou jako shermany označovány). Místo transportérů řady sdkfz 250-252 se hojně užívají americké M3. Choreografie bojových scén je rovněž velmi slabá, i starší filmy jsou udělány lépe. Dalšími příklady mohou být i takové filmy jako Patton, kde je dokonce rozebírán pohon amerických a německých tanků a shledáno, že Němci mají výhodu, protože jejich tanky jezdí na naftu a americké na benzín (ač to ve skutečnosti bylo naopak). I mnohem novější film Anzio si nedokázal zajistit odpovídající techniku dokonce ani na spojenecké straně. Oproti tomu Příliš vzdálený most je vypravený celkem pečlivě, takže vidíme dlouhou kolonu skutečných shermanů (resp. často alespoň přesvědčivých maket). Německá strana vychází o něco hůře, ale alespoň transportéry tu jsou opravdové sdkfz a nikoli americké M3, obrněná auta jsou pak poměrně dobře maskovaná jako sdkfz 222 ("tančík poručíka Grubera z Haló! Haló :))) ). Tigery jsou ovšem představovány poválečnými Leopardy I. Jinou perličkou je jinak kvalitní Most u Remagenu, kde jsou shermany zastoupeny opět lehkými tanky M24. Asi vrcholem v prznění techniky je Tucet špinavců, kde se snad na německá vozidla vzalo vše, co se našlo kde na smetišti. Bojové scény se i v západních filmech liší film od filmu, takže v některých jsou přesvědčivé (oba Mosty), zatímco v jiných působí skoro trapně (třeba v Pattonovi, i když tam jde vždy spíš o ilustraci). Celkově záleží na tom, jak poctivě tvůrci k filmu přistupovali a na co se chtěli zaměřit. Trend absolutní věrnosti i po stránce použité techniky je poměrně nový, ale koneckonců i v Ryanovi tigery představovaly přestavěné T34, sice mají poměrně dobře udělanou korbu, ale podvozek je prozrazuje. Nemohu si nerýpnout též do Pearl Harboru, ale odkazuji na komentář. Jen jako perličku zmíním některé italské filmy, kde třeba americké i německé tanky zastupují shermany, či třeba ve filmu Orlové nad Londýnem dokonce Angličané mají messerschmitty a němci spitfiry (tuhle výměnu jsem fakt nedával, ale ostatně celý film je sračka :) ). Z tohoto hlediska hodnotím v Osvobození použité přestavby tanků T-44 na tigery jako jedny z nejzdařilejších vůbec, i já je kdysi dokonce považoval za pravé tigery). () (méně) (více)
Velmi obsáhle o sérii Osvobození pojednává komentář Arccose a flankera.27 a žádný nový úhel pohledu se už patrně k tak rozsáhlým textům vymyslet nedá, takže ve stručnosti - pro fanoušky vojenské historie a milovníky vojenské techniky určitě povinnost a zároveň pro filmové nadšence důležitý kus filmové historie, který se nedá opominout, pro ctitele kvalitního herectví a pečlivě promyšlených scénářů obtížně stravitelná podívaná, která je holt poplatná své době, místu vzniku a svému tvůrci. Ozerovovi práce s detailem a s herci nikdy moc nešla, stejně tak choreografie bitev je těžkopádná, ale nikdo jiný nedokázal soustředit před kameru takové množství vojáků a vojenské techniky jako právě on. Osvobození je možné hodnotit v zásadě jakýmkoli počtem hvězdiček podle osobního hodnotového měřítka, za sebe musím konstatovat, že je mi s odstupem času čím dál tím odpornější patos, naivita a zřejmý propagandistický rozměr. Celkový dojem: 25 %. ()
Veľkosť a náročnosť niektorých scén je dychberúca. Počet techniky a komparzistov je dnes už asi neprekonateľný. V tomto je film najsilnejší a okrem toho mnohým málo znalým divákom dokáže zhruba podať reálny a ucelený pohľad na celý priebeh toho najdôležitejšieho v 2. svet. vojne. Pochváliť treba nestranný pohľad a priestor dostáva tak jedna ako aj druhá strana. Jedinou, ale pre mňa zásadnou vadou na kráse je fakt, že veľká väčšina bojových scén je snímaná z výšky. Chýbali mi vojaci na fronte a v boji z blízka, cez ktorých by bol myslím film divákovi bližší. Pár ich tu je, ale nedostávajú veľký priestor a ich osudy vždy preťali dôležité udalosti. Samotný záver sa nesie až v smiešne socialistickom duchu a výpočet mŕtvych akosi pozabudol na židov(ak som dával dobrý pozor), čo sa mi ani veriť nechce. 80%. ()
"A SINCERE DIPLOMAT IS LIKE DRY WATER OR WOODEN IRON." ----------- Všetko potrebné a dôležité zhrnul Arcoss vo svojom komentári (taktiež aj flanker.27) a myslím, že nemá cenu nič viac dodávať. Oslobodenie sa hodnotí veľmi ťažko, záleží na tom, ktorej strane mince divák verí. V prvých troch dieloch bola propaganda relatívne na uzde, v posledných dvoch sa odtrhla z reťaze. Odhliadnuc od nej sa jedná o výživný vojnový snímok, ktorý v mnohom predčí svojich západných kolegov a ktorý je slastnou básňou pre milovníkov filmov o druhej svetovej vojne. Dal by som za tri, no dávam napokon štyri hviezdy. Tri som dal už aj horším snímkom a navyše som veľmi rád, že som toto sovietske dielko mohol vidieť a celé schrúmať počas jednej vianočnej noci. Čas pri tom odsýpal až podozrivo rýchlo. ()
Slušné a s původním dabingem hezky podané.. ()
Když tu koukám na ty obsáhlé komenty, budu se to snažit co nejvíce zkrátit. Velkolepá, precizní, detailní a výborně sehraná historická podívaná, která opravdu nemá obdoby. Vynikající kamera a neuvěřitelně věrohodní herci (Hitler, Goebbles). Nenašel jsem v tom chybu, točili to soudruzi, ale soudruzi také osvobozovali, tak proč ne. Vřele doporučuji všem milovníkům neamerické válečné kinematografie. ()
Pominu-li nepřehlédnutelnou, ideologickou pachuť, tak se mi dostalo jednoho z nejlepších počinů na tohle téma. Solidní dabing, přesvědčiví herci a hlavně výborně natočené, válečné scény. To vše dělá z Osvobození seriál, který Vám hned tak z paměti nevymizí. ()
Na čsfd je úžasné, že sa tu dá dobre zasmiať. Na komentároch špeciálne. Napríklad lubica1995 k tomuto seriálu píše: "Ťažko pridať hviezdičky. K vojnovým filmom mám rešpekt. Ale k Americkému pohľadu na ne....nie." Tak epopej natočená v roku 1969 v Sovietskom Zväze má vraj americký pohľad... Zaujímavý názor. Ale inak som čakal viac propagandy a bol som prekvapený veľkou kvalitou, precíznosťou, pekne sa tu dopĺňajú hrané scény s archívnymi. Našťastie to bolo točené už v období destalinizácie a tak tu nie je fúzatý tyran zobrazený ako neohrozený macho. Hoci k tomu, že nevymenil svojho syna za maršála nebolo povedané to hlavné. On síce povedal: „Nehodlám vymeniť vojína za poľného maršála. Nemám syna menom Jakov.“ Ale v skutočnosti nešlo o vojenský počin, len jednoducho svojho syna nemal rád, pretože si vzal za ženu židovku. Keď sa o tom Stalin ako zarytý antisemita dozvedel, zúril tak, že sa labilný Jakov v tom čase pokúsil o samovraždu. Guľka z jeho pištole ho len poškrabala, čo Stalin okomentoval len slovami: „Ten neschopák sa nedokáže ani zastreliť.“ ()
Ježíš ne. Teď to běží na ČT2 a my na některém z dílů byli se školou v kině. Asi to má něco do sebe, ale já si pamatuju jenom nudu, protože mě to úplně strašně nebavilo. ()
Asi nejhorší válečná série jakou jsem viděl. Opravdu ztráta času a nechápu tak vysoké hodnocení tady na čsfd. ()
Jeden z počinů, na které se dříve chodilo povinně do kina (bohužel jsem tuto dobu nezažil:)) o hrdinných klucích z Ruska, kteří Hitlerovi na prdel dali. Velkolepé bitevní scény a skvělá výprava zajišťují i po letech slušnou válečnou zábavu. Výsledný dojem kazí jen zbytečný patos a fakt, že návštěva "rudých" hochů v Čechách rok před natočením této minisérie nepřinesla mnoho dobrého. ()
Černobílé "zahraniční" sekvence považuji za kvalitnější než barevné bitevní, ale i ty jsou hodně působivé. "Osvobození" nezkresluje historii více než opovídá době a místu vzniku a podává 2. světovou válku v šíři vpravdě maximalistické. ()
Zajímavá podívaná, jsem rád ale že to mám za sebou, nejvíc mě asi bavila skutečně záběry jinak to pro mě nebylo dvakrát zajímavé. Ano o válce jsou vždycky zajímavé příběhy, je pořád o čem vyprávět jde jenom o to jak se podají na obrazovku. Jednoduché a místy zajímavé ničím ale extra dokonalé. ()
Divím se! Divím se hodně! A čemu, že se to vlastně divím? Nikdy by mně nenapadlo, že budu koukat na něco rusko-německého a ještě ke všemu, že mi to hned přibyde do mé sbírky DVDíček, ale tohle je opravdu velmi povedené. V roce 1969 se podařilo natočit něco extra. Osvobození! 5 dílný seriál s prvky dokumentu. Všechno je vymazleno do detailu. Když jde o historická fakta, tak super. Nejsem historik, ale o druhou světovou válku se celkem zajímám a tady bych řekl, že to v ničem nelže. Na bojišti je to také perfektní. Velmi dobře natočeno a především velice realisticky a hlavně to má dokonalou atmosféru. Jediné co mi vadilo, tak byli dialogy o taktice. Jako jo, musí to tam být to každopádně, ale pokud to tam bylo, tak to byla nudnější pasáž, ale dalo se to skousnout a hlavně to prostě k tomu patří, tudíž neudělám nic. První díl mně až tak nebral, to je fakt! Potom ale přišli další díly a přibývalo scén z bojiště. Zejména tedy 5.díl byl super. To zatopení metra mně vážně dostalo. Na to, že v tom hráli Rusové, tak to byli docela sympaťáci. Natočit remake Osvobození, tak kdo ví, ale možná by z toho bylo nové Bratrstvo neohrožených. Když si vzpomenu na základní školu a potom na střední školu, kdy jsme probírali druhou světovou válku z těch nudných nějakých učebnic, tak to bylo hrozné. Kdyby tohle místo těch učebnic pouštěli, tak by učitelé udělali líp!!! ()
Tak velkolepou poctu by dnes už asi nikdo natočit nedokázal. Samozřejmě, jde především o zobrazení a oslavu hrdinství sovětských lidí, kteří se nesporně o vítězství nad nacismem zasloužili ze všech nejvíce. Zároveň se však jedná o poměrně komplexní pohled na celé vítězné tažení započaté u Stalingradu, jehož hlavní osu sice tvoří největší bitvy východní fronty, ale která neopomíjí ani větší či menší zmínky mapující rovněž důležitá dění na jiných místech, pro mě poněkud překvapivě zahrnující například operaci Valkýra nebo zatčení a osvobození Musoliniho, a diplomatická jednání. Je jasné, že odboček na jiná bojiště mohlo být mnohem více a osobně bych byl velmi rád, kdyby byl významný prostor věnován i partyzánskému boji, ať už na území Jugoslávie, nebo jinde. Toto ztvárnění je přesto velmi působivé a, díky využití některých původních materiálů, jejich výborného zakomponování do celku, v němž se chytře střídají scény hraného dokumentu se scénami válečného filmu, jež jsou často až epických rozměrů, vyvolává velice autentický dojem, podpořený i tím, že neukazuje jednotlivé události v jednoznačně černobílém světle, ale vytváří skutečně barevný obraz války. 90 % ()
Ták sovětské... ~~~ Jde o taký filmovější pětidílný pokus o dokument ze sovětského pohledu. A aby to bylo zajímavější, je to až příliš protkáno sovětskými žvásty, pohledy na trpící rusy a tak nějak ignoraci západní fronty. Vystihuje to např. začátek Stalinovy věty "Bitva o Dněpr je z pohledu vojensko-politického..." nebo vyobrazení vylodění spojenců u Normandie jen pár několikavteřinovými historickými záběry bez válčení, takže oproti smrtím Rusů to vypadalo jak procházka růžovým sadem, nebo při bitvě o Berlín pochvala jakéhosi politruka generálem za to, že fotí vojáky na nové stranické průkazy :) Některé dialogy postav byly až trapně naivní. Stejně tak byla dost rušivá ta ruská ošetřovatelka, která se náhodně objevovala e filmu a smysl to nemělo žádný, snad jen krom upíchnutí jakési manželky, dcery nebo milenky režiséra. ~~~ Jako průřez východním tažením to není zlé, jen se musíte umět oprostit od hodnoučkého Stalina a proradného Roosevelta se Churchilem - prostě pokus o jakýsi filmovější děj a vyobrazení postav je poněkud směšný. Nicméně fandové sovětské techniky a nějakých těch zbraní by mohli být nadšeni, v měřítku více než hojném tu uvidí mnohé v pohybu. ~~~ PS: Český dabing ne-Rusů žalostný, jak opožděný simultánní překlad, taktéž mi unikal smysl zobrazování částí filmu v černobílé barvě a částí barevně, nehledě na stranu konfliktu, asi nějaký umělecký záměr. ()
Nejlepší válečný film , co jsem nikdy neviděl.... ()
Dívám se v televizi na pětidílnou epopej "Osvobození", čumím a nemohu pochopit, že tento SKVOST chybí v mé video sbírce válečných filmů, které byly světově natočené ! Mám Ozerova "STALINGRAD" a to jsem se domnívala, že už není možné něco lepšího a pravdivého natočit. Jsem nadšena ! Jako pamětník 2.svět.války to znovu prožívám a mohu hodnotit jestli to tak opravdu bylo. Bylo mi 10 let, ale už tehdy jsem poslouchala s tatínkem zprávy z rádia pod dekou (protože poslouchat Moskvu nebo Londýn nahlas se rovnalo "ke zdi" ). Postavy v tomto filmu vybral režisér (i co se týče fyziognomie tak jedinečně, že jsem z toho měla husí kůži). Vynikající dialogy ! Zde se znovu potvrzuje mé tvrzení, že film dělají vynikající dialogy. Filmy, kde se žvaní o ničem, kde není vtipná myšlenka nebo ohromující myšlenka, výborně zpracovaná scénářem, nemohou mít u náročného diváka úspěch. Přiblblé grimasy, vulgarity a jiné pitomosti nenahradí hloubku filmového umění. Domnívám se, že film je proto na tak vysoké úrovni, že tam Rusy hrají ruští herci, Němce hrají i mluví němečtí herci a těch pár postav důstojníků západních hrají američtí nebo britští herci. Proto je to tak jedinečné a též se nehledělo na náklady filmu. No nemám slov - báječné !!!!!!!!!! ()
Cyklus Osvobození nebudu hodnotit žádnými hvězdičkami. Mohl by totiž dostát hodnocení Odpad i plných pět hvězdiček - záleží na úhlu pohledu. Filmy mají být oslavou sovětského úspěchu ve Velké vlastenecké válce. Máme možnost vidět postup sovětských vojsk přibližně od bitvy o Kijev až do Berlína. Filmaři se neomezili jenom na dramatizaci bojů a osudů jednotek, ale zakomponovali do filmů i záměrně černobílé téměr dokumentární pasáže o okolnostech konfliktu. V nich vidíme Stalina, Jaltskou konferenci, Hitlera a jeho štáb, vylodění v Normandii... V celém cyklu jde vůbec o zmapování válečného úsilí. Sice se všemi díly vine příběh několika vojáků, ale je spíše podružný. První, co asi každého na filmech má zaujmout, je náročná výprava. Jestliže si režisér přál, aby po pláni jelo sto tanků, tak po pláni jede sto tanků. Problémem je, že takto to funguje u sovětských jednotek. Není divu, tanků T-34, IS-3 a dalších sovětských typů se po celé zemi zachovalo dostatek (ani dnes by to nebyl problém). Ale získat potřebný počet německých Tigerů už bylo obtížnější. Proto je často zastupují oplechované ruské tanky. Zvláště u tanků v pozadí je občas poznat podvozek T-54. Pokud ale tankům nerozumíte nebo se nebudete šťourat v záběrech, vadit to nebude. Podobně masívní je i nasazení komparzu. Mnohem horší už je to s nasazením letectva. Na obou stranách konfliktu zastupují letectvo přemalované cvičné stroje. Občasný trikový záběr má kvalitu Včelích medvídků - filmaři se k nim naštěstí uchýlili jenom vzácně. Veškeré výbuchy a pyrotechnické efekty mají blízko k realitě, nejsou to žádná ohnivá vzplanutí, jak je známe z amerických béčkových filmů, ale pořáné exploze, při kterých odlétá zemina. Bohužel choreografie bitev je ubohá. Při tankových bitvách prostě jedou tanky zleva doprava nebo naopak. Mezi nimi se objevují výbuchy, zcela bez návaznosti na nějakých vystřelech nepřítele. Vojáci stojí v bombardovaných zákopech, jako by se nic nedělo (pochybuji, že to má být zpodobnění sovětského hrdinství). Pohyby všech jednotek, ať už pěších nebo motorizovaných, jsou trapně nerealistické a toporné. Herecké výkony hlavních postav nejsou vůbec dobré. I při nejlepší vůli být shovívavý k době vzniku jsem se u některých scén usmíval, jak vyzněly trapně. Šlo především o prvoplánové srdceryvné scény umírajících kamarádů. Naopak dobře vypadaly scény s Hitlerem a 'polodokumentární' pasáže obecně. Je třeba říct, že filmy mají vzestupnou tendenci a závěrěčný díl 'Poslední útok' vypadá po všech stránkách líp. K dokonalosti má sice daleko, ale je přinejmenším impresivní. Samostatnou kapitolou je propaganda. Samozřejmě nemůžeme od sovětského filmu šedesátých let očekávat nějakou přílišnou objektivitu. S naprostou samozřejmostí je sovětský voják zpodobněn jako bytost nejvyšších kvalit a ctností. Tak nanejvýš nějaký kamarádský žertík a jeden opožděný nástup (i s vypůjčeným tankem). Jak daleko od pravdy toto zpodobnění je, nechám na vás. Tím nechci říct, že se vojáci Rudé armády všichni chovali jako zvěř, ale taková scéna z dobývaného Berlína, ve které německá rodina pozve osádku ruského tanku na večeři (!!!) a hlava rodiny musí vojáky přemlouvat ke skleničce, to už je i na mě moc. Není divu, že německý voják je až na vyjímky ukázán právě v opačném světle. Objevují se různé další narážky, které modelují svět podle politbyrovských přání. Budoucnost Německa tak zosobňuje komunista. Německý kněz se sice taky ve své moudrosti snaží, ale bůh mu je k ničemu a nakonec je zastřelen (Němcem)... a tak by se dalo pokračovat. Zcela plánovitě jsou diskreditováni Vlasovci a jejich generál. Taktně zamlčené je sovětské 'váhání' před Varšavou. Naopak všechny sovětské útoky jsou prezentovány jako bezvýhradně úspěšné. Krásnou ukázkou je bitva o Berlín. Není sice sporu, že Rudá armáda měla během celé bitvy navrch (viz. výsledek), nicméně německá obrana jí tehdy ještě docela slušně zatopila, což znamenalo několikanásobně větší ztráty oproti plánovaným a také významný skluz celé operace. Přesto se dočkáme i scén, které bychom vůbec nečekali. Například nahánění ustupujících ruských vojáků zpět na frontu střelbou (zde ovšem laskavě do vzduchu) a výroky o zbabělcích. Sympatické je, že filmaři zcela neignorovali vývoj války ve zbytku světa, takže vidíme například spojeneckou invazi v Normandii nebo bitvu v Ardenách. Adorace je sice rezervována výhradně pro východní frontu, nicméně mě napadá srovnání s americkými válečnými filmy. V kolika z nich se vůbec dozvíme, že kromě bojů v západní Evropě existuje i nějaká východní fronta? Přakvapivé je i zobrazení Stalina. Ten není ve filmech prezentován jednoznačně kladně. Z mnoha scén je například vidět, jak generálové mají ze Stalina spíše strach, než že by mu bezvýhradně důvěřovali. Stalin samotný se ve filmech chová ne nepodobně novodobým ruským filmům, které odhalují jeho skutečnou povahu. Je chladný, hrozivý a nevypočitatelný. Zvláště zajímavé jsou pasáže zabývající se koncem Třetí říše a Hitlerovou sebevraždou. Filmy tady k historii přistupují celkem korektně a na bíledni je srovnání se skělým filmem Der Untergang. S uspokojením můžu konstatovat, že se jejich verze příliš neliší. Snad jen faktem, že v Osvobození umírá Hitler jako zbabělá sketa a Evě se umírat vůbec nechce. Závěrem asi tolik. Před nedávnem jsem byl v Rusku. Musím říct, že druhoválečná tradice je zde stále živá. Jsou připomínáni její hrdinové, na památnících (kterých je v Rusku velké množství) jsou čerstvé květiny... nosí je tam obyčejní ruští lidé, není potřeba žádná vládní nebo stranická masáž. A je třeba říct, že Rusové mají být na co hrdí. Filmy Osvobození (nebo pozdější Bitva o Moskvu) jsou v podstatě jediné, které se situací na východní frontě zabývají. 5* můžeme hodnotit, pokud se na ně budeme dívat jako na doklad své doby a sovětské filmografie šedesátých let. Hodnocení jen z hlediska filmařského je trochu irelevantní a bylo by mnohem mnohem horší. Já osobně si ovšem myslím, že Osvobození určitě stojí za zhlédnutí. () (méně) (více)