Sedmý kontinent
-
Siebente Kontinent, Der
-
Seventh Continent, The
Drama
Rakousko, 1989, 104 min
Režie:
Michael HanekeHrají:
Birgit Doll, Leni Tanzer, Georg FriedrichObsah
-
Příběh středostavovské rodiny žijící sterilní život v Rakousku je prvním z filmů režiséra Hanekeho, který získal širší mezinárodní ohlas. Chladná studie partnerského vztahu tváří v tvář rodinné krizi. (oficiální text distributora)
Příběh středostavovské rodiny žijící sterilní život v Rakousku je prvním z filmů režiséra Hanekeho, který získal širší mezinárodní ohlas. Chladná studie partnerského vztahu tváří v tvář rodinné krizi. Komentáře uživatelů k filmu (49)
-
Malarkey
Michael Haneke a jeho první lekce depresivních obrázků může začít. Celý ten film ukazuje jak se v jedné normální rodině mění nálady, názory a celkově vše spěje k horšímu. Poslední dvacetiminutovka ale utře prdel i zarytým držgrešlým, kteří dokážou ovládnout jakékoliv emoci při sledování filmu. Vystrčí držku do kořán a nechají do ní proudit tuny emocí, který tenhle film zničehonic ze sebe vyrazí. Je to síla a bylo dost těžký ten film vůbec dokoukat a zůstat při vědomí.(20.8.2010)
-
Marigold
Precizní vertikální řez jednou zdánlivě nepochopitelnou tragédií. Haneke s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů všednosti, které z větší části vzbuzují u diváka nechápavý pocit banality a zároveň plíživou tíseň, která je předzvěstí třetí části. V ní Haneke provádí frontální útok obrazem i zvukem a z dosud nemotivované koláže tvoří překvapivý a brutální obraz rozkladu. Jeho chladný cynismus, profesorský odstup a racionální argumentace s cílem postihnout zdánlivě nevysvětlitelné vykazují prvky vytříbeného sadismu, s jakým tvůrce diváka trýzní náznaky a nejistotou. Dosud nejasně tušená tíseň dochází sžíravého vyvrcholení, v němž se odráží nesmírná tvůrčí kázeň, s jakou si Haneke celý klimax připravoval. Sedmý kontinent je temná, cynická a mizantropická studie zoufalství, které vyplývá z naprostého blahobytu a spořádanosti. Debut Michaela Hanekeho vykazuje všechny znaky promyšlené a dokonale naplněné metody, která z reality odkrajuje tučné nánosy klišé, odsekává fasádu idyličnosti a nechává krvácet iracionální podstatu lidské existence i pandemickou prázdnotu "blažené" moderní společnosti.(3.2.2010)
-
AngelAngie
Nejsilnější šálek kávy pana Hanekeho. Dokonalé zobrazení rozkladu rodiny, která asi ani nikdy nefungovala, takže nebylo co zachraňovat. Připadlo mi nesmírně zajímavé, že si Haneke do svých filmů vybírá nadměrně nádherné děti, nejde si toho nevšimnout. "Cesta do Austrálie" určitě stojí za shlédnutí a za zamyšlení. Důrazy na detail činností a věcí místo osob byly zajímavé, avšak nijak výrazně extrémní, v druhé polovině už to tolik nebylo.(18.1.2010)
-
Rob Roy
Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :)(28.6.2007)
-
J*A*S*M
Síla. Vždycky preferuju serióznější, uvědomělejší a depresivnější kinematografii před bezproblémovými, rozjuchanými a veskrze pozitivními povrchními filmy, ale tohle bylo dost i na mne. Nevím, prostě nějak nejsem schopen ani ochoten plně přijmout to, o čem film vypráví. Ale natočen je skvěle, o tom žádná.(4.6.2011)
-
Marius
Mám rád pošahané rodinky, alebo ako vyriešiť "slobodu" materiálne zabezpečeného stredostavovského života na Konci dejín v atomizovanej societe liberálnej demokracie. Skutočný recept nám poskytne až o 10 rokov Tyler Durden. Thanx for that Mr. Chuck. 8/10(16.11.2010)
-
Bebacek
Jen dvě slova: Ty vole!(30.11.2007)
-
Sarkastic
Tak svým debutem mě Haneke dost zklamal, jeho zde na čsfd nejlépe hodnocený snímek se mi ze všech mnou zatím viděných líbil nejméně. Jeho možná dobře myšlená demonstrace všedního zoufale stejného a nikam nevedoucího života jedné rodiny byla k unudění. Pořád jsem čekal, kdy příjde zlom, který ve mně spustí citové pohnutky a pečlivě sledoval všechny detaily, které k němu měly pravděpodobně přispět. Ano, půl hodinu před koncem TO přišlo; série bezdůvodného konání na jehož konci čekal akt, který by se dal lehce vykonat bez toho všeho povyku (pro nic) kolem. Žádné objasnění, však on si hloubavý divák sám vymyslí nějaké perfektní odůvodnění a bude fascinován tímto filmem. To si nejspíš režisér představoval, ale já mu nato rozhodně neskočím. A hlavní hrdinové? Divně napsané postavy s pochybným jednání nevyvovávající žádné sympatie ze strany diváka, spíše naopak; Muž mě svým prvním neúspěšným pokusem o "ukončení" vytočil a v mé hlavě zněl úpěnlivý hlas, aby to už "sakra udělal pořádně". Dost dobře nechápu, že právě tímto filmem se Haneke proslavil a téměř všichni tady jsou ze Sedmého kontinentu tak unešení.(15.7.2011)
-
Max-Wesslo
Hanekeho sdělení o rozpadu tradičních rodinných hodnot je silně umocňováno zvolenou formou - život navenek poklidné rodiny je nahlížen vesměs skrze předměty a situace přetechnizovaného světa, ve kterém jsou čtyři členové rodiny zdánlivě spokojeně uvězněni. Toho je dosahováno nezvyklými úhly kamery, jež se v mnoha situacích úspěšně vyhýbají obličejům a stereotyp jejich denodenního počínání sledují jaksi obecně a bez možnosti vytvoření si vztahu k hrdinům (ať už kladného nebo záporného). Demoliční část přináší pro rodiče jistý druh katarze, která je podporována postavou holčičky Evy, která se ve své naivitě a nevědomosti směle účastní. Nicméně mi chybí nějaký výraznější převrat, vše přišlo tak nenápadně, symbolizováno jen průjezdem automyčkou a tedy jakýmsi očištěním. Po závěrečném sdělení, že je film natočen podle skutečné události dostává pro mě Hanekeho výrok o 24 lžích za sekundu úplně jiný význam.(30.3.2008)
-
WANDRWALL
Hanke, a jeho nihilismus.(12.8.2010)
-
Webb
Depresivní rodinný stereotyp s degradovanými a deformovanými hodnotami v moderní společnosti a následná bezmoc, přesně jako je v některých případech úděl lidského bytí, kde se lítost střídá s pocitem zhnusení. Siebente Kontinent, první kousek od Michaela Hanekeho, který se dá ještě sehnat klasickou cestou se stal odrazovým můstkem s touto tématikou v jeho kariéře. Jeho přesné vedení kamery s citem pro obraz můžeme vidět již zde.(15.8.2010)
-
Pedestrian
Lidský mlýnek na maso. Něco tak depresivního, znepokojivého, silného a beznadějného jsem ještě neviděl. Krutá realita života. Hanekeho osmý div světa. Austrálie země zaslíbená.(13.8.2008)
-
Aky
Všechno by bylo v pořádku a hezké, kdyby to netrvalo bezmála dvě hodiny. Chápu, že zobrazit nudu a ubíjící jednotvárnost nikam nevedoucího života vyžaduje opakování stále stejných plytkých situací, neboť o tom to koneckonců je. Ale nemuselo by to znamenat, že sokoro celou tuto dobu mají filmaři nudit mně. V tom, aby našli jiné, zajímavější prostředky sdělení, by mělo být jejich umění. Zdá se, alespoň mně, že tak zcela nebylo.(14.11.2010)
-
Jordan
haneke debutový - a už výborný!(16.11.2010)
-
ork
For ME 84%(9.12.2009)
-
Richie666
Napoprvé mě to nesemlelo. Film se nesnaží o jakoukoli transparentnost mentálního úpadku postav, a tak divák pořád dokola sleduje ty samé činnosti a věci, kterým se rodina ve třech po sobě jdoucích letech věnuje. Samozřejmě se jedná o úmysl, který obstojně navozuje chladnou atmosféru znudění nad vlastním buržoazně nesmyslným způsobem života. Zoufalost a pocit bezvýchodnosti se však nedostavuje, studie partnerského vztahu a rodinné krize rovněž. Závěr nepovažuju za legitimní - to bychom se mohli do Austrálie odstěhovat rovnou skoro všichni. Pokud bych se přiklonil k interpretaci, že divák je v prvních dvou třetinách filmu stavěn do role nicnetušícího pozorovatele (například jako prarodiče), poslední část chce diváka akorát co nejvíc šokovat. Haneke odmítá cokoli vysvětlovat, striktně se drží své manipulace a nakonec udeří.(23.6.2011)
-
Tatatranka
Okamžik, v němž se ztrácí za zdí bez oken a bez dveří. Disharmonie. Zástava. Svět zaběžkuje mimo smysly a Rodina opouští soukolí. Rozhodnutím, vůlí se utiší a vymaže ze světa. – Otázka proč je pro diváka. Autor poetickou zkratkou směřuje k poslednímu aktu – k osvobození se.(24.1.2010)
-
jhrasko
Podľa názoru vybranej vzorky filmových tvorcov, ktorí boli onehdy oslovení, sú dvaja režiséri s najviac rozpoznateľným rukopisom (a to už po pár minútach v prítmi kina): Federico Fellini a Martin Scorsese. Súhlasím. A dopĺňam výber o pána Hanekeho. ALE s poznámkou, že nie vždy je to kompliment.(17.8.2010)
-
amirgal
Osamocené a na první pohled ničím zvláštním nemotivované bloudění v útržcích a detailech každodennosti, doprovázené krátkými zprávami, které jakoby odkazovaly k aktivitám Baaderovy skupiny, a odkazy ke smrti, se postupně ukazuje jako vnější skořápka dlouhodobého a plánovaného procesu spějícího k utajenému a dohodnutému cíli životní cesty, k sebenaplnění prázdnoty negací své existence. Eliminace a destrukce v části třetí je popisována stejným filmovým jazykem a s touž mechanickou lhostejností a chladem jako útržky "produktivně-konzumní fáze" života rodiny. Odtažitost, s jakou jsou zaznamenány lidské každodenní úkony, připomíná přírodopisné behaviorální snímky. Haneke se snaží vynechat tvář a nahradit ji detailem. Kamera se soustřeďuje na opakující se pohyby, pohyby opakované v každé další analogické situaci, čímž zvyšuje pocit vyprázdněné automatizovanosti provázené erupcemi blíže neurčeného smutku. Reakce na přítomnost smrti jsou chladné či vůbec žádné. Jediná smrt, která rozjitří emoce rodiny chystající se přestěhovat na sedmý kontinent, je smrt bezbranných mlčenlivých tvorů, kteří neuzavřeli "dohodu". Sedmý kontinent je opravdu nevšedním zážitkem propracovaným v každém detailu ...(13.3.2011)
-
MarJel
Hlavně ze začátku mi to trochu připomínalo Kubrickovo Eyes Wide Shut nebo i Bergmanovy Scény z manželského života. Velice dlouhá závěrečná scéna Vás do sebe postupně vtáhne.(25.2.2011)
