Urga

Nikita Michalkov zachytil hned několik střetů. Staví vedle sebe ruskou, mongolskou a čínskou kulturu; život v pastvinách a městský ruch; lidský pokrok a primitivní soužití s přírodou. Avšak film nepůsobí surově, ani vypjatě. Rozdíly jsou sladěny do harmonie a vše působí vyváženě, jemně, poeticky s nádechem naturalismu. (16.11.2007)

Film ruského režiséra Nikitu Michalkova z roku 1991 zachytáva príbehy obyčajných ľudí, žijúcich na mongolských pastvinách. Na pozadí príbehu, ktorý je o ovplyvňovaní tradične žijúcich ľudí, modernou dobou, stojí hlavná postava – mongol Gombo so svojou rodinou. Ich spôsob života nie je priamo spätý s tým, čo priniesla naša éra. Nepotrebujú auto, dom, technické vymoženosti a sú takto spokojní. Urga je v podstate palica, ktorou sa hnal dobytok do stáda a ktorá mala ešte jednu funkciu. Miesto, kde ju zapichol otec – hlava rodiny, sa stalo pre nich posvätné a kde splodia svoje dieťa. Režisér poňal film v klasickej päťaktovej štruktúre. Kým bola expozícia ukázaná ako život Gombovej rodiny, ich zvyky a prepojenie s prírodou, ďalšie časti už poukazujú na základný konflikt filmu. Ten je od začiatku symbolicky vpletený do každodenných súvislostí Gombovej rodiny. V tejto fáze sa objavuje postava zblúdilého šoféra – Rusa, ktorý svojim konaním naznačuje, čo sa bude film snažiť vysvetliť. Je svedkom rituálneho zabitia barana, čo sa mu zdá príliš barbarské, no nechápe, že svet, v ktorom žijú oni je čistý, pokojný, nie barbarský, v akom žije on. Gombo veľmi túži po štvrtom dieťati, ale vláda by mu ho už nedovolila vziať do školy. Snaží sa aspoň svoje deti vtiahnuť do svojho sveta tradícií a dodržiavania kmeňových pravidiel. Jeho žena však nejaký čas žila v meste a vie, aký je tam život a preto sa snaží Gomba presvedčiť, aby ho okúsil tiež. No on naďalej všetko nové odmieta. Riešením konfliktu by mohlo byť aj to, že Gombo sa napokon odhodlá ísť do mesta s úlohou kúpiť televízor. Gombo je priamo konfrontovaný s výhodami mesta, zatiaľ čo jeho žena sa stará o dobytok. Zájde do krčmy a stretáva tam už spomínaného Rusa, ktorý otvorí dôležitý problém. Každého sa pýta, či si spomenú na meno svojho otca, starého otca a podobne. Zisťuje, že ani on ich nepozná. Vychádza von a vidí chatrč, zničenú v druhej svetovej vojne. Východisko tkvie v hľadaní cesty – nájsť príslušnosť samého seba k národu. O to sa Gombo snažil celý život a chcel, aby to poznali aj jeho deti. Ruský národ nie je vysporiadaný so svojou minulosťou. Ďalším riešením je nájsť kompromis medzi životom v meste a v tom tradičnom – v prírode. Michalkov ho poňal ako situáciu, v ktorej Gombo na ceste domov s kúpeným televízorom zaspí a sníva sa mu o Džingischánovej armáde. Vodca mu vyčíta, že kúpil televízor a nabáda ho, aby sa vrátil k svojmu predošlému životu. Sen ho posilní v jeho ideách, televízor prináša domov a nachádza so ženou istý kompromis. Ten spočíva v tom, že príjme čiastočne nové možnosti, ale budú mať aj štvrté dieťa. A práve to v záverečnej reči poznamenáva, že žije v byte, pracuje na benzínke, často cestuje a na mieste, kde vyrastal stojí teraz fabrika. Civilizovanie je nezadržateľné, už vtedy sa toho Gombo bál. Lenže na druhej strane, nie je dôležité, v akej dobe žijeme, ale aby sme nezabudli kam patríme a čím sme. (13.04.2005)

Někde mezi čtyřma a pěti rudýma sovětskočajňanskýma hvězdama. Film je to poetický, poklidný a nutno dodat, že i chytrý. Absence konfliktu a výraznějšího dějového oblouku mi sice sedí, ale je jasné, že někomu to může vadit. Je fajn, že Urga dokáže mluvit o vztahu k přírodě, životnímu prostoru, tradici atd bez toho aby do protikladu prvoplánově stavěla vlivy a produkty pokroku (ty jsou zde vykresleny spíše jako takové úsměvné absurdity bez hlubšího významu)... Fajn, fajn film. (05.12.2014)

Víc se mi teda líbila ta první, poetická a klidná polovina, než ta druhá, která se mermomocí snaží hodně říct. Nechápejte mě špatně, to, co chce Urga říct, říká naprosto dokonale a některé scény jsou naprosto mistrovské a dost hluboké (třeba setkání s Čingischánem nebo sledování televize), ale stejně mi ta první polovina s tou druhou nešla moc dohromady a kromě stejných postav se v nich dělo něco úplně jiného. Jinak se ale jedná o naprosto dokonalý film, ze kterého nejvíc vyniká skvělý soundtrack a nádherná kamera. Líbilo se mi i velmi chytré vedení příběhu a celkově to má hodně co říct, i když se to na první pohled nemusí zdát. Urga by mohl být jedním z mých nejoblíbenějších filmů a stejně mu chybí něco, po čem bych byl nadšený. Možná větší podmanivost? Fakt nevím. Tak jako tak je Urga skvělý film a moje první setkání s Michalkovem dopadlo více než dobře. A taky jsem rád zase viděl Bademu. Co se ale filmů z mongolských stepí týče, poetičtější než Urga mi přišlo moje oblíbené Lü cao di. Lepší 4* (28.06.2020)

Zvláštní, poezií přetékající film stepi, jež je prostředím a zároveň rovnocenným partnerem v životě prostých Mongolů. Film o kořenech, sounáležitosti, přátelství, hodnotách i obyčejných životních problémech. Ne příliš náročné, citlivé, jemné, vkusné, krásně nasnímané, přijemně hudebně podbarvené a hlavně upřímně myšlené. (28.04.2005)