Brilliantovaja ruka
The Diamond Arm
Obsahy(1)
Semjon Gorbunkov je nenápadný úředníček a vzorný otec rodiny. Jeho život se nečekaně změní, když jednoho dne nastoupí na výletní loď do Orientu. Shodou okolností se zaplete do akce jedné zločinecké bandy, která jej omylem považuje za svého člena a do sádrového obvazu levé ruky mu ukryje sadu briliantů. Než se vše urovná, dojde v této excentrické veselohře s kriminální zápletkou k řadě intrik a omylů. Režisér Leonid Gajdaj ji pojednal s velkou komediální nápaditostí a smyslem pro parodickou nadsázku. Oporou mu byli všichni herečtí představitelé, zejména Jurij Nikulin v hlavní roli. V anketě o nejlepší ruskou komedii století (1995) získala Briliantová ruka na základě hlasování televizních diváků první místo. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Film jsem viděl jako dítě a velmi se mi líbil skeč s torpédem pod hladinou a plavek zbaveným potápěčem, mafiánem. Pustil jsem si ho ze zvědavosti, plný skepticismu, jaká že to bude ale blbost. No ale je to velmi slušná komedie ala France s komunistickými hláškami. "Možná, že v Londýně je pes přítel člověka, ale u nás soudruhu je přítel člověka domovní správa!". "Jezdí taxíkem pro chleba, to není náš člověk a nežije z jednoho platu!". "Buď tě zabiju, nebo budeš žít z jednoho platu". Nejvíc mě ale pobavil dialog: "Až budete u nás na Sibiři....". Suma sumárum stupidní, zábavný a velmi odvážný film. ()
Že komedie Leonida Gajdaje patří k divácky oblíbeným, dokazuje vítězství Briliantové ruky v soutěži o komedii století. Úředníček Gorbunkov se nechtěně připlete do pašování šperků. Celý film poté slouží jako návnada policie, aby mohla zločince chytit. ___ Briliantová ruka vykazuje několik podobných motivů jako další Gajdajova komedie Ivan Vasiljevič mění povolání. Hrdinové se do svých svízelných situací dostávají neúmyslně. Většina zábavných scén ústí v jednoduché groteskní gagy. V obou filmech také vystupuje správce domu či ulice, který hyperbolicky lpí na pravidlech více než na lidech - „Člověku se má věřit jen v krajním případě.“ A zapomenout nesmím ani na černou kočku, která se jako „černá nit“ proplétá oběma snímky. ()
Dva moji milí ruští herci, které zrovna nemusím v jednom filmu - z Nikulina se mi zvedal žaludek už v Podařených kvítkách a Mironov s modrou maskarou taky nepatří mezi můj top (ale s líčením je na tom líp než Člověk obojživelník). Co si počít? Jasně, je to krásný ruský boršč, kde jsou ingredience známé, značně provařené a ozkoušené ... ale furt to má dobrou chuť (kosti propagandy vytáhnout ven, aby neuvízly v krku). "Voloďo, máš mě rád?" "Ano." "Tak já tě kousnu." "Si kousni." "..." "Hej, lidi na nás koukají." O jednu láhev vodky lepší než Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. A o pár lahví (ehm, sudíček) horší než Ivan Vasiljevič mění povolání (a všechny filmy o Šurikovi) - stále Gajdaj, ďyť známe se. ()
Bláznivá komédia na francúzsko-sovietsky spôsob, ktorá občas nemá hlavu ani pätu. Ale to asi k tomuto žánru patrí, takže to nie je výčitka. Skôr som mal problém v tom, že to až také zábavné nebolo. Najviac ma asi dostalo to rozdelenie na dve časti, ktoré bolo originálne, ale úplne zbytočné. –––– Když někdo příliš mnoho ví, tak nêkdy příliš brzo umře. –––– Já si myslím, že člověku se má věřit jenom v krajním případě! ()
Milé, ale když mě film stihne za 100 minut i nudit, je něco špatně. Tady to bylo především v nedostatečném počtu humorných situací ale i v pro mě poněkud nezajímavém příběhu. Jinak ale jako jednorázová komedie, která do jisté míry odráží dobu a zajímavě vykresluje, jak se v sovětských dobách cestovalo, poslouží velmi dobře. Lepší 3*. ()
Zajímavosti (2)
- Film byl dabován po vpádu spřátelených vojsk v roce 1968. Na základě rozhodnutí FITESu odmítali herci jako protest dabovat sovětské filmy. Hlavní role mluvili „stávkokazové“. Dříve představitelé středních rolí přešli v tomto období na hlavní role, herci malých přešli na střední role. Mezi dabéry se začali objevovat herci mimopražských divadel a dokonce dabovali i technici barrandovského dabingu. (sator)
Reklama