Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

gonzales 

všechny recenze uživatele

Místy až příliš drsné. Některé scény nutí diváky zavírat oči. Z původních asi 20 diváků, nás v kiné zůstalo asi 8. Slabší povahy nechť zůstanou doma ()

mirasul 

všechny recenze uživatele

U některých snímků mi stojí rozum stát nad úmysly producentů. Nicméně je nutno přiznat, že toto dílo, přestože jsem se k němu musel dlouho nutit, velice výstižně zobrazuje temné počátky novověku. Dítě z Maconu ukazuje v koncentrované podobě naprostou zvrácenost mnohých katolických "tradic" jejichž přežívání do dnešních časů lze pochopit snad opravdu jen jako úctu k starému umění. Svatí, andělíčci, neposkvrněné početí, odpustky, symbolické předměty, posedlost sexualitou, a vrchol všeho - posvátné relikvie. Církev po staletí krmí lidi tím, co lidé chtějí - pověrami, pranostikami, slavnostmi plodnosti, talismany... Někde hluboko pod tím vším úchyláctvím se sice skrývá něco podstatného a dobrého, ale kdo to má proboha najít... ()

Kaylar 

všechny recenze uživatele

Za velkolepými a honosnými kulisami, opulentně vyhlížejícími hostinami a bohatstvím okázale dávaným najevo bezpočtem drahých oděvů a paruk nám tvůrci postupně odkrývají odpudivý a bizarní příběh, který je prezentován coby divadelní představení. Film je prodchnutý notnou dávkou brutality, která je divákovi předkládána bez jakýchkoli příkras a dosti explicitním způsobem. Každý potenciální divák by si měl proto dobře rozmyslet, zda film chce vidět či ne, protože toto dílo ve vás bezpochyby zanechá stopy. ()

Reklama

Reklama